Praha - Český cyklista Leopold König před letošní sezonou změnil dres a přesunul se do nejbohatšího týmu pelotonu, britské Sky. První závody v novém působišti zvládl na výbornou, následující měsíce však byly poněkud rozpačité.
"Na začátku sezony jsem to v tréninku trochu přetáhl,“ říká sedmadvacetiletý rodák z Moravské Třebové v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Závod Okolo Trentina z předminulého týdne ale ukázal Königovo zlepšení. Do sobotního startu Gira d´Italia bude sice nakonec jako lídr týmu vstupovat Australan Richie Porte, to však českému závodníkovi nemusí zabránit ve výborném výsledku. Dosud má na svém kontě dva třítýdenní závody a vždy skončil v elitní desítce.
Teď jej tedy čeká premiéra na květnové Grand Tour, při které se stane teprve sedmým českým cyklistou schopným mezi všemi třemi největšími závody porovnávat. "Nemůžu se dočkat, až to v sobotu začne,“ říká v následujícím rozhovoru.
Trenér ví, co dělá
Do startu Gira zbývá pár dní, těšíte se na to, nebo jste spíše nervózní? Budete teprve sedmým českým cyklistou, jenž stane na startu všech tří Grand Tours.
Abych řekl pravdu, hrozně se těším. Teď už jsem v Nice v týmovém baráku a nasávám atmosféru. Startuje se jen čtyřicet kilometrů odsud, v San Remu. Právě jsem se vrátil ze Sestriere, kde jsme udělali další důležitý tréninkový blok v nadmořské výšce. Pocity jsou opravdu pozitivní a nemůžu se dočkat, až to v sobotu konečně začne.
K pozitivním pocitům určitě přispěl i závod Okolo Trentina, kde jste dojel třetí. Vše je tedy na správné cestě?
Trentino byl pro mě důležitý závod z hlediska toho, že jsem se do té doby tak trochu trápil a nemohl úplně najít formu. Trochu jsem přetáhl začátek sezony a hlavně trénink na Azurovém pobřeží, kde je opravdu skoro nemožné trénovat po rovině. Pro mě, když jedu v kopcích, znamená to, že jedu skoro celý na doraz. A tam jsou takové tréninky skoro všechny. To není úplně dobré, proto se paradoxně učím jezdit do kopců pomalu.
Trentino vyhrál letos skoro neporazitelný týmový kolega Porte. Sportovní ředitel týmu Dario Cioni už říkal, že tedy nakonec bude týmovou jedničkou. Může mu forma vydržet až do konce května? Říká se, že vrcholnou formu může cyklista udržet maximálně šest týdnů v roce.
Myslím si, že už v minulosti jsme tohle mohli vidět u Chrise Frooma a Bradleyho Wigginse, které oba trénoval Tim Kerrison stejně jako teď mě a Richieho (Porteho). Takže já doufám, že oba vědí, co dělají, a ta forma vydrží až do posledního týdne na Giru. I když Richie je na hodně vysokém standardu už vlastně od ledna, kdy byl druhý na Tour Down Under.
S formou napřed
Vy jste měl trochu obavy z toho, že je Giro poměrně brzy a zatím nikdy jste tak brzký vrchol sezony neměl. Tyhle obavy už jsou rozptýleny i díky výsledku z Trentina?
Na jednu stranu se trošku zmírnily. Na druhou stranu nevím, jak tělo pojme třítýdenní závod v květnu. Jel jsem už třítýdenní závod v červenci a září, ale květen je pořád o dva měsíce dřív než Tour.
Samozřejmě kdybych na tom byl na Trentinu hůř, byl bych nervózní. Přestože se může zdát, že sezona není úplně povedená, tak já bych to takhle nehodnotil a řekl bych, že jsem až napřed s formou oproti minulým letům.
Úvod sezony byl ve znamení extrémního počasí, nejdříve 40 stupňů v Ománu, pak zasněžený dojezd na Tirrenu. Se kterým z těchto extrémů se lépe vyrovnáváte? Ptám se i proto, že Giro v posledních letech rozhodovala také odolnost závodníků vůči chladnému počasí. Nibali s Quintanou jsou proslulí tím, že jim zima nedělá problémy.
Já si myslím, že když má člověk formu, v podstatě nic ho nezaskočí. Je pak odolnější vůči vedru i zimě. Kolikrát vás víc zaskočí vedro, protože organismus se prostě přehřeje a člověk může během jednoho dne hodně ztratit. Naopak když se ohlédneme zpět třeba na Vueltu, na nejtěžší královskou etapu vedoucí do 2400 metrů nad mořem, kde celou dobu pršelo, pamatuji si, že jsem se v té etapě posunul o čtyři místa celkového pořadí. Spousta lídrů zabalila a Zdeněk Štybar říkal, že to byla jedna z nejtěžších etap v jeho životě.
