A.cz: Ondřeji, před pár dny jste vstoupil do svazku manželského. Jak jste si užil tento významný den?
Byl to super den. Od pátku jsme byli s rodinou ve vinici v Zaječí, v sobotu pak dorazili všichni kamarádi a známí. Celkově to byl skvělý víkend.
Nebyl jste nervózní?
To jsem byl asi týden před samotnou svatbou, kdy jsem se bál, jestli to všechno klapne. Pak to ze mě ale spadlo a bylo to příjemné. Třeba se zápasovou nervozitou se tohle srovnat nedá.
Na svatbu mu přiletěl i trenér
Krom kamarádů a rodiny přijel také váš trenér z Tampy Jon Cooper. To není úplně běžné, ne?
Asi ne, ale nic bych v tom nehledal. Byl to nápad mojí přítelkyně, teď už vlastně manželky. Ona se kamarádí s jeho ženou už od dob, co jsem hrál na farmě v Norfolku, kde on trénoval. Sám se s ním znám vlastně nejdéle z lidí v Americe. Oni navíc plánovali nějaký výlet po Evropě, takže to spojili.
Neberete to, jako vyjádření důvěry, že už přece jenom nejste řadový hráč?
Asi jo. Ale jak říkám, nehrabal bych se v tom. Prostě jsme ho pozvali a on přijal.
Kromě vás se o prázdninách ženil taky Radko Gudas a Richard Pánik, že?
Je to tak. Bylo toho hodně. Už jsem rád, že budu mít trochu klid. Byla to docela divočina, konečně už budou i nějaké volné víkendy. Obě jsem si ale užil, navíc jsem po dlouhé době viděl třeba spoluhráče z Norfolku, kde jsme vyhráli Calder Cup.
Měl jste i vy sám na svatbě nějaké spoluhráče?
Jasně. Z Tampy přiletěli Tyler Johnson a Alex Killorn. Dorazili taky Ríša Pánik, Radko Gudas, Jarda Janus, Petr Holík a další kamarádi z Frýdku.
Odpočinek je třeba. Hlavně psychický
Pojďme od oslav k hokeji. Jak probíhá vaše příprava sezonu? Kotník už vás nelimituje?
Kotník je už úplně v pohodě. Trénuji ve Frýdku-Místku s místním týmem. Teď jsem první týden na ledě, takže je to trochu slabší. Po létě trochu déle trvá, než člověk zkoordinuje všechny svoje pohyby. Je to ale čím dál lepší a cítím se fakt hodně dobře.
Proč netrénuje s Třincem nebo Vítkovicemi? Z Frýdku je to kousek a přece jen to jsou extraligové mančafty...
Nemám důvod. Trénuji tady každý rok. Zázemí je tady skvělé, všechno je na úrovni nejvyšší soutěže. Je tu kvalitní tým, výborné tréninky v tempu s velkým nasazením a v neposlední řadě i schopní trenéři.
Po loňském finále Stanley Cupu jste s Tampou letos znovu došel daleko, do finále konference. Jak tuhle dlouhou zátěž snáší vaše tělo?
Docela to ujde. Jen po sezoně je třeba opravdu na několik týdnů totálně vypnout. Je ohromně důležité, aby si odpočinula zejména hlava. Psychický nápor je totiž o dost větší, než ten fyzický. Já se zrelaxuju, zajdu si na tenis nebo badminton a jinak odpočívám.
Yzerman? Hrozně super chlap
Následující sezona bude posledním rokem vaší stávající smlouvy. Začala už nějaká jednání s klubem ohledně nového kontraktu?
Ne, zatím nic nezačalo. Na to bude dost času během roku a pak po sezoně. Tampa teď bude mít ještě dost práce s tím, aby udržela Kučerova a další kluky, takže na mě přijde řada až za dlouho.
Klíčové byly pro klub podpisy dlouhodobých smluv se Stamkosem a Hedmanem. Je to tak?
Určitě. Jsou to tváře klubu. Stammer je kapitán a Hedy už je v Tampě sedm let. Jsou to opory a nejlepší hráči týmu.
Počítal jste s tím, že Stamkose vedení udrží?
Jestli jsem s tím vyloženě počítal, to nevím. Každopádně jsem ale moc rád, že ho Steve Yzerman podepsal. I vůči fanouškům Stamkos ukázal, že chce zůstat a vyhrát s klubem Stanley Cup. Je to pravý kapitán. Hned jsem mu psal smsku, že mu gratuluji a jsem rád, že zůstal.
Když už jste vzpomněl generálního manažera Steva Yzermana. Jaký je vůbec autor téměř dvou tisíc kanadských bodů v NHL šéf?
