Paříž - Jen 119 z 200 jezdců letos dokončilo závod Paříž – Roubaix. Na 257,5 kilometrech trati protkané 27 kostkovými úseky se udála řada výjimečných příběhů. Server Aktuálně.cz vybral pět, které tvořily a dokreslovaly letošní "Peklo severu“

Kdo je vítěz Hayman?

Sedmatřicetiletý jezdec stáje Orica Green Edge Matthew Hayman jel závod Paříž - Roubaix už pošestnácté, dvakrát v jeho minulosti skončil v desítce. Platí za slušného domestika, ale útočit na vítězství prestižních závodů? Tomu, že letos vyhrál, nemohl sám v cíli na stadionu v Roubaix uvěřit ještě notných pár sekund.

Přitom jeho náskok zhruba o délku kola byl na cílové pásce evidentní. Po šestnáctém pavé se dostal do úniku. Asi 60 kilometrů do cíle jej sjela širší skupinka jezdců. V pětici z nich se dokázal udržet až do dojezdu a tam "dráhařsky“ všechny přespurtovat. Šest týdnů poté, kdy na závodě Omloop Het Nieuwsblad tento Australan utrpěl zlomeninu ruky – úctyhodný výkon.

Sagan v. Cancellara

"Nevěděl jsem, že umím létat,“ glosoval momentku, na níž přeskakuje s kolem upadnuvšího kolegu z pelotonu a pokračuje v jízdě na svém Twitteru. Po suverénním vítězství Sagana minulou neděli na závodě Okolo Flander nebylo většího favorita.

Slovenský Terminátor ale zůstal ve Francii za očekáváním. Nepomohla ani taktická finta výměny kola po zhruba sto kilometrech jízdy, kterou jeho mechanici ze stáje Tinkoff – Saxo nachystali. V závodě se Sagan držel Švýcara Fabiana Cancellary.

Oba zdržel pád, který jim nedovolil "docvaknout“ se na čelní skupinku. Pro Cancellaru, aby toho nebylo málo, přišel po pěti kilometrech další, tentokrát jeho poměrně těžký pád. A bylo. Minulý týden na Flandrech si to právě tito dva rozdali o vítězství, na Roubaix útok na trofej v podobě dlažební kostky museli nechat jiným.

Boonen

Když jelo čelo závodu pohromadě, právě Tom Boonen nejvíc tahal. Čtyřnásobný vítěz Roubaix mířil k rekordnímu pátému triumfu. Vydatně mu v důležitých pasážích závodu pomáhal s tempem jeho stájový kolega z týmu Etixx – Quick-Step Tony Martin. Když pak pětice mohykánů (už bez Martina) v čele s domácím sympaťákem najela do kola a půl velodromu v Roubaix, fanoušci věřili, že si zopakují to, co už z minulosti dobře znají.

"Omlouvám se, že jsem vyhrál já,“ řekl pak na pozávodní tiskové konferenci Hayman. Boonen se vlastně ani moc nezlobil. "Když jsem si před půlrokem těžce poranil hlavu na závodě Okolo Abu-Zábí, můj doktor mi tehdy tvrdil, že tak nějak touto dobou bych se mohl poprvé posadit na kolo. Takže být touto dobou druhý na Paříž – Roubaix, nemůžu být nespokojen,“ prohlásil Boonen.

"Třeba mě to požene i do další sezony,“ zamyslel se pětatřicetiletý závodník, který před časem avizoval, že toto Roubaix bude zřejmě jeho posledním.

Jak jet na velodromu

Na to se raději teď neptat Cancellary. Při čestném kolečku se švýcarskou vlajkou, kterým se měl symbolicky rozloučit se závodem, který ve své kariéře třikrát vyhrál, poměrně nešikovně upadl. Nestalo se mu nic, ale frajersky si pak asi moc nepřipadal.

Není podobný silniční závod, který by finišoval na velodromu, v klopených zatáčkách šitých na míru dráhařům. Není proto od věci kromě specifické jízdy na kostkách vědět, jak si počínat na velodromu. Několik jezdců bojovalo o vítězství do posledních metrů i loni. Sprint z posledních pěti let rozhodoval i roky 2013 a 2011.

Další srážka s motorkou

Tentokrát to dopadlo dobře. Italský jezdec Elia Viviani skončil sice v nemocnici poté, co jej z kola sundal doprovodný motocykl závodu. Vážnější následky ale pád jezdce Sky neznamenal.

Před měsícem Antoine Demoitié zemřel na následky srážky s motocyklem. Bezpečnost jezdců je v těchto dnech velmi žhavým tématem celého profipelotonu. "Řidič nedával pozor. Před námi to spadlo. On prudce zabrzdil a byl hned na zemi taky,“ komentoval Viviani nepříjemný zážitek.