Jaká trofej se pojí s oceněním nejlepší florbalistky světa? Dostala jste nějakou sošku?
Bohužel jsem zatím nedostala vůbec nic. (smích) Je jasné, že to nebudou peníze ani nějaké věcné ceny, ale doufám, že dostanu alespoň plaketu. Zatím mám jen dobrý pocit, nicméně jsem v kontaktu se šéfredaktorem časopisu Innebandymagazinet, který cenu uděluje. Takže uvidím.
Jak prestižní je toto ocenění ve florbalovém světě? Něco jako Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu?
Je to velmi prestižní, několik vysoce postavených lidí z florbalového světa mi volalo a gratulovalo. Samozřejmě se pozornost vůbec nedá srovnat se Zlatým míčem, ale pro florbalové prostředí je to srovnatelné.
Švédky teď budou extra tvrdé
Říkala jste, že je to pro vás největší věc, která se vám zatím v životě stala. V prvních momentech jste to asi brala velmi emotivně, že?
Je to obrovský úspěch a florbal je obrovská část mého života. Byl to pro mě velký šok, překvapení. Když mi to pan šéfredaktor volal a já jsem mu dávala rozhovor, bylo to emotivní. Trvalo mi dlouho to zpracovat.
Budou na severu naštvaní, že tuto cenu poprvé vyhrála Češka?
Dobrá otázka, asi jak kdo. Dostávám jen gratulace a lidé mi píšou, že si cenu zasloužím. Určitě se najde i někdo, kdo to trochu zpochybní. Třeba to někomu připadne jako dobrý krok k dalšímu rozvoji florbalu, ale přece jen platí, že Švédsko má nejlepší ligu na světě a kvalita je tady nejvyšší. Možná by chtěli, aby to ocenění zůstalo ve Švédsku.
Můžete se teď těšit na tvrdší zacházení od soupeřek ve švédské lize?
Myslím, že ano. Pozornost bude větší, nebudou mi chtít dát zadarmo ani milimetr hřiště. Půjdou do mě extra tvrdě, musím se na to připravit. Oprostím se od toho, že mě vyhlásili, a budu se snažit hrát co nejlépe.
Jaké vůbec byly vaše florbalové začátky v Česku?
Začala jsem v Mariánských Lázních v mladších žácích, to mi bylo asi dvanáct let. Hrála jsem v týmu s kluky, i ve starších žácích. Zůstala jsem tam ještě v juniorkách a během studia na gymnáziu jsem přestoupila do Prahy, do klubu Herbadent Tigers Jižní Město.
Otrkala jste se v soubojích proti chlapcům?
Od čtyř let jsem hrála s kluky fotbal, takže už jsem nějakou zkušenost měla. Na florbale jsem měla pocit, že si kluci tolik nedokazovali, že jsou lepší než já. Měli jsme dobrou partu, brali mě. Florbal jsem si zamilovala.
Kluci však údajně v soubojích s vámi lítali přes mantinely.
(smích) To je řečeno v nadsázce, ale samozřejmě jsem musela být jako holka trochu tvrdší a opřít se do nich, abych si získala respekt. Nicméně nebylo to nic nesportovního, že bych někoho mlátila.
Na Spilkovou neměla, vyhrál florbal
Hrála jste tedy ještě fotbal a na vysoké úrovni také golf, že?
Ano, golf jsem hrála také zhruba od čtyř let. Táta je nadšený golfista, ten mě k tomu přivedl. Popravdě jsem zkusila i stolní tenis, dostala jsem se s ním na mistrovství republiky, do toho jsem hrála i basket a tenis. Zkusila jsem skoro všechno, postupně jsem to redukovala a zůstal mi florbal a golf. Po maturitě jsem se rozhodla, že se budu věnovat florbalu.
Co rozhodlo pro florbal? Golf vám přece také šel hodně dobře.
