Praha - Sedmnáctiletá Amálie Hilgertová vykročila po cestě své tety, dvojnásobné olympijské vítězky ve vodním slalomu. Z prvních úspěchů se radovala mezi juniorkami a příští rok, po přechodu do kategorie 23 let, by ráda na ně navázala.

"Olympiáda je mým snem, ale na účast v Riu nemám ještě dost potřebných zkušeností,“ přiznává skromná kajakářka.

Jaký byl váš letošní sportovní rok?

Příliš pozitivně ho nehodnotím, protože se mi nepodařilo nic z toho, co jsem si představovala, že dokážu. Především jsem si chtěla přivézt aspoň jednu medaili z individuálního závodu na evropském či světovém šampionátu. Nevyšlo mi to proto, že jsem závody nezvládla nikoliv fyzicky, ale z psychických důvodů. Neměla jsem všechno potřebné dobře srovnáno v hlavě. Moc jsem si přála vyhrát, ale nervozita byla ještě větší.

Přesto, čeho si nejvíc ceníte?

Především získání velice cenných zkušeností. Doufám, že je také plně využiji a už příští rok budu mít důvod k radosti.

Přecházíte do kategorie třiadvacetiletých. Jaké je vaše ohlédnutí za juniorským obdobím?

To už je, v porovnání s letošním rokem, daleko příjemnější. Hned na prvním  světovém šampionátu se mi podařilo získat zlatou medaili v individuálním i týmovém závodě, což pro mě zůstal životní zážitek. Dále si cením ve vrcholných mezinárodních soutěžích svého každoročního postupu až do finálové jízdy, což nebylo úplně jednoduché. Nezapomenutelná pak pro mě byla juniorská olympiáda v Číně s medailovou třešničkou na slaďoučkém dortu.

Jak obtížný bude pro vás přechod z juniorské kategorie mezi třiadvacetileté?

Na domácí scéně jsem do této kategorie už trochu nakoukla a myslím si, že by to pro mě neměl být problém prosadit se i v této společnosti. Ostatně měla jsem už možnost zúčastnit se i seniorských Světových pohárů. Na mezinárodní scéně se však prvním rokem budu hlavně rozkoukávat. Vždyť mezi soupeřkami budou i současné hvězdy vodního slalomu v čele s vynikající australskou slalomářkou Jessicou Foxovou.

Jak zatím probíhá příprava na novou sezonu?

Po měsíci volna, kterého jsem využila na každodenní docházku do Gymnázia Mensa, jsem od půli října začala trénovat dvoufázově. V přípravě je na prvním místě fyzička. V únoru se pak na pět týdnů vydám za teplem do Austrálie.

Příští rok je olympijský. Jak byste ho chtěla prožít?

Největší událostí jsou samozřejmě olympijské hry, ale já nepatřím mezi kandidáty. Na účast v Riu nemám zatím dost potřebných zkušeností a navíc česká kajakářská špička je přede mnou ještě dost daleko. Takže vrcholem pro mě budou starty na mistrovství Evropy do 23 let ve Slovinsku a na světovém šampionátu v Polsku.

A máte také nějaký velký sen?

Mám – a je to olympiáda, třeba už v roce 2020. Zažila jsem už zmíněné nádherné "dětské“ olympijské hry v Číně a ta seniorská je určitě ještě krásnější.