Bavíme se po vaší porážce 1:6 na ledě mistrovského Omsku. Úřadující šampioni vám nedali moc šancí, že?
Moc se to nedalo srovnat s utkáním, které jsme hráli proti Omsku doma a vyhráli jsme v prodloužení. To teď proti nám nastoupil opravdu super kvalitní tým a příliš šancí nám nedal. I takové zápasy jsou, hned hrajeme znovu a musíme se soustředit, abychom dále sbírali body.
S mírným náskokem držíte pozici pro play off. Panuje v klubu částečná spokojenost s výkony týmu?
Očekávání jsou tady dost velká, možná vedení čekalo, že se můžeme pohybovat i výše. Otázka je, jak moc reálné to bylo, ale zatím jsme v patrech, v nichž chceme být. Play off je jasná meta.
V týmu Nižněkamsku jste jen čtyři cizinci. Jak se vám daří potvrzovat pozice hráčů, kteří by měli být klíčoví?
Já jsem na první zahraniční štaci, poznávám, jaké je být cizincem. Čeká se od vás více, prostoru na chyby moc není, měl byste být lídrem mužstva. S Lukášem Klokem odvádíme vzadu podle mě slušnou práci, taky americký útočník Dan Sexton a finský brankář Frans Tuohimaa zapadli. Snažíme se tým někam směřovat a vzhledem k výsledkům si myslím, že se to daří.
Nedávné utkání proti Jaroslavli rozhodl Ronald Knot tímto gólem:
From a zone far, far away...
— KHL (@khl_eng) November 21, 2021
Ronald Knot 🇨🇿 scores from HIS OWN ZONE! pic.twitter.com/EUhiNoJakd
Jak vás přijala ruská šatna?
Zpočátku jsem se srovnával s jinou kulturou, jiným jazykem. Chvilku to trvalo, ale když už jsem se do ruštiny více ponořil a trávím se spoluhráči hodně času, tak musím říct, že jsem se mezi kluky dostal. Je tady výborná parta. Nezvyklé je pro mě i to, že jsem jedním z nejstarších hráčů. Snažím se tu novou roli si užívat.
Jak dlouho jste si zvykal na hokej, který se hraje v KHL?
Pořád si zvykám. Je to rychlejší než extraliga, hráči jsou šikovnější. Zase extraliga mi připadá takticky vyspělejší, více jsou znát zkušenosti. KHL je taková letecká soutěž. Snažím se přinést nějaký klid, ale po chvilce jsem pochopil, že nic nezměním. (úsměv) Je tady zajetý systém a já nemůžu říkat, ať hrajeme jinak.
Letos vypadá KHL vyrovnanější než obvykle. Nahoře jsou Čeljabinsk nebo Čerepovec. Znamená to motivaci i pro vás?
Rozhodně. Chceme do play off, o co jiného hrát… Letos se některé kluby, které jsou vždy nahoře, trápí. Třeba Jekatěrinburg. Dva týmy, které jste zmiňoval, vylétly, zkraje sezony se dařilo Dinamu Minsk. Trochu se to proházelo a KHL už není o šesti sedmi dominantních týmech.
Jaké je město Nižněkamsk? Jak se vám tam žije?
Než jsem přijel, samozřejmě jsem si něco zjišťoval. A měl jsem vlastně jen špatné reference typu "nejhorší město v Rusku" nebo "tam je to šílený". Čekal jsem to nejhorší, ale po příjezdu jsem zjistil, že ani zdaleka to není tak strašné. Velká fabrika na plasty a pneumatiky je až za městem, na rozdíl od jiných ruských lokací jako Magnitogorsk. Samotné město má asi 250 tisíc obyvatel, není to Paříž, ale našel jsem tady pěkné restaurace. Tak hrozné to opravdu není, navíc člověk vedle hokeje a cestování nemá moc času na městské atrakce.
V zimě bude ten obraz možná trošku horší.
Zima a tma to hodně ovlivní, ale jsou to věci, se kterými jsem počítal dopředu. Jsem tady kvůli hokeji, nějak se s tím popasuju.
V létě hned při odletu do Ruska jste měl nějaké potíže na letišti. O co tehdy šlo?