Hrála jsem v Česku amatérskou tour a extraligu za Mariánské Lázně. Ale zkrátka mě více bavil florbal, kolektivní sport, akčnější, živější. Navíc jsem měla pocit, že ve florbale můžu více dokázat. Golfem bych si sice možná vydělala nějaké peníze, ale viděla jsem, jak je třeba moje vrstevnice Klára Spilková v golfu úplně jinde. Já bych toho musela spoustu dohánět.
Přispěla k tomu rozhodnutí bronzová medaile, kterou jste v 18 letech získala s dospělou ženskou reprezentací na florbalovém MS 2011?
Rozhodně. Byla to moje první akce v dospělém týmu a hned takhle velký úspěch. Šampionát jsem si strašně užila. Neměla jsem na sobě žádný tlak. Když se mi něco povedlo, dostala jsem pochvalu, v tomto ohledu to bylo lehčí. Hlavní zodpovědnost byla na jiných hráčkách, ale přesto jsem toho odehrála hodně. Nakoplo to moji další kariéru, motivovalo mě to do práce. Chtěla jsem dosáhnout dalších úspěchů.
V Herbadentu se vám to dařilo. Čtyřikrát jste s ním vyhrála extraligu.
Přišla jsem v době, kdy byl Herbadent mašina na tituly. Získal jich v té době sedm v řadě, já jsem stihla čtyři. Ten klub byl oproti jiným v Česku na vyšší úrovni, herně i zázemím. Musím říct, že florbalově mě vychovali. Doteď jsem jim hodně vděčná, bez nich bych nebyla tam, kde jsem.
V roce 2015, ve 22 letech, jste přestoupila do Švédska. Česká soutěž už vám začínala být malá?
Upřímně ano. Chtěla jsem se zlepšovat a Švédsko bylo přirozený krok. Už o rok dříve jsem měla nabídku od Pixba, ale byla jsem ve druhém ročníku bakalářského studia. Nechtěla jsem přerušovat školu, navíc ta nabídka nebyla moc dobrá, neměli pro mě práci ani místo na bydlení.
Práce ve firmě, která vyvinula vakcínu
Takže jste si dodělala bakaláře a do Pixba Wallenstam šla až potom?
Ano. Studovala jsem chemii a technologii paliv a životního prostředí na VŠCHT v Praze. Do Švédska jsem pak jela v červenci a první dva měsíce jsem bydlela u našeho vedoucího týmu. Hned od začátku jsem měla zařízenou práci ve skladu s florbalovým vybavením, díky které jsem platila nájem, a začala jsem studovat magistra v oboru chemie na univerzitě v Göteborgu.
Jak jste stíhala studium, práci a florbal na nejvyšší úrovni?
Bylo to hodně těžké. Nejdříve jsem si nepřipouštěla náročnost studia, první kurz jsem neabsolvovala úspěšně a musela jsem si to dodělat až za rok. Chodila jsem tehdy více do práce a priority jsem přehodnotila až postupně. Lidé se mě ptali, jestli chodím i na kurzy švédštiny, ale opravdu tam nebyla ani hodina času navíc. Švédsky jsem se učila za pochodu od holek na florbale a v běžném životě.
Teď tedy vedle florbalu pracujete přímo ve vystudovaném oboru?
Ano, napsala jsem diplomovou práci ve farmaceutické firmě AstraZeneca. Momentálně je to dost známá společnost díky vakcíně proti koronaviru. Diplomovou prací jsem si tam trochu otevřela dveře a nyní už pracuju v AstraZeneca na plný úvazek. Jsem teď takový prostředník mezi firmou a dodavatelem, který pro nás dělá různé služby a dodává nám materiály.
Takže ani teď v pozici nejlepší florbalistky na světě se vám režim nezmění? Vstanete, jdete na osm hodin do práce a až pak florbal?
