Praha - Běžecké lyžování má v letošní sezoně jasného lídra - Lukáše Bauera. V posledních dnech porazil kompletní světovou špičku a rok 2008 zahájil nejlépe, jak mohl.
Český reprezentant v neděli suverénním způsobem triumfoval v Tour de Ski a dobře našlápnuto má i v honbě za celkovým vítězstvím ve Světovém poháru, kde drží náskok tří set bodů. Po odchodu fenomenální Kateřiny Neumannové tak mají Češi, zdá se, nového krále bílé stopy.
Ale ne vždy vypadalo vše tak růžově. Ještě před začátkem sezony musel Bauer podstoupit operaci mandlí, trápily jej i zuby moudrosti a limitovalo ho poraněné koleno.
Největší problémy však nastaly v průběhu samotné Tour, kdy lyžařská federace změnou pravidel odebrala lyžaři z Božího Daru dvě vítězství ze stíhacích závodů.
Dále čtěte:
- Famózní Bauer neměl soupeře. Suverénně ovládl Tour - čtěte ZDE
- Průběh poslední etapy jsme sledovali ON-LINE - ZDE
FIS se v průběhu Tour de Ski uchýlila ke zvláštnímu kroku, nečekaně změnila pravidla. Jak jste to vnímal?
V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že jsem přišel o dvě poctivě vyzávoděné vítězství, mě napadla jediná myšlenka. Končím. Šel jsem do pokoje a začal jsem si balit věci. A jedině to, že jsem neměl auto, tenkrát zabránilo, abych z Nového Města odjel rovnou domů. Rozhodnutí "Fízy" pro mě bylo opravdu šokující a bral jsem to jako velkou nespravedlnost.
Opravdu jste přemýšlel, že byste na Tour skončil?
Ano, šel jsem za trenérem Petráskem, ať mě odveze domů a v té chvíli začala debata o tom, že bych sice byl sám před sebou morální vítěz, ale všem bych to jednoznačně ulehčil. Navíc bych poškodil nejenom sebe, ale tým. Nakonec jsem zůstal, vzal jsem si z té situace energii, která mě potom nakopla k celkovému vítězství.
Od toho okamžiku jsem nebojoval jen proti soupeřům na trati, ale i proti mocipánům ze zákulisí. Na začátku dalšího závodu jsem měl "zdravěnaštvaný" pocit, jako bych měl křídla. Věděl jsem, že neprohraju. V cíli to pak bylo hodně příjemné, něco ve stylu: 'Tady to máte, pánové' (úsměv).
Byly kroky lyžařské federace to nejhorší, co jste na letošní Tour zažil?
Ano, byl to pocit absolutní bezmoci. Na trati jste odkázaný jen sám na sebe, každá maličkost může rozhodnout, a pak přijedete do cíle a podrazí vám nohy někdo, kdo by tam měl působit jako nestranný prvek a ty závody defakto spravedlivě rozhodovat.
Loni jsem jedl cukroví, letos to bylo horší
Už jste dokázal vaše fantastické vítězství vstřebat?
Kousek před cílem poslední etapy mi začalo docházet, že se mi asi podaří velká věc. Ale hned po dokončení celé Tour se kolem mě strhl takový kolotoč událostí, včetně cesty do Česka, že jsem si ještě nenašel čas si chvilku sednout a nad tímto úspěchem se zamyslet. Ale chtěl bych poděkovat svému týmu a servismanům, bez nich by se mi to určitě nepodařilo.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že vítězství v Tour už máte "v kapse"?
Někteří lidé mě pasovali na vítěze už po páté etapě, ale já jsem do poslední chvíle tyto dohady mírnil. Už se mi totiž několikrát stalo, že jsem si byl před koncem závodu stoprocentně jistý, že to vyjde, a ono to nikdy nevyšlo (úsměv). Až od půlky posledního výšlapu na sjezdovku jsem začal věřit, že snad už se nic nestane, a začal jsem si závěr opravdu užívat.
Poslední závod obsahoval velmi náročné stoupání do sjezdovky Alpe Cermis, jak moc je tento výšlap namáhavý?
Měl jsem představu, do čeho jdu. I když jsem loni Tour neabsolvoval, tak jsem ji samozřejmě v televizi sledoval, a viděl jsem, jak je to náročný kopec. Musím se přiznat - loni to bylo příjemnější (smích).
Seděl jsem si na gauči, přikusoval cukroví a koukal se, jak se tam jiní závodníci trápí. Letos jsem si říkal, že je možná lepší, že jsem tu sjezdovku ještě nejel, protože bych se taky mohl začít od půlky Tour bát, co mě čeká, a to by mi určitě nepomohlo (úsměv).
Co bylo na tom vražedném stoupání nejhorší?
Měl jsem oproti jiným závodníkům výhodu, že jsem šel do té poslední etapy s velkým náskokem, což mi dávalo určitou psychickou výhodu.
Největší problémy jsem měl v těch nejprudších pasážích, ale ne proto, že bych nemohl, ale proto, že zástupy diváků vás hnaly dopředu, a tak jsem musel pořád myslet na to, abych nepřestřelil tempo a nenechal se lidmi vybláznit. Ten kopec je totiž fakt dlouhý (smích).
Dokážete porovnat stříbro z olympijských her v Turíně s triumfem v Tour de Ski?
Samozřejmě že dokážu. Vítězství v Tour řadím ve své kariéře hodně vysoko, ale stříbrná medaile z olympiády je přeci jenom o kousíček výš.
Pomáhají vám k vítězství krom dobré přípravy i nějaké rituály?
Spousta diváků byla asi překvapena, když jsem se objevil před kamerami s černými vlasy. Není to ale tradiční rituál, spíš taková zkouška. Loni jsem během světového šampionátu v Japonsku také zvolil černou barvu a moc se mi nedařilo, tak jsem chtěl letos dokázat, že to rozhodně v barvě není. Ale co regulérním rituálem je - vždy večer před závodem si dám s trenéry grog, tuhle sezonu to funguje skvěle (smích).
