Paříž (od našeho zpravodaje) - Říká se, že ví o hráčích víc než oni sami. Jednou možná bude generálním manažerem v NHL, je chodící encyklopedií současného hokeje. Už teď Jiří Fischer stoupá hierarchií Detroitu Red Wings, jeho hlas má cenu zlata i pro české trenéry.
Bývalý obránce plní na mistrovství světa v Paříži dvojí roli: Jako skaut a expert radí Josefu Jandačovi během zápasu přes vysílačku, jak na soupeře. Za Detroit zase na turnaji hledá posily pro NHL.
Třeba by mezi nimi byli i někteří čeští hráči, kdyby už nepodepsali smlouvu jinde. Radim Šimek zatím adresu vysněného angažmá tají, Jakub Jeřábek jde do Montrealu. Oba mají jistě podobná přání: jednou si vydobýt postavení, jako Bud Spencer české obrany. Hru Radko Gudase chválí i Fischer, mohou ho parťáci následovat?
"Hrozně bych jim to přál. Záležet bude na jejich formě a úrovni všech talentů v klubech, do kterých jdou. Musí se prokousat začátky tak, aby na konci sezony hráli v prvním týmu," říká. Když popisuje vyrovnanost a konkurenci mezi hráči v zámoří, jako jeden ze šéfů klubu NHL musí vědět, o čem mluví.
Dnes čeští hokejisté hrají v 16:15 proti Norům, i o nich už si v Paříži něco stihl zjistit. Tak bacha na přesilovky, kapitán Holos to pálí z voleje.
Před dvěma měsíci jste mi v jednom z rozhovorů řekl: Hvězdní McDavid s Crosbym změnili hokej do rychlosti, proto už obránci nepotřebují tolik síly, házet útočníky na mantinely není efektivní. A pak člověk vidí Radka Gudase, který vlítne na led a rozdává krásné bodyčeky. Jak to dělá?
On výborně bruslí. Dneska, když někdo chce někoho trefit na ledě, tak musí být mnohem chytřejší, anebo rychlejší. Jinak se do pozice pro čistý bodyček nemá šanci dostat. Gudy je výborně fyzický připravený, má na tvrdý hokej skvělou náturu a z toho těží. Každé léto sleduju, jak se připravuje. To, jak trénuje dynamiku, je snad to nejlepší, co jsem kdy viděl. Proto takhle bruslí a je tak silný v nohách. Navíc chce hrát agresivně, moc dobrá kombinace!
Bruslil takhle dobře vždycky, nebo v čem udělal za poslední roky největší pokrok? Také ve Philadelphii paří mezi nejvíce vytěžované hráče týmu.
Pokrok udělal určitě hlavně zkušenostní, za posledních pět let taky hodně zesílil. Bruslař byl dobrý vždycky, v kombinaci s těmi zkušenostmi je teď ale jedním z nejlepších v každém zápase.
Vzhledem k jeho stylu hry by jeden skoro řekl, že mu bude více sedět zámořský hokej. Nahánět někoho na tomhle letišti není jen tak. Nezaujalo vás trošku, jak mu to vychází?
Nějaký čas adaptace může mít, ale víceméně všichni naši kluci trénují v létě v Čechách, takže na velké hřiště zvyklí jsou. Nikdy z toho nevypadnou. Navíc čím lepší je hráč, tím dřív se adaptuje.
Co jste si z tribuny říkal, když dal pěstí Claude Girouxovi, svému kapitánovi z Philadelphie v úvodním zápase s Kanadou?
Škoda, že jsme přišli o přesilovku. Z týmového hlediska je lepší držet se na uzdě, každopádně se pak hrálo čtyři na čtyři, takže to tým neohrozilo. Jestli trefil Girouxe nebo kohokoliv jiného, je mi úplně jedno.
K defenzivní hře českého týmu zatím měli trenéři výtky, individuálně se toho ale českým obránců moc vyčíst nedá. Radim Šimek a Jakub Jeřábek podepsali smlouvy v NHL, sebevědomí je znát. Když se vás teď zeptám jako člověka z vedení jednoho z klubů, mají na to se v soutěži prosadit a Gudase následovat?
Bude záležet na momentální formě a určité úrovni všech talentů v organizacích, do kterých jdou. Až tam se to rozsekne, ale hrozně bych jim to přál. Musí si vykousat začátky, aby odehráli konec sezony nahoře v prvním týmu. Aby se co nejlépe odrazili do další sezony. Ne první, ale druhá a třetí sezona. Ty jsou podle mého v NHL nejdůležitější.
A mají perspektivu se v NHL dlouhodobě chytit? Z hráčů, kteří odcházeli do Ameriky v podobné pozici jako oni, se dá za poslední roky zmínit třeba Jakub Nakládal. Zvládl první sezonu v Calgary, letos v Carolině si ale místo nevybojoval a už je v Rusku.
Kuba ale hrál dobře. Jenže pak se změnili trenéři, promítlo se v tom víc věcí. Největší hvězdy hrají pod každým trenérem, za nimi už je obrovská skupina dalších hráčů, kteří v té konkurenci potřebují, aby jim trenér dal šanci a věřil jim. Jasně, hodně se to odvíjí podle toho, jak člověk hraje, to je bez debat. Ale dostat první šanci je jedna věc, důležité je dostat druhou a třetí. Každý tým je v jiné fázi, někdo hraje o Stanley Cup, někdo o postup do play off. Tlaky v každé organizaci jsou jiné, stejně jako konkurence, množství talentů a hráčů na farmě, jejich věk. To všechno hraje roli v tom, jestli se hráč prosadí, nebo ne.