Váha je důležitý faktor
V nějakém rozhovoru jste říkal, že jste poměrně výrazně shodil již v zimě. Dá se tedy říci, že dolomitské kopce, specifické svou prudkostí, vám problémy dělat nebudou?
Já jsem se už předtím cítil dobře, teď jsem navíc ještě více shodil. Na soustředění jsem si projel Mortirolo, jeden z nejtěžších kopců Gira, a jelo se mi relativně dobře na to, že jsem měl v nohách tři těžké etapy Trentina.
Samozřejmě to bude hodně o váze. Když se podíváme na minulé vítěze GT, tak jsou všichni hodně hubení. Když teď vidím například Porteho nebo dříve Chrise Frooma a Bradleyho Wigginse, jak vypadali. Tak to byly v podstatě jenom kostry, neměli žádný tuk a svalů také minimum. Váha je jeden z důležitých faktorů.
Na druhou stranu bude hrát na Giru velkou roli skoro šedesátikilometrová časovka. Jak jste se snažil v tréninku vybalancovat vrchařskou a časovkářskou výkonnost? U časovky můžou ztracená kila hrát naopak negativní roli.
Všichni obecně spekulují, jestli závodníkovi přílišná hubenost ubírá na časovkářských schopnostech. Já si myslím, že je to naopak. Bradley Wiggins vyhrál olympiádu deset dní po Tour, kdy měl snad nejnižší váhu v kariéře. Já jsem zajel nejlepší časovku v životě loni na Tour, kdy jsem měl taky nejnižší váhu v profikariéře. Tolik jsem vážil možná někdy v šestnácti letech. Takže bych řekl, že nižší váha značí formu a to, že je tělo nastartované. Člověk by musel jít skutečně až do extrému, aby mu ubývala síla v nohách, že by tu časovku neutáhl.
Na druhou stranu když na podzim Wiggins poprvé vyhrál světový šampionát v časovce, přibral oproti vítězné Tour nějakých osm kilo.
Ale když se podíváme na Bradleyho od doby, kdy přibral, tak podle mě už v těch časovkách nebyl tak suverénní.
Rozhodně Mortirolo
S týmem jste po Trentinu zůstali v Itálii, jak jste již zmínil, které z kopců z itineráře Gira jste si stihli projet? Zmínil jste Mortirolo, dostali jste se třeba na Colle delle Finestre?
Ten jsem ještě nejel, ale určitě to bude jeden z rozhodujících kopců, protože ta etapa do Sestriere je opravdu těžká.
To bude až ve 20. etapě, poslední horské. Itinerář jste již zkoumal, kterou etapu kromě této a zmíněné časovky ještě považujete za klíčovou?
Myslím si, že první rozhodující bude právě časovka, potom královská etapa přes Mortirolo, Passo Tonale končící v Aprice. Ta etapa je opravdu strašně těžká. Já jsem si projel jen jednou Mortirolo a jednou Apricu, měl jsem nastoupáno přes 2000 metrů, a to jsem nejel ty dva největší průsmyky. Takže tahle etapa (16.) toho hodně napoví. A pak samozřejmě poslední dvě horské etapy.
Pořadatelé tentokrát trasu nehnali do extrémů, jako tomu bylo v posledních letech. Přesto se dostanete i do 2000 metrů nad mořem. Zůstávají ještě vrcholy některých kopců, přes které se pojede, pod sněhem?
Ty kopce se pojedou až za měsíc, takže těžko říct, jak to bude vypadat. Ale podle mě jenom tím, že se nepojedou kopce jako Stelvio, Gavia a podobně, tak riziko, že bude zase problém s počasím, není tak velké. Letos by to z pohledu počasí nemuselo být tak brutální.
Koho byste zařadil k favoritům? Contador, Porte, Urán, tam je to jasné, vidíte nějakého černého koně?
Uvidíme, jak na tom bude po nemoci Aru, jak na tom bude Van den Broeck. Silný bude určitě Pozzovivo, Damiano Cunego vypadal hodně silně na Trentinu. Z každého týmu tam bude jeden člověk, který může překvapit. Na Giru se každý rok objeví pár jmen, se kterými nikdo moc nepočítal, a najednou jsou vpředu.
Když jsme se bavili naposledy, mluvili jsme o změnách v týmu při soustředění, jaký rozdíl je mezi druhodivizním týmem a nejbohatším týmem světa při závodech? Panuje třeba v pelotonu větší respekt vůči závodníkům v černomodrých dresech?
To je asi největší rozdíl. Když máte na sobě dres druhodivizního týmu a pak nosíte dres Sky, je to sice jenom kus hadru, ale změní vaše postavení v pelotonu. Určitě si myslím, že závodníci mají větší respekt a ten tým má kolem sebe takovou až auru nesmrtelnosti. Všichni k němu vzhlíží a respektují jej. Tohle je pro mě něco nového, a co se týká závodění, je tam rozdíl v nějakém stresu před nebo při závodě. Všichni se snaží opravdu závodníkům pomoci, aby se stres eliminoval, protože ten nepřináší nic dobrého.
