"Vítězit na olympiádě v Tokiu je mise, která nám byla dána, abychom přispěli k velkému oživení čínského národa. Náhlé rozpoutání pandemie nám přináší nové výzvy k dokončení tohoto úkolu. Čínští sportovci musí pracovat tvrdě, odvážně přijmout misi za svou a ukázat nezdolnost národa schopného vzdorovat všem katastrofám."
Pár vět z oficiálního oznámení o zavedení nových kvalifikačních norem pro čínské sportovce. Patrně jim mají dodat dostatek motivace a přimět k přijetí částečné zodpovědnosti za obraz komunistického státu.
Zatímco v minulosti se Číňané ve velkém soustředili především na sběr zlatých olympijských medailí, nyní chtějí jednotnými fyzickými standardy primárně podpořit obecné zdraví národa a změnit přemýšlení zlenivělé mladé generace.
Dosáhnout toho chtějí stejnými pravidly pro všechny reprezentanty.
Kdo se chce podívat na olympiádu, musí vedle kvalifikačních limitů mezinárodní asociace svého sportu projít ještě čínským testem fyzické zdatnosti, který je rozdělen na tři části. V každé z nich může sportovec získat nejvíce 100 bodů, přičemž k úspěšnému absolvování potřebuje minimálně 75 bodů z každé části a aspoň 240 bodů z celkových 300.
Každý se teď musí prokousávat změtí tabulek a všemožných úkolů.
Podle amerického časopisu Foreign Policy doplatili na přísná pravidla naposled někteří plavečtí reprezentanti. Přibližně polovina z nich měla být z národního týmu vyřazena, protože neuspěli v testech na kliky, v dlouhých bězích nebo při posilovacím cvičení bench-press.
Propadli také nejlepší čínští lyžaři a nemohli kvůli tomu v létě odcestovat na tréninkový kemp do Norska. Vykopnutí z reprezentace potkalo rovněž možné soupeřky Ester Ledecké či Evy Samkové na snowboardu.
Bizarní rozměr celé záležitosti dokresluje aplikace norem i do oblasti neolympijských sportů, u kterých fyzická složka nehraje téměř žádnou roli. Náročným výkonnostním testům se údajně nevyhnou ani šachisté.
Marné jsou jakékoliv případné nářky. "Šachisté jsou také sportovci. Měli by ukázat závodního ducha a přispět k pozitivní image našeho sportu," souhlasil s nařízeními šéf čínského šachového svazu Ču Kuo-pching.
To James Palmer z Foreign Policy upozornil na to, že některá měřítka mohou výrazně ohrozit zdraví testovaných sportovců. Jedním z nich je totiž také index tělesné hmotnosti BMI (body mass index), byť je mezi odborníky považován za dost nedokonalý indikátor "zdravé" váhy.
Čísla, která čínské autority nastavily jako potřebné BMI, znamenají pro většinu lidí nebezpečnou podváhu. Přitom třeba francouzští házenkáři Bertrand Gille a Didier Dinart měli na olympiádě 2012 v Londýně podle hodnot BMI nadváhu, a přesto vybojovali s národním týmem zlato.
Státní sportovní programy v Číně vytrhávají talentované děti odmalička ze škol a tvrdým tréninkem je připravují na sportovní kariéru. Neúspěch však čínští komunisté nepromíjejí a sportovci vyřazení z programů končí v některých případech bez vzdělání, v nouzi a naprostém zapomenutí.
Jako bývalý gymnasta a vítěz univerziády Čang Šang-wu, z kterého se stal bezdomovec. Gymnastické triky předváděl za drobné na ulici, pak začal krást a nakonec byl odsouzen k více než čtyřletému vězení.
Reprezentantů, kteří teď najednou budou muset čelit otázce, co dělat bez sportu, bude kvůli novým standardům nejspíš přibývat. Na základě testů v mnoha případech zcela irelevantních k dané disciplíně.
Podle Palmera je na vině nedostatečný rozvoj sportovní vědy v Číně, kde badatelé nespolupracují přímo s týmy a sportovci, a tak své poznatky prezentují naprosto odtržené od reality.
"Výkřiky proti nesmyslnosti nových norem by mohly vést k jejich zrušení, ale také by mohly vyprovokovat politiky k dvojnásobné tvrdohlavosti. Na olympiádě v Tokiu a Pekingu může zaměření na sílu místo konkrétních dovedností Čínu značně zabrzdit," soudí novinář Foreign Policy.
