Moskva - Bylo to představení jediné dámy. Zuzana Hejnová předvedla divadlo, na jehož konci se zavřela zlatá opona. Vyhrála mistrovství světa v Moskvě s takovou převahou jako nikdo jiný v dosavadním průběhu šampionátu.

"To je brutus," užívala si zlaté opojení Hejnová. "Já se fakt bála, aby někdo nepřilítl zezadu, ale ten náskok byl fakt velký," divila se ještě dlouho. Ještě než se začala radovat, problesklo jí hlavou: "Kde jsou? To snad není možné? Co se děje?"

Jestli je někdo králem letošní sezony ve své disciplíně, tak je to česká mistryně světa. Vyhrála letos už pojedenácté a z ostatních soupeřek udělala diváky.

"Ještě mi to ani nedochází, neuvěřitelné, pecka," jen těžko hledala správná slova. Své pocity těžko popisovala. "To nejde," hlesla.

Psycholog ji zocelil

Když přišla na stadion, už se jí nerozklepala kolena, jako tomu bylo ještě na začátku loňské sezony, kdy jako favoritka na zlato skončila na ME v Helsinkách bez medaile zlomená. "Tehdy bych tomu nevěřila, od té doby se ale stalo spoustu věcí a já jsem úplně jiný člověk, úplně jinak připravená, fyzicky, i psychicky," řekla dnes Hejnová.

Způsobilo to angažování psychologa před olympiádou v Londýně, kde byla třetí, a také odchod k novému trenérovi Daliboru Kupkovi. Nyní sebevědomá žena zdrtila soupeřky, jako by do divadla přišly jako kompars. Po dnešním závodu má na svém kontě devět z jedenácti nejlepších letošních časů na světě. "Kdybych pokračovala v tom, co bylo před tím, tak bych nevyhrála. Ze mě spadl balvan, mám novou motivaci a chuť na sobě pracovat," prohlásila.

Dnes si vzala na start vodu, jako jediná, ještě než začalo představování. Byla soustředěná, do kamery nedělala žádné opičky, jen zvedla ruce a pozdravila publikum. Protahovala se, poskakovala, i upravovala vlasy. "Pojď Zuzo," zakřičel z tribuny šéftrenér reprezentace Tomáš Dvořák, až to bylo slyšet na celý stadion do ticha před startem.

Na osmé překážce bylo jasno

Od začátku si opět držela své tempo a nenechala se vybláznit úprkem Britky Perri Shakesové-Draytonové ani Američanky Demusové, která obhajovala zlato z Tegu. Ale už na osmé překážce byla česká favoritka první. Do cílové rovinky vbíhala s náskokem a do cíle ho ještě zvyšovala.

"To je fakt strašný. Já to nečekala, že vyhraju o tolik. Myslela jsem, že to bude strašný boj, že vystřelej jako šílený," přiznala Hejnová. "Nakonec se tak nestalo a v podstatě jsem s nima držela krok od začátku a věděla jsem, že v konci zatáhnu," popsala svůj plán.

Na osmé překážce věděla, že vyhraje. "Lashinda (Demsová) udělala chybu, já šla přes ni a říkala si: To už nesmím pustit," dodala.

Už se těší na hymnu

Když proběhla cílem zvedla ruce, zavřela oči a zakryla si obličej, jakoby nevěřila tomu, co dokázala. Okamžitě si vzala českou vlajku a vydala se na čestné kolečko kolem olympijského stadionu.

První pusu dostala od finalisty na hladké čtyřstovce Pavla Masláka, objala se s koučem Daliborem Kupkou, jeho asistenem Romanem Gomolou i dalšími členy skupiny. Nesměla chybět ani její sestra Michaela, bývalá sedmibojařka.

"Bylo to nádherné. Vůbec jsem nevěřila, že je tady tolik Čechů. Těch vlajek tam bylo dost," popisovala. "Hrozně se mi to líbilo. Nakonec jsem měla pocit, že mi fandili i Rusové. Že se fakt všichni radovali," řekla.

Nejvíc ze všeho se nyní těší na hymnu, kterou naposledy slyšela v roce 2005, když vyhrála juniorské ME. "To bude neuvěřitelné. Hrozně jsem se těšila, že to ještě někdy dokážu. A je to tady," řekla. Pro zlato si dojde v pátek v 16:50 SELČ.

A co světový rekord?

V českém týmovém manuálu bylo letos poprvé zmíněno, že je odměna za světový rekord 100.000 dolarů, z českých peněz dalších 100.000 korun. Protože i Dvořák, věří, že by ho mohla deset let starý čas Rusky Julie Pečonkinové 52,34 s překonat.

"Ale je to ještě hrozně dlouhá cesta, půl sekundy. Ono se to nezdá. Musím prostě na sobě pracovat dál a uvidíme, jak to půjde," uvedla. "Ale když vydržím zdravá a budu se zrychlovat, myslím, že to není úplně nereálný," doplnila.

Na MS v Helsinkách 2005 se jako osmnáctiletá vyjukaná juniorka dostala do semifinále, stejně jako na dalších dvou světových šampionátech v Ósace i Berlíně. Na hrách v Pekingu 2008 už byla ve finále, ale čtyři roky se trápila.

Labilní psychika ji několikrát připravila o medaili, naposledy loni v Helsinkách. Tehdy ještě sama nevěděla, že se právě odrazila od dna mezi legendy. Boj o bronz na OH v Londýně bylo ještě divadelní drama, Moskva se ale proměnila ve sólo jedné dámy.