Martina Ptáčková má ve 22 letech na kontě již osm světových prvenství. Čtyřikrát vyhrála mistrovství světa v kickboxu a v říjnu počtvrté dobyla světový trůn v hand-to-hand combatu, když přivezla první místo ze Světového poháru v Německu.
"SP jsem vyhrála potřetí, MS v hand-to-hand jednou," upřesňuje Martina. "Není mezi tím v podstatě žádný rozdíl, ty akce se konají jednou ročně a účastní se jich nejužší světová špička," dodává.
Hand-to-hand combat je bojová disciplína bez pravidel, podobná MMA. Cvičí se v ní speciální jednotky a ozbrojené složky, podobá se boji na ulici. V poslední době jí Martina dává přednost před kickboxem nebo boxem.
Její 18letý bratr Josef je úspěšný v grapplingu, který v sobě kombinuje škrcení, páčení nebo lámání. Primárně v boji na zemi se zápasník snaží přinutit svého soupeře, aby vzdal. Josef v Itálii zkraje listopadu obhájil primát v kategorii dospělých a v součtu s těmi mládežnickými na MS zvítězil už čtyřikrát.
"Bylo těžší titul obhájit. Zlepšuju se v dovednostech a technikách boje, ale dopředu jdou i soupeři, kteří mají k trénování o něco lepší podmínky. Celkově se v grapplingu kvalita zvyšuje," říká novopečený obhájce.
Rok 2019 nemohl být úspěšnější
Oba na svých vrcholných akcích roku zvládli cestu vyřazovací formou pavouka až do finále, přestože konkurence neustále roste a nové podoby bojových sportů se šíří z Asie a postsovětských republik, kde mají největší tradici, do celého světa. V Česku jsou však sourozenci z Prahy unikátem.
"Hand-to-hand je dost drsná disciplína a málokdo u nás si na ni troufne. Bojové sporty jsou v Česku rozšířené, ale k tomuhle si najde cestu pouze málo lidí," popisuje Martina. "V grapplingu zatím ostatní čeští zápasníci nedosahují kvalit zahraničních soupeřů," doplňuje Josef.
V létě dosáhla Martina v hand-to-hand combatu možná na ještě větší úspěch, než jakým je vítězství v SP. Jako první Evropanka a třetí žena na světě vybojovala v této disciplíně nejvyšší možný černý pásek. K tomu na MS přidala stříbrnou medaili, když do finále nemohla kvůli zranění.
Ptáčkovi se zlatými medailemi ze svých vrcholných akcí roku 2019:
"Na konci roku si většinou říkám, co mohlo být ještě lepší, ale tenhle rok byl opravdu nejúspěšnější. Po sportovní, pracovní i osobní stránce, lepší už to být nemohlo," usmívá se fighterka. V příštím roce ji mimo jiné čeká tréninkový kemp s bojovými prvky, pravděpodobně v Uzbekistánu.
Ačkoliv se hand-to-hand combat i grappling rozšiřují, suverénně největší základnu mají stále ve střední Asii a v Rusku. Co tedy říkají zápasníci z těchto zemí na to, že "jejich sportu" vládnou zrovna čeští sourozenci?
"Vědí o nás, že jsme taková ptačí dvojka. Respekt a úcta jsou na prvním místě," odpovídá Martina. "V grapplingu se u nich setkávám se zvláštní náturou," podotýká Josef. "Před zápasem divně koukají a pochodují jako lev v kleci. Jako by čekali, až je někdo konečně pustí do rvačky. Ale po zápase, ať skončí jakkoliv, jsou přátelští a baví se," pokračuje.
"Líbí se mi, že jsou takovým způsobem vychováváni," líčí bojovník, který byl sestru na SP v Německu podpořit, stejně jako ona přijela za ním na MS do Itálie. "Jezdíme na soutěže spolu a radíme si. Navzájem se dobře známe a umíme si poradit," vysvětluje Martina.
"Děláme si navzájem takové podržtašky," zasměje se Josef. "Ten, kdo nezávodí, dělá tomu druhému trochu takového sluhu. Aby se pak mohl soustředit jen na závody a nemusel se o nic starat," uzavírá sestra, jež v minulosti začala s bojovými sporty, aby se ubránila šikaně ve škole. A později k nim dovedla i bratra, který od ní schytával rány doma.
Z dětí v Banátu se zbytečně dělají hlupáci
Také díky těmto zkušenostem se Ptáčkovi vedle bojových sportů věnují i projektům zaměřeným na boj proti šikaně nebo domácímu násilí. Chtěli bychom o této problematice mluvit nejen v Česku, ale rozjet kampaň v celé Evropě. Nyní připravujeme video dokument," informuje Martina.
