Třinec - Loni pomohl třineckým Ocelářům k poháru pro vicemistry extraligy. Po povedené sezoně se rozhodl zkusit angažmá v zahraničí. V pět tisíc kilometrů vzdáleném Novosibirsku ale odehrál pouhých osmnáct zápasů, aby se zase vrátil zpět pod Beskydy. Řeč je o obránci Vladimíru Rothovi.
Bek s číslem 25 na zádech už v neděli naskočil do extraligy. Domácím fanouškům se představil v zápase dvanáctého kola tuzemské soutěže proti Mladé Boleslavi a pomohl Třinci jednou asistencí k vítězství nad bruslařským klubem 4:3 po nájezdech. Po utkání však příliš spokojeností neoplýval.
Jak se vlastně zrodil váš návrat do Třince?
Měl jsem to v hlavě už delší dobu. Zatím bych to nerad nějak rozebíral, ale byly za tím čistě osobní důvody. Teď se o tom bavit nechci, třeba někdy v budoucnu.
Nelíbilo se vám Rusku?
Co se týče hokeje, tak se mi líbilo. Tamní soutěž má výbornou kvalitu, určitě je rychlejší než extraliga. Problémy byly osobního rázu.
Vyřešil jste je návratem do Třince. Byly ve hře ještě nějaké jiné nabídky?
Do zahraničí jsem už nikam nechtěl, to jsem vůbec neřešil. Co se týče Česka, byl jsem rozhodnutý, že pokud bude mít o mě Třinec zájem, chci hrát tam. Za Oceláře jsem odehrál poslední tři roky a vím, že je to organizace, která šlape, jinam jsem nechtěl.
Jak jste byl spokojený se svým návratem na český led?
Bylo to trápení. Devět dnů jsem vůbec netrénoval a to je vždycky znát. Pral jsem se sám se sebou. V posilovně toho člověk moc nedožene. Popravdě jsem rád, že už je ten zápas za mnou a doufám, že další budou lepší.
Kolik jste stihl s Třincem tréninků?
Dva. Naštěstí jsem tady nebyl jen pár měsíců, takže se toho moc nezměnilo. Hra je pořád stejná, což mi návrat velice usnadnilo. Věděl jsem do čeho jdu.
Sledoval jste v Rusku výsledky Ocelářů?
Ano, docela bedlivě. S kluky jsem byl neustále v kontaktu. To, že se jim teď nedařilo se prostě v hokeji stává. Na každý tým občas padne pověstná “deka”, tady navíc bylo i hodně zranění. Možná je dobře, že nás to potkalo hned ze začátku ligy a spadli jsme, jak se říká na zadek. Dnešní výhra nás snad nakopne k lepším výkonům.
Na ledě jste strávil 21 minut. Jste spokojen s vytížením?
Chodil jsem na přesilovky i oslabení. Trenéři mi říkali, že roli v mužstvu bych měl mít stejnou, jako loni. Dnes jsem ale nečekal, že budu hrát třeba 30 minut. Navíc se do sestavy vrátil Pepa Hrabal a kromě Lukáše Galvase jsme byli vzadu kompletní.
Jakou jste měl roli v týmu Novosibirsku?
V průměru jsem hrál asi 18 minut na utkání. Trenér tam točil sedm až osm beků a čas rozděloval rovnoměrně. Na přesilovky i oslabení chodili všichni, nebyly tam konkrétně určené role.
Jak jste si zvykl na velikost kluziště?
Několik úvodních střídání jsem s tím bojoval. V Rusku se přece jenom hraje na větších hřištích. Ze začátku jsem koukal kolem sebe a hledal si svůj prostor. Naštěstí to trvalo jen chvíli, takže tohle zase takový problém nebyl.
