Jak k tomu došlo, že se pro mistrovství světa v Rize vracíte do České televize jako hokejový expert?
Volal mi Robert Záruba a ptal se mě. Říkal, že část týmu bude v Rize a část v Praze, kde bych se ve studiu mohl střídat s Martinem Procházkou. V mém věku už žiju tak nějak bez vzrušení, a proto se mi to zalíbilo. Ale nebudu tam každý den, o to mi šlo.
Takže vás Robert Záruba nemusel ani přemlouvat?
Nemusel a byl překvapený. Kdyby to byla práce na každý den, nebral bych to, ale obden ano. Zápasy končí pozdě večer, přeci jen jsem z Plzně a cestování už u mě také hraje nějakou roli. Tohle jsem vzal, byl jsem tou nabídkou potěšen.
Přitom po juniorském šampionátu jste měl v České televizi výstup skrze video a na konci jste říkal, aby už vás příště nezvali. Asi jste to myslel v nadsázce.
(úsměv) Občas mám takové řeči. Ale ne, tam jsem spíš reagoval na to, že každý rok po dvacítkách přijde čtrnáct dní pekelných rozhovorů a soudů, je to takový evergreen. Pak to utichne a jede se dál.
Jak se teda těšíte na lotyšský šampionát?
Moc se na to těším. Sice tedy nepojedu přímo do Rigy, kde jsem byl jako trenér ruských mužstev několikrát a hodně se mi tam líbilo, ale aspoň něco. Začátek turnaje bude bohužel bez diváků, což je zvlášť u Lotyšska velká škoda. Těším se na setkání ve studiu s Jirkou Hölzelem, Milanem Antošem a Martinem Procházkou. Všechny z televizního týmu dobře znám, nemám nějaké nervy. Jen si říkám, abych nezklamal.
Sledoval jste hokejové dění v průběhu sezony?
Na stadion jsem nechodil, protože v Plzni to nešlo. Ani protekčně. Více jsem to sledoval až v play off, sleduju trenéry, například Radima Rulíka, s nímž jsem pracoval. Základní část extraligy mě nebavila, to přiznávám. Roli hrály prázdné stadiony, atmosféra veškerá žádná. V play off už to bylo o něco lepší.
Marek Sýkora
Bývalý hokejový útočník a trenér, 72 let.
Jako hráč vyhrál v roce 1970 československou ligu s Jihlavou. Coby trenér vedl v extralize Plzeň, Pardubice, Slavii a Karlovy Vary. Při působení v Magnitogorsku v letech 2003 až 2005 objevil pro velký hokej útočníka Jevgenije Malkina.
S reprezentací do 18 let v roce 2008 postoupil z nižší divize, v následující sezoně spolu s ní trénoval i juniorský národní tým. KHL okusil na lavičce Jekatěrinburgu a před deseti lety uzavřel trenérskou kariéru v Dinamu Minsk.
Proto se České televizi sám nabídl před MS 2014, jež se hrálo právě v Bělorusku. Také na dalších turnajích byl členem expertního televizního týmu, jeho dosud posledním šampionátem bylo MS 2018 v Dánsku.
Jaký máte pocit z národního týmu a z toho, jak se před MS skládá?
Vrátil bych se k středečnímu zápasu proti Finsku. Ten zápas měl skvělé tempo z obou stran, akorát chyběly góly. Padly takové lehce náhodné. Já jsem zatím v týmu neviděl střelce, zaplaťpánbůh se přidávají Filip Zadina, Jakub Vrána a Dominik Kubalík. Rusové třeba vypadají uvolněně, ale umí dát góly. My sice lítáme nahoru dolů, ale obecně má český hokej mizerné zakončení. Často oslavujeme gólmany jako geroje, což se mi moc nelíbí. Počítá se s tím, že na této úrovni brankář něco chytí. Ale pokud chceme uspět, musíme zlepšit zakončení.
Před dvěma lety na turnaji v Bratislavě stříleli Češi až do čtvrtfinále gólů hodně. Jenže ejhle, v zápasech o medaile to zase nešlo.
Přesně tak. Samozřejmě s Velkou Británií nebudeme hrát ve stejném tempu jako s Finskem. Chci říct, že ve středu to tempo bylo úžasné, ale jde o to, aby se v té rychlosti daly nějaké góly. Snad to na MS půjde.
Nedávno jste v komentáři pro deník Sport mluvil o Jakubu Vránovi, že je to vaše třináctá komnata. Během šampionátu na Slovensku jste ho totiž zkritizoval, že příliš nebrání a vidíte u něj hvězdné manýry. Tak čekáte od něj v Rize lepší práci dozadu, i když přijíždí jako střelec?
Ano, říkal jsem, že od něj čekám více práce dozadu. Je pravda, že v televizi soudím z jednoho záběru, z jedné situace. A pak to zobecním, to přiznávám. Podobný dojem jsem měl z Michala Teplého na MS dvacítek, kde se mi zdálo, že se mu nechce dozadu. Přitom ho jinak chválili, třeba se můžu mýlit. U Vrány mi tehdy lidé v komentářích na internetu za tu kritiku naložili, až brutálně a hulvátsky. V aktuální sezoně přišla výměna Vrány z Washingtonu do Detroitu a trenér Washingtonu to okomentoval podobně jako já. Tak jsem si říkal, že na tom asi něco bude. Ale přeju mu do další kariéry jen to nejlepší.
Vaše poznámka před dvěma lety, byť na dálku, už jste nepůsobil jako televizní expert, vyvolala překvapivě i v dějišti turnaje velký rozruch.
To je pravda. Zaujalo mě ještě to, že ve čtvrtfinále proti Německu potom Vrána nehrál. Dumal jsem, jestli je to shoda okolností nebo jestli trenéři souhlasí s mým názorem. Nepátral jsem po tom, ale zarazilo mě to.
Tehdy jste Sportu řekl i svůj názor na televizní experty, že jsou někdy až přeslazení. Vy jste zase připraven komentovat vše upřímně, jak jste to měl ve zvyku?
Rozhodně. Proč natírat něco narůžovo? Rád pochválím, není to o tom, že bych někomu nepřál, ale zároveň i kritiku, která má hlavu a patu, je třeba říct. Nedá se nic dělat, jinak by mě to nebavilo.
Takže ani Vrána se nedočká žádných ústupků?
Ne, žádné mít nebude. Ale já od něj čekám, že mu v Detroitu stouplo sebevědomí správným směrem. Když bude mít dobrého centra, doufám, že bude hodně přínosný. Budu ho sledovat, ale není v tom nic osobního. Řekl bych to tehdy o komkoliv. Zároveň nechci nikomu uškodit, že bych zbytečně vymýšlel nějaké bláboly.
Zdálo se mi, že minimálně na sociálních sítích byly reakce diváků na to, že se vracíte na obrazovku, převážně příznivé. Jak vás to těší?
Nic moc jsem neviděl, nesleduju to. Ale mí známí i lidé z hokeje mi volali, že to je fajn. Říkal jsem, že uvidíme, že snad je nezklamu. Přišla nabídka a řekl jsem si, že potřebuju více sociálního kontaktu. Manželka je doktorka, takže teď očkuje a slouží státu. Občas si potřebuju s někým promluvit, tohle mi docela přišlo vhod.