Studentka mezinárodních vztahů na Metropolitní univerzitě v Praze má za sebou stáž u europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a v září se stala Vyslankyní dobré vůle Ministerstva zahraničních věcí. Spolu s bratrem se angažují také ve vojenských a protiteroristických cvičeních.
V listopadu oslavili světové tituly cestou do Rumunska, kde v českých vesničkách v oblasti Banátu pracovali s dětmi. "Děti tam vyrůstají trochu v zapomnění, jsou dost odmítané. S Martinou jsme pro ně letos pořádali olympiádu, na které si vyzkoušely bojové sporty," vypráví Josef.
Josef a Martina při aktivitách s českými dětmi v rumunském Banátu:
Území na jihozápadě Rumunska je dodnes osídleno českou menšinou, potomky osadníků, kteří sem přišli v 19. století. Ptáčkovi nebyli v Banátu poprvé. "Nechtěli jsme to ale zaměřit jen na sport. S dětmi jsme mluvili o jejich snech, které jim pak napříště budeme chtít splnit, vymýšleli jsme pohádky. Celkově to bylo hrozně fajn," pochvaluje si teenager.
Martina vysvětluje, proč jako reprezentantka ministerstva odjela právě za dětmi do Banátu: "Nikdo se jim pořádně nevěnuje, nemají tam běžné věci jako my v Česku. Z dětí se tam trochu dělají hlupáci, přitom jsou strašně šikovné. I co se týče sportu, z práce venku mají výbornou fyzičku."
"Jsou tam vesnice jako někdy před 50 lety. Lidé včetně dětí tam pořád chodí pást krávy, mají doma dobytek a drůbež. Děti si po příchodu ze školy nesednou k počítači nebo mobilu," pokračuje Josef. "Opravdu jsou moc šikovné, přestože mají život těžší než my," přidává student střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Praze.
Ptáčkovi natočili o aktivitách s dětmi video a v Rumunsku se také setkali s českým generálním konzulem, s nímž si vyměnili vzájemné postřehy.
Aby toho nebylo málo, tráví Martina svůj volný čas po skončení sezony bojových sportů jako příležitostná modelka. "Každoročně se účastním několika přehlídek a předvádím svatební šaty. Mám kolem sebe pořád spíš takové klučičí věci jako bojové sporty nebo bezpečnost a tohle je zase úplně jiný svět. Baví mě to," říká s úsměvem.
"Mám díky tomu i přezdívku Princezna bojovnice," doplňuje.
Princezna bojovnice. Martina jako modelka ve svatebních šatech:
Vémola? Špatná vizitka pro bojové sporty
Největší pozornost na poli bojových sportů strhl v Česku v poslední době galavečer MMA organizace Oktagon. Odehrál se v sobotu 9. listopadu v zaplněné O2 areně v Praze a jeho vrcholem byl souboj české jedničky Karlose Vémoly a Slováka Attily Végha.
Zápas století, jak bylo utkání titulováno, ukončil Végh už v prvním kole knokautem. Kvůli obrovské medializaci akce a velkohubým prohlášením později poraženého Vémoly před zápasem se rozvířila debata, zda je MMA dobrým vzorem pro mladé sportovce nebo je to pouze show.
Atlet Jakub Holuša zápasy zkritizoval a napsal mimo jiné, že není dobře, pokud se lidé dívají, jak se kdo umí nejlépe mlátit. Po odpovědi bojovníka Patrika Kincla upřesnil, že mu vadí chování MMA komunity, propagace alkoholu a násilí nebo výhrůžky při hecování soupeřů před zápasem.
Disciplíny, jimž se věnují Ptáčkovi, mají k MMA pojetím samotného boje poměrně blízko. "Upřímně jsem na ty zápasy ale moc nekoukal," přiznává Josef. "Ani já ne, nějak jsem neměla tu potřebu," potvrzuje Martina.
"Asi nejsem v pozici, ve které by mi příslušelo to hodnotit, ale zrovna u Vémoly se mi příčí jeho chování. Měl by být vzorem pro ostatní, přitom při jeho vyjádřeních chybí jakákoliv úcta či respekt. Chápu, že i tím se MMA snaží udělat zápasy atraktivními, že to lidi přitáhne. Ale sport to podle mě degraduje, nepatří to k němu," míní světová šampionka.
Podobný pocit sdílí její bratr. "Když lidé vidí, jak se (Vémola) chová a jak vystupuje, je to zároveň špatná vizitka pro nás a ostatní bojové sporty. Lidé si pak třeba řeknou i o nás, že se budeme chovat stejně. A to nás mrzí, protože se snažíme být normální," zakončuje Josef.