Přesně tak. Když to odlehčím, zatím jsem kvůli ocenění 500 korun v minusu. Kytku a lahev bublinek, co mám na všech fotkách, jsem si musela koupit sama. (smích) Zatím žádná změna kromě mediální pozornosti a vlastního dobrého pocitu. Přes Vánoce jsem měla volno, ale od pondělí zase platí, že ráno vstanu a jdu pracovat.
Samotný florbal by vás neuživil?
Rozhodně ne. Možná jsou rozdíly mezi týmy ve Švédsku, ale v Pixbu by nám florbal nepokryl ani životní náklady, natož abychom si něco ušetřili. Práce nebo studium je nutnost. Jinde ve Švédsku bych možná florbalem pokryla aspoň životní náklady, jenže určitě vás neuživí.
Jak velkým skokem byl přestup do Švédska na hřišti?
Obrovský. Ale pomohlo mi už Czech Open, letní turnaj, kde jsem si za Pixbo zahrála pár zápasů ještě před začátkem švédské ligy. Hrála jsem od začátku v první lajně, spoluhráčky mi dost pomohly. Kvalita všech dovedností na hřišti je ve Švédsku obrovská, ale adaptovala jsem se rychle, jinak by mě v první lajně asi nedrželi. (úsměv)
Muselo pomoct i to, jak se Pixbu dařilo, viďte? Hned vaše první sezona ve švédské lize (2015/16) skončila titulem.
Jasně, Pixbo bylo našlápnuté, tři roky stavěli tým na titul. Zlato bylo jasným cílem a mně tento přístup vyhovoval, z Herbadentu jsem byla zvyklá. Měla jsem stejné nastavení, vítěznou mentalitu.
V superfinále jste vyhráli 6:5 před více než 13 tisíci diváky. Vy jste dala gól na 5:4, byla jste nejlepší hráčkou zápasu. Jaký to byl zážitek?
Atmosféra byla neskutečná, je to jedna z nejhezčích vzpomínek, které z florbalu mám. V celém zápase se mi dařilo, dala jsem gól, vyhráli jsme. Bylo to opravdu perfektní.
Kolaps s reprezentací? Byla to největší lekce
Proč má Švédsko ve florbalu před Českem pořád takový náskok?
Ve Švédsku je mnohem větší konkurence a vidina, že se hráčka dostane do první ligy, je pro mladé florbalistky obrovskou motivací. Florbal má velkou prestiž, Švédové mají florbalová gymnázia a střední školy. To jsou takové líhně reprezentantů, nejznámější je škola v Umeå na severu.
S českou reprezentací vám od zmíněného bronzu na MS 2011 další medaile neustále uniká. Je pro vás velkým motorem to změnit?
Jednoznačně. Když se teď podívám dopředu, nejbližší úspěch, kterého bych chtěla dosáhnout, je švédský titul s Pixbem. Pak by bylo nejlepší na to navázat s reprezentací.
Je motivace o to větší po loňském kolapsu proti Švýcarsku v semifinále MS, kdy jste ještě necelé dvě minuty před koncem vedli 6:2, ale postup do finále se pak rozplynul?
To je nejhorší zážitek v kariéře, nikdy na to nezapomenu. Ale nastavila jsem se tak, že se snažím brát to jako největší lekci a vzejít z toho silnější než kdy jindy. Doufám, že to tak má celý tým, s mentálním koučem na tom pracujeme. Byla to katastrofa, blíže finále už jsme být ani nemohli. Příště se i s tímhle v hlavě budeme chtít zakousnout a urvat úspěch za každou cenu.
Umíte si představit, že ve Švédsku zůstanete i po kariéře?
Věděla jsem, že se florbalem živit nebudu, proto jsem dbala na studium a našla jsem si civilní práci. Pozice v AstraZeneca mě moc baví, dělám to ráda a ve Švédsku se mi líbí. Takže si tady umím představit i život bez florbalu. Budu hrát ještě tak dlouho, dokud mě bude florbal bavit.