Je to hrozně super chlap. Prvních pár roků jsem se ho fakt strašně bál, byl jsem z něho nervózní. Je to legenda ligy. Pak ale po zápase vždycky přišel, bavil se s hráči. Pochválil a když se nevyhrálo, nedělal z toho vědu. Na nikoho neřval a naopak hledal pozitiva. Ví o čem mluví, ale trenérům se do práce určitě nemíchá. Jak říkám, je to férový borec.
Rozhoduje tvrdá práce, ne draft
V Tampě jste už druhým rokem zástupcem kapitána. Jak se to stane, že mladíkovi z Frýdku přišijí na dres Áčko?
Řekl bych, že to výsledek mojí tvrdé práce. Nikdy jsem to neměl jednoduché, nikdy jsem nebyl hvězda. Každý den na tréninku, v posilovně nebo v zápase jsem makal na 120 procent, takže asi je to tím. I když třeba v šatně zase tolik nemluvím, dřu na ledě a trenéři mi v tomhle dali důvěru.
V draftu 2011 jste byl vybrán až v posledním sedmém kole, jako poslední volba Lightning. Když se ohlédnete zpátky, bylo by něco snazší, kdyby si vás vybrali například v prvních dvou kolech?
Dobrá otázka, těžko říct. Podle mě jde ale každý z hráčů na kempu ze stejné startovní čáry. Možná se jinak dívají na pětku draftu, než na dvě stě osmičku, ale neřekl bych, že je by bylo něco jinak. Kolikrát už se stalo, že hráč z TOP 20 si nikdy NHL ani nezahrál.
Klubový web vás po sezoně označil za budoucího kandidáta na Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. Vnímáte se tak?
Já jsem hrál v lajně vždycky s forvardy jako Johnson nebo Kučerov, a někdo prostě bránit musel. Vždycky jsem se snažil dělat to, co po mě chtěl trenér, tedy abych se hlavně poctivě vracel. Snažím se vyhrávat všechny souboje a být týmu prospěšný.
Na ledě trávíte každý zápas hodně minut, srážíte se, ale přitom patříte každou sezonu mezi absolutně nejslušnější hráče ligy. Čím to?
Prostě se snažím hrát čistě. Někdo, místo aby udělal dva rychlé kroky navíc, tak hákuje. To já nedělám, spíše se snažím zamakat, toho hráče dojet a tělem odstavit. Navíc přesilovky jsou dnes v hokeji obrovskou zbraní.
Na Světovém poháru budeme outsideři
Sezona letos začne Světovým pohárem. Musel jste kvůli němu něco měnit v přípravě?
Šel jsem akorát asi o dva týdny dřív na led, abych se dostal do formy a byl na ten turnaj maximálně dobře připravený.
Jak už jste několikrát zmínil, asi byste chtěl dostat větší důvěru než na olympiádě v Soči, že?
Určitě bych rád, ale příjmu takovou roli, jakou mi kouč dá. Nebudu mu říkat, ať mě dá do první lajny nebo na přesilovky.
Nezneklidňují vás nějak odhady zámořských webů, které Čechy řadí na samé dno?
Vůbec. To jsou prostě novináři. Každý říká, že Kanada, USA a Rusko budou top. Na papíře to tak sice může vypadat, ale zápasová realita pak třeba bude úplně jiná. Jedeme tam jakou outsideři, ale pro nás je to snad dobře.
Říkáte, že novináři mají žebříčky, jak byste to tedy poskládal vy?
Pro mě je absolutní favorit Kanada. Pak už to ale může být hodně vyrovnané a zamotané. Líbí se mi Finsko, hlavně, co se týče práce s mládeží. Budou tam mladí Američané, kteří budou hodně rychlí. Já bych si nevsadil na nic.
Mrázek si šel tvrdě za svým
Ve Frýdku s vámi bude trénovat i brankář z nominace na SP, Petr Mrázek. Ten se letos jen tak tak vyhnul arbitráži. Bavil jste se s ním o tom?
Jojo, řešili jsme to spolu. Arbitráži se chce asi každý vyhnout, ale Mráza se toho moc nebál. Prostě si šel tvrdě za svým a dostal to, co asi chtěl. Jsem moc rád, že to podepsal. Určitě je spokojený a ulevilo se mu.
Vy se, počítám, budete chtít nějakému handrkování u soudu asi vyhnout...
Arbitráž k NHL tak nějak patří, ale já bych tam určitě jít nechtěl. Doufám, že se s Tampou rozumně domluvím. Nebudu chtít nějaké šílené částky, zase ale taky nechci být nějak podhodnocený. Snad najdeme společnou řeč.
Letos vás tedy čeká další náročná sezona. S čím byste byl po ní spokojený?
Kdybychom vyhráli Svěťák, pak Stanley Cup a já bych podepsal s Tampou smlouvu na sedm let, tak bych asi byl spokojený. Ale to nevím, jestli vyjde. (smích).
