Praha - V české atletické reprezentaci na mistrovství Evropy, které se koná ve dnech 6. až 10. července v Amsterdamu, bude i osmnáctiletá překážkářka Tereza Vokálová.
Z víkendového domácího juniorského šampionátu v Třinci si přivezla tři zlaté medaile, ale před svým prvním seniorským startem ve špičkové soutěži "velké oči“ v žádném případě nemá.
"Ještě před dvěma týdny jsem se o limit na šampionát nezajímala, s případnou účastí mezi nejlepšími překážkářkami starého kontinentu jsem vůbec nepočítala," usmívá se jedna z nadějí české atletiky.
Kdy jste s atletikou začínala?
V osmi letech na škole v Desné, kde některé moje spolužačky sportovaly. Mamka nechtěla, abych se doma nudila, ale měla pohyb. Atletika mě přitahovala, a tak jsem postupně zkoušela různé disciplíny.
V kterém roce jste se vydala po současné sportovní dráze?
Předloni na letní olympiádě mládeže v Číně. Po jednoročním působení v dorostenecké kategorii jsem se v tomto roce stala přebornicí republiky v běhu na 60 metrů překážek. Tohoto úspěchu si dodnes nejvíc cením.
S jakými záměry jste vstupovala do letošního roku?
Mým jednoznačným cílem bylo v běhu na 400 metrů překážek splnit limit na mistrovství světa do 19 let, které se koná ve druhé polovině července v Polsku. To se mi podařilo, a proto jsem plně spokojena. Ve světových tabulkách této věkové kategorie jsem zatím na šestém místě, a proto v mých představách je postoupit do finále. Kdyby se mi to nepodařilo, tak bych ještě zkusila uspět v běhu na 100 metrů překážek.
Před dvěma týdny v Táboře jste na seniorském mistrovství republiky splnila v této disciplíně předepsaný limit i na evropský šampionát v Amsterdamu. To jste nečekala?
Nejen to, já jsem se ani nezajímala, jaký čas je k účasti potřeba. Prostě na mistrovství Evropy a návazně i olympiádu jsme s trenérkou Jandovou nemyslely.
Co se vlastně v Táboře stalo?
Hned v rozběhu jsem si časem 58,68 vytvořila osobní rekord, který jsem pak ve finále časem o jeden a půl vteřiny ještě vylepšila, a zajistila si tak s titulem mistryně republiky více než nečekaně letenku do Amsterdamu.
S jakými představami se do Amsterdamu vydáte?
V evropských tabulkách jsem s časem 57,22 až na 32. místě, takže za svůj osobní úspěch považuji už samotnou účast. Moje radost by se ještě znásobila, kdyby se mi podařilo opět zlepšit osobní rekord a protlačit se do semifinále.
Uvažovala jste při vaší všestrannosti, že se budete plně věnovat některé další disciplíně?
Upřímně řečeno, do zmíněného šampionátu v Táboře jsem si na čtvrtce s překážkami moc nevěřila. Je to hodně náročná disciplína, až vyčerpávající, a dost bolí. Proto jsem uvažovala o dálce, která je však hodně o rychlosti a dost času je potřeba věnovat v posilovně, což se mi zrovna moc nelíbí. Loni v hale jsem zkusila i víceboj, v němž mi však vůbec nesedí vrh koulí. Takže po čerstvých zkušenostech se budu s důkladnou přípravou věnovat čtvrtce s překážkami. A zároveň s vírou, že bych se někdy mohla přiblížit výkonům Zuzany Hejnové.
Letošní rok je olympijský, a proto i poslední otázka míří k Riu. Do Brazílie byste se podívat nechtěla?
Chtěla a moc ráda, ale olympijský A-limit je pro mě daleko. I když se říká, že nic není nemožné. Kdybych si na mistrovství Evropy v určitě velké konkurenci znovu zlepšila osobní rekord... (úsměv)
