Jaký byl zápas proti Kazachstánu?
Mně se chytalo od začátku velmi dobře. Týmový výkon hodnotím tak, že jsme byli zpočátku dost nedisciplinovaní, měli jsme hodně vyloučených. Postupně jsme se dostali k naší hře a dotáhli jsme to do vítězného konce.
Často to byly zbytečné fauly. Bylo pak pro vás ještě těžší ustát přesilovky Kazachů?
Oslabení je pro tým pokaždé těžké. Jsme rádi, že jsme jich ubránili co nejvíce, i když z jedné přesilovky Kazaši dali gól. Ubráněná oslabení nás nakopla a pak už jsme si šli za svým.
Kazaši vám dělali problém před brankou, často jste vykukoval zpoza nich a snažil jste se hledat puky. Počítal jste s tím?
To je moderní hokej. Krásné góly do prázdné branky už skoro nepadají, rozhodují škaredé góly z brankoviště, všichni soupeři chodí clonit.
Soupeř dost urputně bránil střední pásmo, příště proti Finům to bude nejspíš jiné. Mohlo by vám to prospět?
To si nemyslím. Zkrátka se musíme připravit na zápas jako na každý jiný a jít si stále za svým.
Byli jste nervózní? Stav byl dlouho vyrovnaný, porážka nebyla daleko. Jak náročné utkání to bylo po psychické stránce?
Podle mě bylo náročné hlavně kvůli tomu, že pro většinu kluků to byl první zápas na MS do 20 let. Navíc tady byla hlučná atmosféra, přišlo mnoho lidí. Některým klukům se roztřásla kolena. Naštěstí to postupem času opadlo a mohli jsme hrát svou hru.
Po gólu na 2:1 v 58. minutě vám musel spadnout kámen ze srdce, ne?
Určitě ano, ale i tak to pro nás byly náročné poslední tři minuty. Za tu dobu se dá v hokeji stihnout hodně, naštěstí jsme to zvládli.
