Ještě minulý týden jste hrál s Herningem finále dánské ligy proti Aalborgu, ale na titul jste nedosáhl. Už jste vstřebal zklamání?
Zaprvé musím říct, že jsem takhle dlouhou sezonu nikdy neměl. WSM liga, kterou jsem hrál poslední tři roky, končila v únoru, letos jsem hrál o dva měsíce déle a bylo to náročné. Finále hrajete za odměnu a užíváte si to. Porážka mě štve, ale prohrávali jsme 0:3 a to se těžko obrací. Navíc měl soupeř opravdu výborné mužstvo.
Právě v Herningu bude hrát během nadcházejícího mistrovství světa dánská reprezentace. Začalo už město žít hokejem?
Dánští spoluhráči se o MS často bavili. Řešili, kdo přijede, kolik zbude míst pro ně. Vloni měli omluvenky z NHL, ale Herning je něco jako Kladno. Je to líheň těch nejlepších hráčů, všichni tam budou chtít hrát i navzdory lehčím zraněním. Kluci nakupovali balíčky vstupenek, viděl jsem různé billboardy a reklamy, sehnat ubytování v Herningu je teď skoro nemožné. Ale určitě nebude žít hokejem jako Praha v roce 2015.
Otázka je, jaká atmosféra bude v Kodani, která nemá velkou hokejovou tradici jako Herning. Co myslíte?
Je to pravda, v Kodani hraji tři nebo čtyři ligové týmy, jejichž stadiony nemají ani pořádné ochozy. Chodilo na ně pár stovek lidí. Na druhou stranu to bude mistrovství světa, hodně fanoušků přijede ze Skandinávie. Atmosféru budou vytvářet spíše oni. V Dánsku je hokej za fotbalem a házenou, ale na první šampionát ve své zemi si snad lidé cestu najdou.
Kolik lidí zajímá dánská liga a jak se v Dánsku fandí?
Herning dříve vyhrával tituly jako na běžícím pásu, a proto tam mají fanoušci velká očekávání. Letos byli spokojení, chodili a atmosféra byla dobrá. Co se týče ostatních klubů, záleží, kde se hraje. V Aalborgu je podobná aréna jako v Českých Budějovicích. Moderní, asi pro pět tisíc lidí. Na finále tam fanoušci zpívali a fandili už při rozbruslení. Jak jsem říkal, v Kodani to bylo slabší, tam jsem si zápasy moc neužil. Průměrnou ligovou návštěvu bych odhadoval na tři tisíce.
Jak odhadujete, že Dánové zvládnou organizaci turnaje?
Je to takový národ, který nic nepodcení. V Herningu se nebude hrát v aréně, kde jsme hráli ligu, ale v multifunkční hale. Hrála se tam házená, byly tam koncerty, ale led tam nikdy nebyl. Kvůli tomu tam v lednu zorganizovali pohár, který v Dánsku hrají první čtyři týmy z tabulky po dvaceti kolech. My jsme tam hráli také a všechno bylo zmáknuté, led byl kvalitní. Věřím, že po organizační stránce nebude s ničím problém.
Sledují lidé okolo hokeje v Herningu dánská želízka z NHL?
To víte, že ano. V kabině máme televizi, takže jsme vždycky ráno koukali na sestřihy z NHL. Nejdřív šly týmy s dánskými hráči, Columbus, Detroit nebo Winnipeg. Dále jsme koukali na Finy, protože máme v týmu šest Finů, a až potom přišel konečně na řadu třeba David Pastrňák (smích).
Vy jste v sezoně nasbíral 50 bodů. Považujete ji za vydařenou?
Určitě, beru ji jako životní sezonu. Hokej jsem si užíval, měli jsme dobré trenéry i výbornou partu, i když to zní jako klišé. Všechno fungovalo.
Co vám pomohlo k životní sezoně?
