Odpovídala vašim záměrům i příprava?
Během loňského podzimu jsme do českých bazénů nesměli, ale využili jsme možnosti třítýdenního soustředění v Polsku a zúčastnili se i závodů v Makedonii a Taškentu. Nebylo to jednoduché, mám ráda své zázemí i osobní život doma v Praze, takže to bylo nejtěžší období v mé sportovní kariéře. Naštěstí se mi ho podařilo dobře zvládnout.
Kdy se pro vás tato smutná situace zlepšila?
Začátkem roku, kdy jsme jako profesionálové dostali výjimku. Rychle jsem se vrátila k tréninku, zase jsem se chtěla zlepšovat a myslela jsem i na hodně vzdálené akce. Příprava už probíhala ve třech pražských bazénech v pohodě a dostavily se i pěkné výsledky, především vítězství v závodě na 200 metrů na mistrovství Evropy v Budapešti.
Co pro vás znamenalo zlato ze šampionátu starého kontinentu?
Pomohlo mi zvýšit sebevědomí a zároveň to byl vydařený test před olympiádou. Potvrdilo se, že s trenérkou Petrou Škábovou jdeme správným směrem. A navíc snad je tento můj úspěch motivací hlavně pro mladou generaci. Vždyť plavání je oblíbený sport, hodně lidí zajímá.
Na svoji první olympiádu jste se vydala před pěti lety. Jaký cítíte rozdíl mezi tou z roku 2016 a letošní?
Je mezi nimi velký rozdíl. Tenkrát jsem do Ria letěla za odměnu a byl to zážitek, na který často ráda vzpomínám. Tým mě vzal mezi sebe, byla jsem moc ráda. Horší už byly mé výkony, neměla jsem ani sílu něco dokázat. Byla to však obrovská zkušenost, která mi pak v dalších letech pomohla. Změnil se můj přístup k tréninkům, jsem vyspělá, psychicky silnější a se schopností překonávat překážky s cílem stále se snažit zlepšovat.
Jak vnímáte letošní očekávaná přísná opatření?
Žít v bublině není nic příjemného, samotka na pokojích ovlivňuje hlavně psychiku. Je také škoda, že zřejmě nebudeme moci navštívit jiná sportovní kolbiště. Za rok jsme si však už na leccos zvykli a tak se musíme smířit i s nepříjemnými omezeními.
Jaké soupeřky vás v porovnání s mistrovstvím Evropy v Tokiu čekají?
Plavecký svět je jinde než Evropa. Každá země může na olympiádu vyslat do každé disciplíny po dvou závodnicích, a protože především Austrálie, Spojené státy i Čína mají špičkové plavkyně, tak cesta do finále bude hodně náročná.
Ve které disciplíně byste ji chtěla najít?
Jednoznačně na dvoustovce a v novém českém rekordu pod 1,56 minuty. Pokud se mi tento čas podaří, tak na finále by měl stačit. Těším se však i na tratě 50 a 100 metrů, v nichž startují sprinterky specialistky a je tam velká tlačenice. A zapomenout nemohu ani na štafetu, která bude příjemným zpestřením mého programu. Dvoustovka je pro mě jedničkou, ale naplno a s maximální snahou o co nejlepší výkon půjdu do všech závodů.