Měl jsem vystavená víza s pozvánkou organizace Neftěchimik. Pracovník na přepážce v Praze na letišti si to nějak špatně vyložil, pořád se mě ptal na ropný průmysl, jestli a proč jedu prodávat ropu. Po dvaceti minutách vyslýchání pochopili, že Neftěchimik je hokejový klub. Ověřili si to přes ministerstvo sportu a nakonec to bylo v pohodě. Na víza jsou Rusové hodně pečliví, všechny cestovní dokumenty je potřeba mít v pořádku.
Je něco, co vás pak překvapilo přímo v Rusku?
Bylo toho více. Každý den se člověk střetává s jinou kulturou a jiným mentálním nastavením lidí. Neříkám horším nebo lepším. Nad něčím vám zůstane rozum stát, u něčeho si řeknete, že by to mohlo fungovat třeba i u nás. Hlavně se musíte opravdu přizpůsobit. Kdyby člověk s některými zaběhlými věcmi bojoval a chtěl něco měnit, tak tady nepřežije. (úsměv)
Máte konkrétní příklady?
Zpočátku jsem válčil s tím, že hráči nemají vlastně žádné slovo. V Liberci jsme se na mnoha věcech týkajících se klubu podíleli s klukama v šatně, konzultovalo se to s trenéry, manažery, majitelem. V Rusku takovým způsobem nic nefunguje, hráči jsou vojáci, kteří plní příkazy, když to přeženu. Každý má svého nadřízeného a s tím se nediskutuje.
A z opačné stránky?
Potěšilo mě, na jaké úrovni organizace v KHL fungují. V Liberci jsme měli zázemí na špičkové úrovni, ale byl jsem zvědavý, jaké to bude ve druhé nejlepší lize světa. Vypadá to tady dobře, je o nás skvěle postaráno, navíc se o tým stará armáda zhruba třiceti lidí. To je násobně více než v Česku, tohle je nesrovnatelné.
Dnes hrajete počtvrté v sezoně proti Rudé hvězdě Kunlun, která má vytvořit základ čínské reprezentace na olympiádě. Pořád se řeší, zda tam Čína vůbec nastoupí. Kdyby ano, jakou bude mít šanci?
Nikdy jsem nehrál proti Kanadě nebo USA a čínský tým podle mě nebude úplně stejný jako Kunlun. Je tam dost hráčů bez čínského občanství. Ani tak si ale nemyslím, že by měli nějakou šanci ostatním konkurovat. Celá ta situace je za mě nešťastná, projekt Kunlunu vůbec nedopadl tak, jak iniciátoři chtěli. Jsem zvědavý, jak to s Čínou na olympiádě dopadne.
Váš parťák z obrany Nižněkamsku Lukáš Klok prohlásil, že o olympiádu zabojuje. Věříte i vy, že byste do nominace mohl proniknout, nebo máte v hlavě spíš květnové mistrovství světa?
Chci předvádět dobré výkony tady v Rusku, prioritou je hrát tak, abych zde mohl zůstat i pro příští sezonu. Pokud na olympiádu pojedou hráči z NHL, šanci na 99 procent nemám. Kdyby nejeli a skládalo by se to potom z Evropy, šance by asi byla. Nicméně nesoustředím se na to. I kdyby po nominaci hráčů z NHL bylo v týmu pár místeček v obraně, musel by mít člověk obrovské štěstí, aby zrovna hledali hráče jeho typu. Proti mně stojí navíc to, že nemám s reprezentací tolik zkušeností. Bylo by krásné se na olympiádu podívat, ale jsem realista.
Ladislav Šmíd v minulé sezoně říkal, že v Liberci šlape hlavně po vás a Tomáši Hanouskovi, že ve vás vidí potenciál. Vděčíte i jemu za kariérní posun až do KHL?
Určitě. Byli tam i další hráči, kteří mi hodně pomohli po hokejové a také životní stránce. Jak se mám o sebe jako sportovec starat, jak se připravit, kolik energie a píle do toho musíte investovat. Věřím, že i díky tomu jsem se do Ruska dostal a pomáhá mi to tady fungovat.
I když to bylo podáno tvrdší formou, mysleli to s vámi dobře.
Přesně tak. I dříve mi to spoustu lidí říkalo, ale neuvědomoval jsem si to. Teď to opravdu beru tak, že když na vás někdo křičí, chce vám poradit. Když se s vámi nebude bavit vůbec, zlomil nad vámi hůl.
