Po prosincovém zranění prsního svalu musel Staněk na kouli šest týdnů zapomenout. Neměla jste obavy, že to může negativně ovlivnit celou jeho letošní halovou sezonu?
Měla jsem podobný problém, a proto jsem začala bát pravděpodobné dlouhé zdravotní přestávky. Vím z vlastní zkušenosti, že na tento sval je v otočce obrovský tlak a léčit ho lze jedině klidem. Navíc žádný doktor nikdy neřekne, jak dlouho bude léčebný proces trvat, což atleta psychicky vyčerpává,
Čemu se lze v této době věnovat?
Musí se jen čekat a věnovat se spodní části těla, aby nedošlo k úplnému vyřazení z tréninkového procesu. To znamená, že sportovec se může plně zaměřit jen na nohy, nutná kontinuita s vrchní částí těla neexistuje. Tomáš však při své zodpovědnosti plně respektoval pokyny lékařů a k mému příjemnému překvapení se dokázal do vrhačského kruhu rychle vrátit.
Takže jeho výkon 21,61 na mítinku v Ostravě byl pro vás hodně nečekaný?
U toho vynikajícího hodu jsem byla osobně a moc mě potěšil. Už tehdy jsem věděla, že brzy pošle kouli za hranici 22 metrů, což se za pár dní v Düsseldorfu také stalo.
Co všechno vám jeho vystoupení v Ostravě prozradilo?
Nebyl ještě stoprocentně zdravotně v pořádku, ale byl nadšený, že se znovu vrátil do závodního kolotoče. Zaujala mě výborná práce nohou i nádherná otočka. Měl výborné soupeře a věřil si, že v souboji s nimi může dosáhnout výborného výkonu, A to jsou i důvody, proč se mu už za několik dní podařilo pokořit i bájnou hranici 22 metrů.
Měl ve vašich představách medailovou šanci na halovém mistrovství světa před dvěma týdny v Birminghamu?
Byl v té době na prvním místě letošních světových tabulek, což pro něj sice moc neznamenalo, ale dobře věděl, že medaile se od něj čeká. Věřila jsem, že pokud se nestane něco mimořádného, tak cestu na stupně vítězů určitě najde. Věděla jsem, že je ve skvělé formě, v absolutní pohodě a po šesti týdnech závodní přestávky patřičně natěšený.
Stalo se však cosi nečekaného…
Bohužel, těsně před odletem byl trochu nachlazený, což možná byla hlavní příčina problémů se zády. Když jsem ho viděla v koulařském kruhu, tak mně bylo hned jasné, že to není on. Chyběla mu jeho obvyklá baletní lehkost. Jen díky svému odpovědnému přístupu a obrovské bojovnosti se snažil nově vzniklé překážky překonat, což mu nakonec vyneslo zcela zaslouženou medailovou odměnu. Vážím si ho nejen jako vynikajícího atleta, ale i jako báječného, inteligentního člověka s perfektním chováním a moudrými názory na život.
Myslíte si, že kdyby byl zdravotně v pořádku, tak mohl myslet i na vyšší příčku?
Kdyby byl zdravý, tak výborného Němce Storla přehodil a s Novozélanďanem Walshem bojoval o zlato.
Potřebuje na své úspěšné sportovní cestě nějakou pomoc?
Budu se snažit mu vytvořit ještě lepší ekonomické zázemí, čili optimální podmínky, které ve svých 26 letech k dalšímu výkonnostnímu růstu potřebuje. A potom je moc důležité, aby se ve větší míře dostal do povědomí sportovní veřejnosti, a to na české i zahraniční scéně. Aby se mu otevřely dveře do závodů Diamantové ligy a dalších významných mezinárodních soutěží. Potvrdil, že patří do světové koulařské elity a je to jeden z atletů, na kterého můžeme být právem hrdi.
