Třinec - Mistrovství republiky v atletice se koná ve slezském městě potřetí, letos si však organizátoři připravili nebývalou perličku. Šampionát totiž otevřelo klání tyčkařů přímo na náměstí v Třinci. Favorizovaný Jan Kudlička zvítězil před Michalem Balnerem a Lukášem Posekaným.
Nejlepší český tyčkař poslední dekády chtěl na mistrovství zaútočit na vlastní rekord, jenže větrné podmínky byly proti. Dlouho to dokonce vypadalo na triumf Balnera, ale Kudličku zachránil třetí pokus na výšce 560 cm. Balner už svých 555 nezlepšil, nepodařilo se mu splnit limit pro mistrovství světa v Londýně a obsadil druhé místo. Třetí Lukáš Posekaný zdolal 507 cm.
"Vítr foukal zespodu zrovna tam, kde potřebujete tyč snižovat, abyste se trefil do šuplíku," popisoval Kudlička po závodě lapálie s větrem. Jeden z mladších závodníků, Jan Švec z Jihlavy, musel být dokonce po nepříjemném dopadu převezen do nemocnice. Kudlička přiznal, že před nadcházejícím vrcholem sezony přeci jen závodil se zataženou brzdou.
Vybojoval jste devátý titul mistra republiky. Jak jste si užil závod?
Dneska jsme tady všichni trochu bojovali s podmínkami, nepříjemně foukal vítr. Já jsem si chtěl vyzkoušet delší rozběh a tvrdší tyče, ale největší problém jsem měl s tím, abych se z toho delšího rozběhu trefil tyčí do šuplíku. Musel jsem to zase zkrátit. Za titul jsem strašně rád, i když jsem měl původně úplně jiné mety. Nakonec beru titul všemi deseti.
Chtěl jste v Třinci zaútočit na český rekord, že ano?
Samozřejmě. Skákání z mé strany nebylo úplně dobré, ale i ostatní měli problémy. Všichni jsme se asi snažili být opatrnější, protože vrchol sezony teprve přijde. Doufám, že na rekord zaútočím za pár dní na Pražské tyčce.
Jaký byl přesně problém? Vítr se pořád točil, anebo foukal proti?
Problém byl v tom, že na začátku rozběhu ani nefoukalo, ale foukalo až v okamžiku, když jsem přiběhl ke spodní části náměstí. Vítr foukal zespodu zrovna tam, kde potřebujete tyč snižovat, abyste se trefil do šuplíku. Vítr vám to zvedá, což je špatně. Závodil jsem proto trochu se zataženou brzdou a jsem rád, že odcházím zdravý.
Na začátku závodu se zranil mladý Jan Švec. Viděl jste, co přesně se tam přihodilo?
Honza po nevydařeném pokusu spadl přímo do šuplíku a odvezli ho do nemocnice. Na první pohled to teda nevypadalo moc dobře, ale nohama hýbal. Přejeme mu všechno nejlepší a doufám, že se na dalších závodech zase potkáme.
Poprvé v historii republikových šampionátů se závodilo na náměstí, lidé fandili i z balkonů. Jaký byl závod v tomto směru?
Bylo to úžasné. Já doufám, že i lidé, kteří třeba neplánovali navštívit víkendový program na stadionu, po dnešku změní názor a přijdou. Takhle bychom aspoň pomohli ostatní disciplínám.
Pražská tyčka je vaším oblíbeným mítinkem. Jak byste porovnal závod na Václavském náměstí s tím dnešním v Třinci?
Tady to bylo o něco lepší v tom, že lidé, kteří přišli, tak už zůstali. Na Václaváku je samozřejmě spousta turistů a kolemjdoucích a nevím, kolik lidí tam přijde primárně na tyčku. Tady byli diváci skvělí od začátku závodu a my jsme díky tomu mohli nasát atmosféru. Navíc počkali i na vyhlášení a zůstali. To mě příjemně překvapilo.
Nevadilo vám to dlouhé čekání? Začínal jste až na výšce 533 cm.
Tohle čekání je stejné pokaždé na všech mistrovstvích. Byl jsem na to připravený. Malinká nevýhoda náměstí v tomto směru je, že tady máte omezený prostor, abyste se mohl udržovat v teple. Zaplaťpánbůh dneska sice foukal špatný vítr, ale aspoň bylo teplo, takže stačilo zůstat na sluníčku.
Vy tvrdíte, že rád závodíte na republikových šampionátech. Je to tou přátelskou atmosférou? Mladším klukům můžete poradit…
Pokud závodím v Česku, tak se s nimi vidím. Jinak mám obecně rád závody na náměstích. Tím, jak jsem začínal skákat právě na Moravě, tak jsem tady dneska potkal spoustu známých tváří. Viděl jsem starší kluky, kteří při mých začátcích skákali mnohem výše, dneska třeba dělají technickou četu. Bylo to moc příjemné.
Jste rodákem z nedaleké Opavy, měl jste dnes speciální rodinnou podporu? Plánujete využít příležitosti a navštívit domov?
Samozřejmě mě přijela rodina podpořit. Jim se také nepoštěstí, abych skákal takhle blízko domovu. Letos už se mi to asi ani nepovede. Až do čtvrtka budu v Opavě, všechny tam objedu a užiju si to. Spojil jsem to i s podpisovou akcí pro děti. Jsem rád, že nemusím jezdit do Prahy a zase zpátky, ale během týdne potrénovat doma v Opavě.
O titul rozhodl třetí pokus na 560 cm, kdy se laťka ještě dlouho chvěla. Jak vám bylo v ten moment?
Jsou horší stavy. Je rozdíl to shodit na mistrovství republiky, v kvalifikaci na olympiádě, na mistrovství světa nebo na mistrovství Evropy. Tam už jsem to zažil. Je to výška, kterou bych měl skákat.
Ač vám útok na český rekord nevyšel, nejvíce vás asi hřeje, že máte splněný limit na mistrovství světa do Londýna, že ano?
Byl jsem v pohodě už od haly. Už na halovém mistrovství Evropy jsem skočil 580 cm, což mi v tu chvíli zajistilo start na srpnovém mistrovství světa v Londýně. Na Odložilově memoriálu jsem dal 570 a samozřejmě je to mnohem příjemnější skákání, když nemusíte honit žádné limity.
Medaile z velkého venkovního mistrovství světa vám ještě ve sbírce chybí. Je tou hlavní motivací, která vás pohání?
Určitě. Člověk dělá atletiku proto, že chce vozit medaile. Iks krát jsem byl čtvrtý, iks krát ve finále. Nemůžu tam jet s tím, že chci postoupit do finále, ale musím chtít medaili. Medaile je stimul, proč tady jsem a proč to dělám.
Chválil jste třinecké diváky, půjdete se podívat na další program na stadion? Případně v neděli podpořit partnerku Jiřinu Ptáčníkovou?
Těším se na to, budu si to užívat. V neděli podvečer mám ještě v Třinci naplánovaný trénink, takže si počkám, až skončí závody. Na přítelkyni se taky těším, dneska mi referovala, že má za sebou povedený trénink. Věřím, že se jí bude dařit a že ji to bude hlavně bavit.
