Věřil jste, že by Martin mohl bojovat o umístění v top 10?
V žádném případě. Ve většině závodů letošní sezony jsem u něj postrádal víc dravosti a hlavně sebedůvěry, kterou mu zřejmě dodalo až poslední vystoupení před olympiádou v rakouském Seefeldu, kde v závodě Světového poháru obsadil desátou příčku. Byla to nepochybně potřebná injekce, nicméně to, co dokázal teď v Koreji, je pro mě více než nečekaný, nádherný úlet.
Není to tedy dílo velkého štěstí a náhody?
To v žádném případě. V Seefeldu zjistil, že je v jeho silách zase bojovat s těmi nejlepšími, ale je k tomu potřeba být výborně fyzicky i psychicky připravený, nepociťovat žádné zdravotní problémy, od servismanů mít na nohou skvělé lyže a nesmí chybět ani trocha známého válečnického štěstíčka. A protože mu z toho nic nechybělo, tak dosáhl tohoto báječného výsledku.
Co vás v samotném závodě nejvíc zaujalo?
Jeho aktivita až agresivita hned od startu, jakoby věděl, že má určitou šanci a chce ji chytit za pačesy. Zpočátku běžel ve druhé skupině a celkově se pohyboval kolem dvacátého místa. Čelo závodu však nikam nepospíchalo a tak obě skupiny se spojily. Někteří favorité pak postupně odpadávali a naopak Martin stále držel naději na přední pozici. Až do posledních metrů bojoval o elitní osmičku. Skončil jen čtyři desetiny vteřiny za Kanaďanem Harveym a nechal za sebou například i špičkového Nora Klaeba. Můj tip, že v nejlepším případě skončí kolem patnáctého místa tedy k mé radosti nevyšel.
Co tento výsledek pro něj znamená do dalších závodů?
Určitě mu zvedne náladu, ještě víc posílí sebevědomí. Z vlastní zkušenosti vím, že je to nemalý impuls do dalších vystoupení, což mě těší. Mimo jiné i proto, že z ostatních českých reprezentantů v běhu na lyžích nějaké mimořádné úspěchy čekat nemůžeme. Zatím se potvrzuje předolympijská prognóza, že kromě Jakše má největší naději na dobré vysvědčení pouze Petra Nováková, které její první závod podle představ nevyšel.
