Theo Fleury, Daniel Alfredsson, Alexandr Mogilnyj, Curtis Joseph nebo Patrik Eliáš. To je výčet několika jmen letošních kandidátů na vstup do hokejové Síně slávy, která však v listopadu do slavné torontské dvorany uvedena nebudou. Zatím ne. Všechna předčil Marián Hossa.
To samo o sobě svědčí o jedinečnosti kariéry 41letého rodáka z městečka Stará Ľubovňa v historickém slovenském regionu Spiš. Odtud vedla Hossova cesta přes Trenčín rovnou do NHL, kam ho v roce 1997 z dvanáctého místa draftovala Ottawa.
Ve svém premiérovém ročníku za oceánem odehrál Hossa za Ottawu sedm zápasů a zbytek sezony strávil v kanadské juniorce. S Portlandem vyhrál prestižní Memorial Cup, stal se nejlepším nováčkem ligy, členem All Stars týmu a fantasticky nakročil do velkého hokejového světa.
V NHL zažil v mužstvu Senators šest tučných sezon a postupně se zařadil mezi největší tahouny týmu, v roce 2003 s ním došel až do finále konference. Po výluce v sezoně 2004/2005 se Hossa nemohl dohodnout s Ottawou na nové smlouvě. Cítil, že není zaplacený adekvátně.
Vedení klubu mu odmítlo přidat ke smlouvě klauzuli o nevyměnitelnosti a prakticky hned po podpisu finančně výhodnějšího kontraktu vyměnilo Slováka do Atlanty. Takové rozloučení Hossu mrzelo, ovšem u Thrashers se mu dařilo perfektně. V první sezoně zaznamenal 92 bodů, v druhé dobyl rovnou stovku. Bodově prožil v Atlantě nejlepší roky.
S blížící se třicítkou však stále více vnímal, že s Atlantou se snu o zisku Stanley Cupu přiblíží jen těžko. To cítili i v klubu a v roce 2008 poslali Hossu do Pittsburghu. Ze suterénu na půdu, dalo by se říct.
Opustit Crosbyho s Malkinem se nevyplatilo
Mužstvo se Sidneym Crosbym a Jevgenijem Malkinem prošlo hned až do finále NHL a Hossa dostal první životní šanci. Jenže Detroit byl silnější, zvládl sérii poměrem 4:2 a po šestém utkání vznikla památná fotografie se zlomeným Hossou sedícím u mantinelu.
Slovenský křídelník nasbíral ve 20 zápasech play-off 26 bodů, lepší byli v tomto ohledu pouze Crosby a Henrik Zetterberg z Detroitu. Na trhu s volnými hráči v létě si Hossa z řady nabídek vybral Detroit a věřil, že s Red Wings dosáhne na obhajobu Stanley Cupu.
Co čert nechtěl, ve finále se po roce znovu střetly Detroit a Pittsburgh. Hossův tým vedl 2:0 a 3:2, doma už mohl rozhodnout. Po dvou těsných porážkách ale padl a slovenský šikula skončil opět v slzách. Ani nyní nestál na vítězné straně barikády.
Znovu změnil působiště a ve 30 letech válel v Chicagu. Větřil třetí příležitost. Ještě předtím měl na olympiádě ve Vancouveru, své třetí v kariéře, jedinečnou šanci získat medaili s národním týmem. Slovensko vedlo v zápase o bronz proti Finsku o dva góly, avšak vedení neudrželo. Další zdrcující porážka pro dříče Hossu.
Zkraje června 2010 se konečně dočkal velkého vítězství. Vzhledem k jeho pohodové povaze skromného a zároveň oddaného hokejisty přál Hossovi možnost polaskat se s pohárem snad každý fanoušek. Také u Blackhawks vystupoval jako jeden z lídrů a se skvělou generací kolem Patricka Kanea nebo Jonathana Toewse dokázal po třicítce velké věci.
Kde je Hoss? Pohár musí mít jako druhý
Dodnes je jediným hráčem, který byl ve třech finále NHL v řadě a vždy v jiném dresu. V roce 2010 převzal Stanley Cup na ledě Philadelphie za Chicago kapitán Toews, pozvedl ho nad hlavu a potom v klubku hráčů rychle hledal Hossu. Jeho příběhem "dobré třetice" žila celá Amerika.
Svatý hokejový grál dobyl ještě v letech 2013 a 2015 a stal se jediným Slovákem se třemi Stanley Cupy na kontě. V Síni slávy doplní krajany Petera Šťastného a Stana Mikitu, který však odešel ze Slovenska do zámoří už v raném mládí.
"Měl jsem možnost oba poznat. Je neuvěřitelné, že budu ve společnosti takových velikánů," rozplýval se Hossa na čtvrteční tiskové konferenci pro slovenská média. "Už když jsem na telefonu viděl torontské číslo, zrychlil se mi tep," popisoval rozhovor se šéfem Síně slávy Lannym McDonaldem, jenž Hossu o uvedení informoval.
Jedním z prvních gratulantů byl Eliáš, který bude muset na případné uvedení počkat. "Odepsal jsem, že si toho vážím. Za rok nebo dva tam určitě bude i jeho jméno," nepochyboval trojnásobný šampion NHL.
Hossa vstoupí do Síně slávy mimo jiné s Jaromem Iginlou, přičemž oba byli jako jediní vybráni v nejkratším možném čase, po třech letech od konce kariéry. "Někdo čeká deset až dvacet let. Asi byli přesvědčeni o mých kvalitách, čehož si nesmírně cením," poznamenal Slovák.
"Nejlepší spoluhráč a člověk"
Hokej nehraje od konce sezony 2016/2017, v níž si stihl zapsat zajímavý úspěch v podobě finále Světového poháru s týmem Evropy. Konec urychlila kožní nemoc, Hossova pokožka nemohla ve zpocené výstroji pořádně dýchat a vznikaly velmi nepříjemné vyrážky. Uměle natahovat kariéru a hrát pod silnými léky slovenský útočník nechtěl.
Neměl proč. Prožil báječnou kariéru. Absence úspěchu s reprezentací ho nijak zvlášť netrápí. Otec František má jako trenér bronzovou medaili z mistrovství světa 2003, bratr Marcel stříbro z šampionátu 2012. "Asi to mělo být takhle rozdělené," řekl smířlivě Marián Hossa.
"Nejlepší hokejista, nejlepší spoluhráč a člověk," prohlásil o Hossovi dříve jeho hvězdný chicagský spoluhráč Kane. Vytrvalost a charakter dovedly hokejistu ze Staré Ľubovni mezi největší legendy jeho sportu.
I takhle budou nejen v Chicagu vzpomínat na Hossovy kousky:
Why did Marian Hossa get voted into the @HockeyHallFame?
— NHL (@NHL) June 25, 2020
Plays like this. 😯 pic.twitter.com/MNEml7V8uY
