Jaké jsou dojmy po zápase s Lotyšskem? Po dvou dnech zcela opačné?
Hráli jsme jako úplně vyměněný tým, od začátku jsme si řídili zápas, ale nebylo to jen o těch gólech. Napadali jsme, hráli jsme s pukem, dohrávali jsme soupeře a taky podle toho ta první třetina vypadala. Stav (5:0) byl zasloužený. Konečně to nebylo o jedné lajně, ale o čtyřech i s gólmanem, a to je hrozně důležité. Takhle musíme do těch zápasů vstupovat.
Čím si vysvětlujete proměnu oproti utkání s Rakušany?
Těžko říct. Někdy to nejde, ale my jsme věděli, že musíme. Že víme, jak se hraje hokej. Vránič (Jakub Vrána) dostal ránu, Kundrc (Tomáš Kundrátek) se ho zastal. Bylo to o všem, co k hokeji patří. Když budeme takto hrát, můžeme konkurovat každému. Dovednosti máme, ale musíme hrát pospolu, jít za tím a ne jako v těch předchozích zápasech.
Jak pomohl nástup Davida Pastrňáka a jeho souhra s Davidem Krejčím?
Pomohl hodně. Bylo hezké dívat se na Davida s Davidem, jak se znají. Ale bylo to o všech lajnách. Já jsem dostal Blumiho (Matěje Blümela) a rozuměli jsme si. Jsem rád, že naše lajna nastartovala ten zápas. Měli jsme spoustu šancí. Pasta je jeden z nejlepších útočníků NHL, každý rok dá 40 gólů, takový hráč vždycky pomůže. Ale jsem rád, že to nebylo o jedné lajně, že jsme přispěli i my.
Pomohly i další změny mezi formacemi?
Dá se říct, že ano. Hráli jsme všichni pospolu, všichni do toho dali všechno. Dominovali jsme, mohli jsme to dohrát více v klidu. Ale nemůže to být jeden zápas a dost. Ještě máme ve skupině tři.
Jak jste se cítil vy osobně? Jak se u vás projevilo zlepšení?
Moje hra je o tom, abych byl silný na puku. Abych pomohl vytvořit nějakou šanci. Ale samozřejmě když člověk bude dělat cokoliv a nemá gól či bod, tak to není vidět. Jsem rád, že jsem pomohl, měl jsem dost střel, ještě jsem mohl zakončit v přesilovce. Potřeboval jsem takový gól dát, měl jsem dvě dorážky baseballovým stylem, dostal jsem ho tam. Je to důležité i pro mě, nemůže to být o jedné lajně. Jsem rád, že nám to šlo a že ta hra může být i zábava.
Kdo vlastně vstřelil gól na 4:0? Zdálo se, že zpoza brány tečoval puk nataženou holí Blümel, ovšem branka zůstala zapsaná u vás.
Bavili jsme se o tom, ale bylo mi to fakt jedno, byl to důležitý gól. On to tečoval, já to pak ještě dorazil. Myslím, že jsem poslední dotyk měl já. I kdyby ne, je to jedno. Hlavně že jsme vyhráli, protože poslechnout si českou hymnu na konci je nade vše.
Jaký jste měl pocit z atmosféry na střídačce během zápasu?
Bylo to úplně jiné než s Rakušany. Už když jsme šli na led, tak tam všichni řvali. Po první třetině, když to bylo 5:0, tak jsme nebyli už tak aktivní dopředu, ale stejně jsme se hecovali, byl to od nás úplně jiný hokej. Taky to byla větší zábava, užili jsme si to. Jak jsem ale říkal, musíme tak pokračovat dál. A můžeme dokázat velké věci.
Věřil jste tomu i po zápase s Rakouskem?
My jsme se s klukama bavili, že na těch mistrovstvích je tam vždy nějaké takové utkání, ale že to nic neznamená. Zápasy jsou vyrovnané i ve druhé skupině. Hokej se vyrovnává, a když zachytá gólman, oni to zabetonují, je pak těžké se prosadit. Ale když na někoho vlítneme a nedáme mu čichnout, tak máme schopnosti a dovednosti na to, že góly můžeme dávat.
Zažil jste někdy tak jasnou první třetinu s výsledkem 5:0?
Jestli jo, tak hodně dávno. Bylo to příjemné, říkali jsme si, že když jsme dali dva, že přidáme další. Věděli jsme, že potřebujeme tři body. Občas když člověk chce moc, přijdou chyby, ale dneska jsme si řekli, že budeme hrát to, co kdo umí. Pojďme vyhrát, nekoukejme, kolik máme bodů.
Ve druhé a třetí třetině už jste však neskórovali.
Tak to bývá, že tým někdy zpomalí. Jejich náhradní gólman byl napumpovaný, ale šance tam byly pořád. Odehráli jsme dobrý zápas z obrany. Táhli jsme za jeden provaz.