Hrál jsem první přesilovku, druhé oslabení, každý zápas jsem měl asi dvacet minut na ledě. Body se pak sbírají jednodušeji. V Česku jsem trochu postrádal sebevědomí a v Dánsku jsem ho našel. Každý, kdo dělal sport, ví, že je tak z 80 procent o hlavě.
Jak by ve srovnání s dánskou nejvyšší soutěží dopadla WSM liga?
Myslím, že první dva tři týmy z Dánska by u nás mohly hrát v extralize kolem desátého místa. Mají kvalitní Dány a nakoupené cizince, což potom dělá rozdíl. Zbytek soutěže bych srovnal s naší WSM ligou.
Hraje se kvůli velkému počtu zámořských hráčů více do těla?
To určitě. Hokej je tam celkově rychlejší, více nahoru dolů. Na nic se nečeká, všech pět hráčů napadá, všech pět chodí zpátky. Je to aktivnější, nehrají se žádné pasti ve středním pásmu.
V dánské lize hráli s vámi už jen dva Češi. Jak jste se tam dostal?
Po minulé sezoně jsem cítil, že potřebuju nějakou výzvu. Říkal jsem to agentovi, a když se naskytlo Dánsko, vypadalo to zajímavě. V Herningu už pár Čechů hrálo, zjišťoval jsem si informace od Tomáše Horny. Ale naopak nebylo vůbec lehké se tam dostat. Oni chtěli kontakt na české trenéry, sestříhaná videa, volali zrovna Horničovi a ptali se ho na mě. Muselo se sejít hodně věcí, aby mě vzali.
Jaký byl život v Dánsku mimo hokej?
Životní úroveň je oproti Česku samozřejmě vyšší. Je tam hodně draho, ať už v restauracích, nebo v supermarketech. Postupně jsem si na to zvykl a zjistil jsem, že se dá něco koupit i levněji než u nás. A co se týče lidí, nemůžu na ně říct špatného slova. Slyšel jsem, že trvá, než si Dánové pustí cizího člověka mezi sebe, ale v hokejovém prostředí to tak nebylo.
Takže angažmá po všech směrech splnilo vaše očekávání?
Každý, kdo takhle vyrazí někam ven, si rozšíří obzory. I já teď koukám na život trochu jinak. Řekl bych, že se v Dánsku lidé ani tolik nepomlouvají. Když jdete do hospody, sklouzne to ke všemu možnému, ale tam o sobě kluci nemluvili špatně, nezáviděli si. Aspoň jsem u toho nikdy nebyl.
Plánujete v Herningu zůstat?
Řeší se to, nabídku jsem dostal. S vedením a agentem to dolaďujeme, a když se domluvíme na financích a dalších věcech okolo, nejspíš zůstanu v Herningu. Zůstávají i trenéři, což je výborné.
Za Kladno jste odehrál dvě sezony v extralize, zažil jste i sestup. Letos týmu dobře rozjetá baráž nakonec nevyšla. Sledoval jste ji?
Samozřejmě, byl jsem v kontaktu s klukama, s kterými jsem hrával. Když porazili České Budějovice, říkal jsem si, že by to mohlo klapnout i v baráži. A nakonec jim chybělo opravdu pár bodíků. Kladno se po delší době dostalo do baráže, sezona byla úspěšná, jen je škoda, že to nevyšlo. Kdo ví, kdy budou mít k postupu zase takhle blízko.
Mluvil jste o životní sezoně, nedoufal jste v povolání do české reprezentace? Mohl jste být takovým agentem z Dánska.
To bych spíš čekal, že mi nabídnou dánské občanství, abych mohl hrát za Dány (smích). Ne, to si dělám legraci. Určitě jsem nic takového nečekal. Sice jsem měl skvělou sezonu, ale dánská liga je pořád brána jako nižší soutěž. Opakuji, že se nedá srovnat s extraligou, soutěžemi ve Finsku a Švédsku nebo s KHL. Nicméně český tým sleduju a jsem zvědavý, jak se kluci poperou.