Léta se obrana považovala za největší slabinu reprezentace, najednou jsou dva beci z Evropy v zámoří poměrně žádaným zbožím. Čím to?
Jsou v ideálním věku. Lidé pořád koukají na draft. Ten byl dřív měřítkem, jak jsou na tom evropské země vývojově. Jindy se zase hledělo na dvacítky, pak na počet hráčů v NHL. Pro někoho zase byly důležitější medaile z mezinárodních turnajů. Těch měřítek, jak srovnávat hokejové země, je několik. Díky vyrovnanosti a změnám v hokeji je teď ale ze všeho nejdůležitější, jak hráč hraje s pukem. A je už úplně jedno, jestli je to obránce nebo útočník. Jde o to, jak bruslí a jaké má sebevědomí pod tlakem. Všechno se buduje do rychlosti, odolnosti a průbojnosti.
Proto mají zmínění hráči šanci se za mořem prosadit?
Vyrovnanost hráčů, myslím dovednostní a individuální, je teď obrovská. Vždyť se před každou sezonou doufá, aby se v NHL našel hráč, který udělá víc než sto bodů. Na bilanci bodu na zápas se jich dostane třeba jen patnáct. Připravenost týmů a hráčů na každý zápas je obrovská, prosadit se je těžké. Kluby ale obměňují soupisky a nemohou mít jen drahé hráče. A právě to je super příležitost pro tyhle kluky, kterým je kolem dvaadvaceti pětadvaceti let. Taky proto má každá organizace několik skautů tady na mistrovství světa. Mike Babcock z Toronta na něj jezdí každý rok od chvíle, co jsme do Detroitu přivedli ze šampionátu Damiena Brunnera. Každý i tady hledá, kdo bude ten další, který se dostane do základní sestavy.
Bavíme se spolu během zápasu Švýcarska s Běloruskem. Přišel jste si udělat o Švýcarech pár poznámek, ze kterých budou před vzájemným zápasem čerpat čeští hokejisté. Co jste zatím vypozoroval?
Mají zajímavý turnaj. Utíkají jim třetí třetiny, asi určitou nedisciplínou nechali srovnat Slovince i Francouze. Zajímaví jsou ale i Norové, se kterými budeme hrát ve čtvrtek. Bratři Olimbové hráli na začátku turnaje oddělení od sebe, teď jsou spolu zase v jedné formaci. Řídí přesilovku, střílí. Jejich kapitán Jonas Holos je nahoře a oni mu to dávají na volej. Snažím se na zápasech vytipovat, s čím na nás soupeř vyrukuje. A pak po první třetině vidíme, jestli to byla pravda. (směje se)
Co potom čekáte od Francie? Nemůže vás zaskočit stejně, jako zaskočila Finy?
Tím zaskočila asi každého. Gólman Hardy měl úžasný zápas. Lítalo to na něj víceméně celých šedesát minut a on držel s úplně chladnou hlavou. Všechno ho trefovalo, nelítal v brankovišti. Do toho mu hrozně pomohla obrana. Třetí třetina byla na jednu branku, Finové pořád útočili do plných, ale nemohli se dostat k odraženým pukům. Z pohledu Francouzů to byl skvělý týmový a bojový duch. Hrají srdcem, blokují střely a čekají na brejky.
Norsko, Slovinsko, Francie. To jsou soupeři, na které teď ve skupině narazíte. Čeká se, že je teď budete porážet, s ohledem na postup do čtvrtfinále taky musíte. O čem svědčí tenhle finský kolaps? Že se rozdíl mezi jednotlivými reprezentacemi maže, že bude podobných překvapení přibývat?
Těch překvapení už bylo několik, začalo to hned první den, když Amerika prohrála s Německem. Mluvil jsem pak s Jeffem Blashillem, trenérem USA a naším koučem z Detroitu. Bylo to úplně stejné: Gólman Greiss měl přes 40 zásahů, zavřel vrata a nic přes něj neprošlo. Aby se tyhle zápasy opakovaly, musí mít gólman outsidera životní den. Dáte tři góly, které byste nedal pokaždé, a pak se stane cokoliv. Mistrovství světa asi nemůže vyhrát kdokoli, přes čtvrtfinále ale může přejít i tým, se kterým se nepočítá, když se nehraje na dva vítězné zápasy. V každém případě zmíněné výsledky Francie a Německa pořád překvapením jsou.
České zápasy sledujete z tribuny, ale s trenéry na střídačce jste v kontaktu přes vysílačku. Co jste pro ně vypozoroval během posledního nerváku s Finskem?
Pepa Jandač po mně někdy chce, abych koukal na soupeře, někdy na naši hru. Poslední dva zápasy jsem se zaměřoval na soupeře. Finové nám nasypali pár rychlých gólů a pokračovali dvě třetiny v mnohem agresivnějším stylu hry. Ve třetí třetině najednou šli do svého typického stylu obrany, toho přehušťování středního pásma. Změnili hru a najednou jsme měli navrch. Jinak mám vesměs na starost koukat, jak hraje soupeř přesilovky, a hledat detaily v jeho hře.
Radim Šimek i Jakub Jeřábek už angažmá v NHL mají, po vstupu Las Vegas do soutěže ale bude třeba špičkových hokejistů přitáhnout mnohem víc. "V Rusku volní hráči jsou," naznačuje Jiří Fischer, kde budou chtít organizace NHLn doplnit stavy. Proč chtějí Ilja Kovalčuk a další hvězdy z Ruska utéct za moře, i když se tím pravděpodobně připraví o účast na olympiádě? To čtěte ve druhé části rozhovoru ZDE.
