Praha - Je trochu v pozadí Gabriely Soukalové, je to ale právě on, kdo by měl na olympiádě v Soči nést vlajku českých biatlonistů nad hlavou.
Ondřej Moravec totiž už loni na domácím mistrovství světa v Novém Městě na Moravě ukázal, že se dokáže nejlépe vyrovnat s velkým očekáváním českých fanoušků, když skončil dvakrát na čtvrtém místě a smíšená štafeta skončila především jeho zásluhou bronzová.
A přestože jede devětadvacetiletý biatlonista z Letohradu už na svou třetí olympiádu a z juniorských šampionátů posbíral osm medailí, až teprve v Soči bude moci reálně pomýšlet na zisk medaile.
"Šance na medaili tam rozhodně jsou"
Po přechodu mezi seniory totiž dlouhá léta bojoval se zbrklou střelbou, kvůli níž se mu přezdívalo Janek, a jak v Turíně, tak Vancouveru skončil v individuálních závodech hluboko v poli poražených (nejlépe byl 32.).
Před minulou sezonou se však všechno změnilo. Moravec se při střelbě uklidnil, což ho s jedním z nejlepších běžeckých časů ve Světovém poháru katapultovalo do absolutní špičky závodníků. I proto loni v Oslu poprvé v SP triumfoval, v této sezoně skončil ve francouzském Annecy druhý.
"Nějaký sen mám taky, ale uvidíme. Šance na medaili tam rozhodně jsou, když srovnám všechny tři své olympiády, tak jsem letos v tom nejlepším rozpoložení," přiznal před odjezdem do Soči Moravec, jehož čeká v sobotu v 15:30 úvodní závod v Soči, sprint na 10 kilometrů.
Ondro, poprvé jedete na olympiádu v roli české mužské jedničky. Jak to vnímáte?
Mám pocit, že všechno tak nějak v pohodě. Na posledním soustředění v Pokljuce to klapalo a nevidím důvod, aby to bylo jinak. Hlavní je, že jsem zdravý a odtrénoval jsem vše, co měl. Moc se na závody těším, mám pochopitelně nějaké ambice. Nerad říkám nějaké prognózy předem, protože medaili může získat třicet lidí. Když budou dobré podmínky a všechno klapne, může to na tu bednu vyjít.
Jak v Turíně, tak ve Vancouveru jste skončil v individuálních závodech hluboko v poli poražených, nyní na Vás však bude upřena větší pozornost. Srovnáte se s tím?
Nikdy jsem se před začátkem her necítil lépe. Na první olympiádu jsem jel ve dvaceti. Byl jsem z toho vedle, úplně vykulenej. Do Vancouveru jsem zase necestoval ve skvělé formě. Nebyl jsem v ideálním rozpoložení psychicky ani fyzicky. Nyní je situace jiná. Na první hry jede člověk jako na zkušenou. Nyní jsem v jiné situaci. Budu chtít podat stoprocentní výkon v každém závodě a věřím v dobrý výsledek.
Zatímco Vaše kolegyně z ženského týmu přiznaly, že budou před úvodním závodem nervózní, počítám u Vás jako vyhlášeného kliďase něco podobného hrozit nebude...
Myslím, že od začátku sezóny nemám problém. Psychika dělá v biatlonu padesát procent výsledku. Mohu být fyzicky v sebelepším stavu, ale pokud nebude čistá hlava, mohu se na ní stavět a výsledek se nedostaví. Ale já jsem v pohodě, vše bude fungovat.
Jakou radu byste tedy dal Vašim kolegyním před úvodním závodem?
Každý si vše musí v hlavě srovnat. Důležité je pracovat podle zaběhnutých pořádků. Nijak se neupínat a nestresovat faktem, že jde o olympiádu. Jasně, že se vše lehce řekne, ale hůře provede. Nicméně není dobré opakovat si bez ustání, že může jít o mezník v kariéře.
Co děláte Vy, abyste tyto myšlenky vyhnal z hlavy?
Docela často hrajeme poker. A Michal Krčmář, se kterým bydlívám na pokoji, přiveze playstation. Hrajeme NHL a fotbal, ale jsem proti němu bez šance. Jde o mistra počítačových her, pořád prohrávám. Ale jde skutečně jen o relax, není důležité vyhrát u televize. Navíc k nám chodí i zbytek týmu včetně servismanů, kde už šanci mám.
Loni jste si tratě v Krásné Poljaně vyzkoušel během Světového poháru. Zvykl jste si na ně?
V minulé sezóně jsme v Rusku byli týden a vystřídaly se všechny možné druhy počasí. Mně je vlastně jedno, jak bude. Nevadí mi nic. Jenom si přeju, aby v půlce závodu nezačal padat sníh a neovlivnil výsledek jako ve Vancouveru, kde dvě skupiny byly neskutečně zvýhodněné, a druhá polovina startovního pole neměla žádnou šanci, protože začalo sněžit a trať se brutálně zpomalila. Doufám, že nic takového se nebude opakovat. Při světovém poháru člověk mávne rukou, že má k dispozici devět jiných startů, ale olympijský závod je jednou za čtyři roky.
Mimochodem, dá se ten tlak srovnat s tlakem při loňském šampionátu v Novém městě?
Olympiáda je více sledovaná, ale minulý rok na nás byl mnohem větší tlak. I když možná se pletu. Každopádně šlo o dobrou zkušenost. Pocity velkého očekávání jsme si vyzkoušeli, a pokud se dostaví ještě větší tlak, vypořádáme se s ním snadněji.
Čeští biatlonisté ale ještě nikdy medaili na olympiádě nezískali, přitom letos se alespoň od jednoho z vás medaile čeká. Pod takovým tlakem jste v Novém Městě nebyli...
Výsledky v sezóně daným prognózám nahrávají. Nicméně náš sport je trošku jiný. Nemohu s jistotou tvrdit, že medaili udělám, protože jde o stoprocentní výkon ve dvou disciplínách. Cítím, že šance na medaili existuje. A mám sen, v němž figuruje. Ale jak jsem řekl, třicet dalších lidí je na tom stejně.
