Poslední dva závody Světového poháru v Londýně a v Bratislavě se vám moc nevydařily. S jakými představami jste tedy do Liptovského Mikuláše jela?
S výsledky jsem opravdu moc spokojená nebyla, ale zároveň jsem paradoxně cítila dobrou formu. Šlo spíš o hloupé chyby, zatímco dosažené časy nebyly špatné. Proto na šampionát jsem odjížděla s nadějí, že pro nějakou medaili si dojedu. Největší šance jsem viděla v kanoi a se silným českým týmem v hlídkách.
Co jste čekala od svého vystoupení v kajaku?
Kajak jezdím jako doplňkovou disciplínu, přesto mým velkým přáním byl solidní jízdou postup do finálové desítky. V přípravě jsem stihla přesně jen dva a půl tréninku a navíc v bohatém čtyřdenním programu mohly ubývat i síly.
Stalo se však něco neuvěřitelného. Jak prožíváte tento více než nečekaný triumf?
Je to jemně řečeno fantazie. Bylo to moje ve velké soutěži vůbec první finále na kajaku a hned nádherná jízda bez chyb. Když jsem našla cestu mezi elitní desítku, tak jsem si vlastně splnila svůj vysoký cíl. Nic nepříjemného se vlastně už nemohlo stát, nervová soustava byla klidná. Jela jsem pro radost a ta ještě větší mě čekala v cíli. Jako jediná jsem dosáhla času pod sto vteřin.
Zmínila jste se o fyzické náročnosti. Tu jste také bez problémů zvládla?
Upřímně řečeno, nečekala jsem, že skloubit jízdy na kanoi a kajaku bude tak náročné. Po předchozích hlídkách v obou kategoriích jsem byla dost unavená. Na singlkanoi se navíc cítím silnější, takže stále nevěřím, že se mi podařilo porazit všechny špičkové kajakářky.
Jako už světoznámá singlkanoistka jste si pak dojela pro bronz. Takže opět spokojenost?
Pochopitelně zklamaná nejsem, ale poslední den šampionátu už se na mě začalo podepisovat určité vyčerpání a byla jsem i dost nervózní. Měla jsem pocit, že jsem pod určitým tlakem, a proto také moje jízda se dvěma šťouchy nebyla optimální. Přesto stačila na třetí příčku, a protože bronz mně z tohoto mistrovství ještě chyběl, tak s kompletním doplněním mé medailové sbírky musím být spokojená.
Jaká cesta vedla k piedestalu v hlídkách?
Na kajaku byla celá jízda pěkná, bez větších chyb a s Amálií Hilgertovou a Gabrielou Satkovou jsme se dočkaly zlatého opojení. První část kanoistické jízdy s Evou Říhovou a Martinou Satkovou byla přímo skvělá, ale ve druhé polovině trati nastaly určité komplikace, takže stříbro jsme považovaly také za úspěch.
Nejste teď trochu v rozpacích, čemu věnovat větší pozornost? Kanoi, či kajaku?
Jsem pevně svázána s kanoí a ani můj životní úspěch na kajaku nic nezmění. Spíš se teď víc zaměřím na kanoi.
Už příští týden vás čeká světový šampionát do 23 let v polském Krakově. S jakými záměry se do Polska vydáte?
Opět chci být na startu ve všech čtyřech disciplínách, jako v Liptovském Mikuláši. Pokud jde o má vystoupení, tak především bych ráda dokázala, že mé výsledky z mistrovství Evropy nebyly náhodné.
Jak náročnější je světový šampionát v porovnání s evropským?
Převážná většina vodních slalomářek je z Evropy, ale trochu větší konkurence tam přece jen bude. Zatím však nevím, kdo do Krakova přijede. Určitě však každá medaile bude mít velkou hodnotu.
