Praha - Snowboardista Jan Nečas skončil na mistrovství světa v Kreichsbergu sedmý ve slopestylu, a dosáhl tak v této disciplíně nejlepšího výsledku v kariéře a jednoho z nejlepších mezi českými závodníky na šampionátu vůbec.
„Před šampionátem bych tomuto výsledku nevěřil,“ prohlásil v rozhovoru pro Aktuálně.cz třicetiletý závodník, který zavzpomínal na své začátky ve sportu, jenž v posledních letech zaznamenal tak dynamický vývoj.
Co považujete za rozhodující pro tento váš životní závod?
Určitě to bylo čtyřdenní soustředění poblíž Kreichsbergu těsně před mistrovstvím světa. Cítil jsem se po něm silný, moje jízda měla náboj a skoky správný drajv. Věřil jsem si už na semifinále a povedlo se mi protlačit se i do desetičlenného finále, v němž se mi nejvíc povedla hned první jízda. Ze čtvrté příčky jsem sice klesl na sedmou, nicméně i toto místo mě přineslo velkou radost a moc si toho vážím. Na předchozích dvou šampionátech jsem skončil jedenáctý a devátý.
Proč jste se už v žákovských letech rozhodl právě pro snowboard?
První prkno jsem dostal už v deseti letech a na horách jsem byl skoro pořád. Při sportu mám rád volné ruce, snad kromě tenisu a hokeje. A když jsem pak v Alpách poprvé v životě viděl snowboardisty, bylo o mé další cestě rozhodnuto. Rodiče viděli, že mě tento sport baví a tak mi koupili všechno potřebné vybavení. První závod jsem vyhrál v patnácti letech a brzy jsem se prosadil i v juniorské kategorii.
Máte za sebou spoustu různých závodů a čtyři starty na mistrovství světa. Co se za tu dobu ve snowboardu změnilo?
Z někdejší společenské zábavy, plné pohody, uvolnění a nádherných kamarádských vztahů se v posledních pěti letech stal ze snowboardu vrcholový sport, který vyžaduje velice náročnou všestrannou přípravu na sněhu i v posilovně. Velice rychle postupuje kupředu především rozmanitost skoků.
A co je vůbec nejhorší, to jsou výrazně zhoršené vztahy mezi všemi lidmi, kteří jsou s tímto sportem spojeni. Dnes se do něj dostávají pomluvy, zášť, závist, lži a podrazy. Nechybějí ani tlaky rodičů, protože začíná jít o peníze, které asociace i sponzoři často po složitých jednáních nemají.
Lze se pomocí pěkných výsledků snowboardem finančně zajistit?
Prémie za dosažené úspěchy použijete většinou zase na stravu, ubytování a cestování, takže získané peníze vrátíte do své činnosti. Já jsem například účast na šampionátu měl plně hrazenou, ale zmíněné velice potřebné čtyřdenní soustředění v Rakousku jsem si komplet musel hradit ze své peněženky. Za sedmé místo na šampionátu bych měl obdržet asi dvacet tisíc, takže třeba při koupi auta bych musel něco přidat (smích).
Je vám třicet let a už jste netajil, že máte za sebou poslední světový šampionát. To znamená, že se se snowboardem loučíte?
To ještě ne, ale mistrovství světa je až za dva roky a s přibývajícím věkem bude každá příprava i závod obtížnější. Letos jsou na programu ještě tři Světové poháry, ale do Kanady a USA jsem nebyl nominován, takže se zúčastním až toho posledního závodu ve Špindlerově Mlýně. Trochu mě to mrzí, protože zámořskými starty jsem si mohl vylepšit celkové umístění v této soutěži.
Zda se udržím v reprezentačním týmu i pro příští sezonu, zatím nevím. Jistotu mám jen ve studiu na vysoké škole, neboť se mi blíží titul inženýra, což bych měl zúročit v běžném životě.