Praha - Účastnice zimních i letních olympiád a bývalá lyžařka, Kateřina Nash, je nejzkušenějším členem české výpravy, která se na počátku týdne vydala do norského Hafjellu, kde právě probíhají soutěže mistrovství světa horských kol.

Do závodů SP se sice letos zapojila až při jeho třetí zastávce v Novém Městě na Moravě, přesto se stala nejúspěšnějším českým zástupcem, když v kanadském závodě dojela třetí a celkově obsadila 17. pozici.

A bez ambicí rozhodně nebude ani v Norsku. Rozhovor o končící sezoně, MS i budoucnosti nám Kateřina poskytla pár hodin předtím, než společně s Jaroslavem Kulhavým, Kryštofem Bogárem  a Janem Raichartem vybojovala bronzovou medaili v závodě štafet. Třetí nejlepší ženský čas v konkurenci nejlepších světových bikerek budiž příslibem pro sobotní elitní závod.

Letošní sezona na té, řekněme, nejvyšší úrovni pro vás byla tak trochu „nad plán“, protože jste loni ohlásila konec kariéry. Jak z vašeho pohledu hodnotíte těch pět odjetých závodů Světového poháru, které vám stačily na solidní sedmnáctou příčku celkově a pozici nejlepší české závodnice?
„Loni jsem se rozhodla nepokračovat dále v závodech Světového poháru, ale v žádném případě jsem neměla v plánu končit se závoděním úplně. Můj tým Luna mě nakonec trochu potřeboval, a tak jsme udělali kompromis a jela jsem většinu závodů SP. Hodnotím to vcelku dobře. Něco se povedlo a něco zase ne, tak už to ve sportu chodí. Jsem velice ráda, že jsem si vyjela třetí místo v jednom ze závodů Světového poháru.“

Přiměly vás k návratu do světového poháru i skvělé výsledky, kterých jste dosahovala na amerických závodech, nebo jste byla rozhodnutá už v zimě? Vždyť jste loni zažila vlastně životní sezonu s prvním vítězstvím ve Světovém poháru.
„Vlastně jsem nejvíce chtěla omezit cestování a tím pádem se nesoustředit na celý SVětový pohár. V zimě jsem měla představu, ale ne konkrétní plán. Po neúčasti na cyklokrosovém mistrovství světa jsem měla trochu více energie a po vynechání prvních dvou „svěťáků“ horských kol jsem v něm zase začala závodit. Zbytek Světového poháru nebyl, co se týče cestování, až tak náročný. Americký pohár, na který jsem se letos soustředila a taky vyhrála, skončil na jaře, a tak jsem měla čas se přes léto soustředit na závody Světového poháru.“

V Mont Sainte Anne se vám opět podařilo vystoupit na stupně vítězů, loni jste na stejné trati vyhrála svůj první závod Světového poháru v kariéře. Čím to, že vám tamní okruh tak sedí?
„Možná je to tím, že je to trať, na níž se jezdí každý rok, a tak jsem tam toho za tu svou dlouhou kariéru už najezdila hodně. Sedí mi tam podmínky a vždy se na závod těším. Je to také tím, že nemusím až tak dlouho přelétávat, jako na závody v Evropě a Africe.“

V jaké formě se cítíte před mistrovstvím světa v norském Hafjellu? Před závodem ve Windhamu jste onemocněla, ale minulý týden v Méribelu z toho bylo už solidní dvanácté místo.
„Cítím se velice dobře. Po Francii jsem jela domů a potrénovala v okolí Prachatic. Rodiče se o mě velice dobře starají, takže to byl fajn týden dobrého tréninku a odpočinku v domácím prostředí.“

Jak vám sedí tamní trať? Loni jste na ní dojela jedenáctá a zajistila si tak konečné celkové třetí místo.
„V úterý jsem byla na trati poprvé, jsou tam od minulého roku jenom malé změny. Je to trať zajímavá a má od všeho trochu. Myslím, že když má člověk dobrý den, tak je každá trať dobrá. Nepřemýšlím, jestli mi trať sedí, nebo ne, protože na té trati stejně musím závodit, tak se spíše snažím trénovat a připravit na každou trať a nestresovat jestli je pro mě, nebo není.“

Čím si vysvětlujete, že se vám na světových šampionátech moc nedaří, přestože již dlouho patříte ke světové špičce?
„Mám medaili z mistrovství světa v cyklokrosu, takže je to trochu překvapivá otázka. Neznám jediného chlapa, který by dokázal mít medaili na mistrovství světa ve dvou cyklistických disciplínách. Napadají mě jen dvě ženy, které to dokázaly – Marianne Vos a Eva Lechner. Někdy holt nemůžeme mít všechno a já určitě nepovažuji svou kariéru na horském kole za špatnou, protože nemám z mistrovství světa medaili.“

Stanovila jste si pro sebe nějaký cíl pro světový šampionát?
„Bojovat co nejlépe a až do konce.“

Koho byste tipovala jako hlavní favoritku? Proslýchá se, že by Gunn-Rita Dahleová ráda na domácím šampionátu vítězně ukončila kariéru.
„Ženské pole je ohromně vyrovnané. Je tam tak deset až patnáct holek, které budou bojovat o totéž.“

Dnes se již kolu, pokud vím, nevěnujete na plný úvazek a máte i civilní zaměstnání. Můžete říct, co teď kromě cyklistiky děláte a nakolik jste v tréninku musela polevit?
„Ještě se stále soustředím stoprocentně na cyklistiku. Ve firmě Clif Bar (hlavní sponzor týmu a výrobce Luna bar), kde jsem chtěla pracovat, jsou zatím stále radši, že jezdím na kole a zatím mi žádnou jinou práci nechtějí dát. (smích) Nicméně bych se chtěla prosadit do jejich Sport marketing oddělení. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím na tom pracuji.“

Vím, že na tyhle otázky nerada odpovídáte, ale zeptat se musím. Uvažujete ještě o závodění v příští sezoně? Aspoň zase v podobné formě jako letos?
„Závodit příští rok určitě budu. Na programu zatím pracuji, ale bude tam ještě méně závodů Světového poháru. Myslím, že převážně zůstanu závodit v USA a trochu to zpestřím, pojedu i delší závody a enduro. Po dlouhých letech strávených po svěťáku se těším na změnu.“

Cyklokros jste vlastně v Evropě nejezdila už poslední zimu. V lednu bude mistrovství světa v Táboře, tedy kousek od vašeho rodiště. Neláká vás to?
„Láká mě to. Teď se ale ještě musím soustředit na horské kolo. Ještě jsem nedojela ani tuhle sezonu.“