Češi prohráli první dvě utkání na turnaji, ale nemluvil bych o zklamání. Pořád se nic neděje. Dokonce jsem si po prvním zápase myslel, že to neklapne ani se Švýcary a pak až se ta mašina rozjede.
Nicméně přiznávám, že obraz hry jsem čekal jiný. Vázne nám pohyb. V televizi mi to hřiště přijde strašně obrovské, a proto nerozumím tomu, proč jsme skoro celou přípravu koncentrovali do O2 arény, kde je led užší.
Zatím nám to nesvědčí, možná mají kluci problémy s návykem. Je velký rozdíl, když pár týdnů nacvičujete různé herní činnosti na malém hřišti a pak hrajete na velkém. Nějaký důvod za tou přípravou nejspíš je, ale připadá mi, že s tímhle se český tým nejvíce pere.
Máme špatný pohyb, potom se nedaří kombinace. Nestíháme, nedáme si puk včas a nemáme dost komfortu, abychom kombinaci udělali kvalitně. Skřípe to i v sehranosti. Všichni jsme se bavili o spoléhání na první lajnu. Nějaké góly už dala, ale ve hře to není nic moc.
Hráči zřejmě potřebují více času. Podle mě sehrálo roli i vědomí toho, že celá veřejnost při odletu týmu čichala ve vzduchu úspěch. Naše soupiska vypadá mezi těmi ostatními dobře a ono se to vkrade do hlav i do rukou. Možná ze sebe hráči podvědomě zatím nevydali maximum.
V zápase s Ruskem se udály z české strany chyby, které se snad už nebudou vracet. Možná to bylo dobře. Pokud se to vezme za správný konec a mužstvo se poučí, věřím, že půjde všechno, jak má jít.
Pozor, nemyslím si, že očekávání médií nebo veřejnosti před turnajem byla nějak nadnesená. Potenciál toho mužstva zkrátka všichni vnímají. Do toho okolnosti, za jakých skládali mančafty soupeři…
Jenomže druhá věc je, jak se s tím ten český výběr popere a vypořádá. Je daleko jednodušší jet na turnaj bez jakýchkoliv očekávání, hrát bez tlaku a s lehkostí. Než naopak akceptovat roli favorita, který má po letech šanci něco velkého uhrát.
Máme v týmu řadu nováčků rovnou pasovaných do této pozice, a jak je vidět, jednoduché to pro ně není. V prvních zápasech bylo vidět spoustu faulů a nervozity. Možná je to právě tou nálepkou favorita v zádech.
Filip Pešán nechal v zápase s Ruskem mimo sestavu Matěje Stránského a Radana Lence, Michael Špaček byl až třináctý útočník. Jak jsem říkal před turnajem, od něj jsem po přípravě očekával velké výkony. Nechat takhle stranou vlastně nejlepší lajnu z přípravy, to mě hodně překvapilo.
Michal Broš
Hokejový trenér, bývalý útočník, 45 let.
Olomoucký rodák, který má na kontě čtyři extraligové tituly (se Vsetínem z let 1998 a 1999, se Spartou z let 2000 a 2002) a dvakrát (2007, 2008) vyhrál finskou ligu s Kärpätem Oulu. V roce 2000 v Petrohradu se stal světovým šampionem. Česko reprezentoval ještě o dva roky později na MS ve Švédsku.
V letech 2017 až 2019 pracoval jako sportovní manažer Sparty, v uplynulé sezoně působil na pozici trenéra rozvoje a dovedností v Mladé Boleslavi. Patří do skupiny "skills coachů" Českého hokeje a od příštího ročníku povede juniory Jihlavy, kde bude zároveň šéfovat celé mládežnické akademii.
Nejsem v Rize, trenérů je tam více a dělali to s jistým záměrem. Bohužel to neklaplo. Já bych to na jejich místě neudělal, ale rozhodují o tom oni.
Že pak nevyšel ani zápas se Švýcary, na tom se podle mě podepsal nešťastný konec s Ruskem. Takhle blbě klopýtnout a ztratit utkání před koncem, a druhý den hned nastoupit proti těm letadlům ze Švýcarska, to by zamávalo s každým. Proto jsem říkal, že mě to ani nepřekvapilo.
Je potřeba se zklidnit. Teď už nemá cenu přemýšlet, jestli tehdy měl hrát ten nebo onen hráč. Pořád je před námi téměř celé mistrovství, se všemi předpoklady, které byly předtím.
Jasně že po dvou porážkách asi dnešní zápas proti Bělorusku bude nervózní, ale o tom to je, bavíme se o mistrovství světa. Trenér už to zmiňoval, že medaile nám na hotel nikdo nepřinese.
Ano, ostatní mužstva vnímají sílu české soupisky a dají si větší pozor. To je normální věc, kterou s sebou role favorita přináší. A jestli se budeme bavit o tom, že nezvládneme důležitý zápas s Běloruskem nebo ty další, které budou následovat, pak nemáme šanci na nic.
Kluci zjistili, že to na mistrovství nefunguje tak, že si zahrají pěkný hokej, protože jsou šikovní hokejisté. Že si to nebudou dávat do prázdné. Je potřeba se vrátit k tvrdé práci, což všichni kluci z týmu umí. Opakuji, pořád věřím, že do sebe všechno zapadne, jak si všichni přejeme.
Šampionát nám nabízí překvapivé výsledky, ale zatím bych tomu nepřikládal velkou váhu. Pořád jsme na začátku turnaje. Zámořské týmy ani nehrály žádné přáteláky, pak šla Kanada na nažhavený domácí celek. A že prohrála, to se stane.
Všichni se dívají na čtvrtfinále a k závěru skupinové fáze, ale to zase neznamená, že bych někoho odepisoval. Lotyše, Švýcary nebo Němce rozhodně nemůžeme považovat za outsidery. Někdo z nich určitě může vylézt hodně nahoru.
