Johannesburg/Praha – Před třiceti lety přišel při autonehodě o pravou nohu, kterou mu museli amputovat pod kolem. Čtyřicetiletého handicapovaného cyklistu Jiřího Ježka tato událost nezlomila a na hrách v Londýně se stal nejúspěšnějším paralympionikem ve svém sportu.

Téměř přesně před rokem se ale narodil de facto potřetí. V závodě s hromadným startem na světovém šampionátu v Greenville v závěrečném spurtu spadl a hrudník mu rozpáral nebezpečný "ochranný" plůtek.

Už tři měsíce po nehodě, kdy jeho život visel na pověstném vlásku, byl ale Ježek opět na kole. A letos? Absolvoval další závodní porci na silnici i na dráze, včetně obou mistrovství světa. Na posledním závodě Světového poháru v jihoafrickém Johannesburgu, který skončil o víkendu, obsadil v časovce skvělé páté místo.

"Končit se mi teď nechce. Cyklistika mě pořád baví a cítím, že jsem ještě neřekl poslední slovo, že mám pořád 'co dát' – sobě, svým nejbližším i všem, kteří mi fandí," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz životní bojovník Jiří Ježek.

31. 8. 2014 jste jen o vlásek unikl smrti. Jak se rok poté cítí Jiří Ježek?

Cítím se fajn, díky... Ne, teď vážně. Samozřejmě že stále cítím následky úrazu, ale v normálním životě mě to nijak zvlášť neomezuje. Co se týče cyklistiky, tam jsou limity cítit o dost víc, ale s tím se člověk musí smířit. Jsem rád, že jsem tady, zbytek jsou maličkosti.

V prognózách nejen na život, ale i cyklistiku jste byl opatrný. Kde se vše zlomilo, že jste na kolo znovu usedl a začal i závodit?

To přišlo postupně, jak se můj stav lepšil. Když jsem po dvou a půl měsících poprvé usedl na kolo a znovu mohl vyjet na trénink, bylo jasné, že se budu chtít vrátit i do závodů. Už kvůli těm tisícovkám lidí, co mi drželi palce.

Musel jste k tomuto kroku moc přesvědčovat manželku, maminku, své blízké?

Ani vteřinu! Všichni mě podporovali, věřili, že se dokážu vrátit. Od chvíle, kdy jsem se rozhodl já, stáli za mnou.

Žijeme hlavně přítomností

Vaše žena pád vyfotila, ale po návratu říkala, že ty fotky už nikdy nechce vidět. Stalo se tak? A co vy? Chtěl jste to vidět, nebo také ne? Ptám se proto, že každý se s tímto potýká jinak...

Už jsem v životě leccos zažil, vím, co je bolest, nevadí mi pohled na krev... Ale přesto mi jakákoli připomínka toho pádu není moc příjemná. Natož mojí manželce. Takže se zpátky už neohlížíme, žijeme přítomností a těšíme se, co přijde.

Před měsícem jste absolvoval další mistrovství světa. Co byste k němu řekl? Zní to skoro neuvěřitelně, necelý rok po takové nehodě.

Co říct? Je to úžasné! Už když jsem se koncem března, půl roku od úrazu, postavil na start mistrovství světa na dráze, bylo to pro mě obrovské vítězství! Od té chvíle jsem absolvoval celou závodní sezonu, včetně silničního šampionátu, kompletní seriál Světového poháru a spoustu závodů se zdravými, jako každý normální rok. Letos nešlo o výsledky, stále se v "novém" těle tak trochu hledám, ale i tak to byl zázrak! Nakonec, dvě pátá místa v závodech Světového poháru, šesté místo na dráhovém šampionátu a dvě umístění v top ten na silničním mistrovství světa bych nečekal ani náhodou. Bude to pár dalších měsíců trvat, ale věřím, že se dokážu ještě zlepšit.

Kterého výsledku si po svém návratu nejvíce ceníte a proč?

Asi poslední časovky na Světovém poháru. Páté místo a jen malý odstup od medaile mi dává tu nejlepší motivaci do dalšího tréninku. Na začátku října si lehce odpočinu a pak na sobě začnu znova naplno makat.

V květnu jste vydal rozšířené vydání vaší knížky – co vás k tomu vedlo? A pro koho je kniha určena?

První vydání "Frajera" vyšlo v roce 2008 ještě před hrami v Pekingu. Knížka měla úspěch a spousta lidí ji už nesehnala. Navíc mi od té doby život "napsal" další zajímavé kapitoly - Peking, Londýn, sezonu v profesionálním angažmá, časovku na Tour de France i ten loňský nešťastný úraz. Knížku jsme tedy vydali znovu, doplněnou o nové příběhy.

Jestli jsem se dobře díval na váš facebookový profil, letos jste s manželkou oslavili patnáctileté výročí svatby. Prozradíte jak?

Jak jsme to oslavili? Počkejte, já už ani nevím. Ale pravděpodobně jsme si spolu skočili na pivo.

Chci se probít do Ria. Kvůli fanouškům

Jaký je ještě váš letošní závodní program?

Mám za sebou poslední závody letošního Světového poháru. Teď už mě čeká jen tradiční Evropský pohár v Praze na Strahově 26. a 27. září. Potom krátké volno a v půli října znovu "do práce".

A co příští paralympijský rok? Je pro vás paralympiáda (bodově i osobně) cíl a dosažitelný cíl?

Samozřejmě! Byla by to pro mě ta nejlepší odměna. Hlavně tedy pro mé fanoušky. Do Ria mě čeká ještě hodně dlouhá cesta, ale věřím. A také na tom makám!

A na závěr: Kdy tedy skutečně Jiří Ježek skončí se závoděním? A má již plány na "normální" život po tom sportovním?

Plánů a snad i možností mám spoustu, ale teď se mi ještě končit nechce. Cyklistika mě pořád baví a cítím, že jsem ještě neřekl poslední slovo, že mám pořád "co dát" – sobě, svým nejbližším i všem, kteří mi fandí. Tak mi držte palce!