Praha – Hokejoví fanoušci se léta pošklebují, že v extralize individuálně kralují důchodci. Po stávajícím ročníku by mohl přijít zlom – na první příčce tabulky kanonýrů i v polovině sezony stále ční teprve dvacetiletý Dominik Kubalík.

Když letos hned ve druhém klání za Plzeň velkolepě nasázel hattrick, spíš tím překvapil. Ofenzivu Západočechů měli gólově zásobovat jiní, třeba Jakub Lev nebo slovenský objev Ján Sýkora. Jenže po necelých dvou týdnech se Kubalík hlasitě ozval znovu, až si pravidelnou nadílkou "vykřičel" nečekanou pozici ústředního snajpra mladého mužstva.

Po 24 kláních, což je necelá půlka základní části, má na kontě 15 gólů (celkově 23 bodů) a zdola na něj koukají i největší ligová esa. "Když se podívám na tabulku a vidím tam střelce jako Viktor Hübl nebo Roman Červenka, tak je pro mě obrovská motivace se držet kolem nich," říká.

Pokud je udrží pod sebou až do konce sezony, stane se ve 20 letech jasně nejmladším vládcem kanonýrů v historii extraligy. Nyní drží primát Jan Hlaváč a pardubický Petr Sýkora, kteří si ctihodné prvenství vystříleli ve 22 letech. "Zatím na to nemyslím, protože bude teprve polovina sezony. Vede k tomu ještě dlouhá cesta," říká k výzvě útočník, jenž se letos konečně naplno rozzářil.

"Jestli bych jinde dostal větší šanci? Nemyslím si"

Dlouho zažíval pouze trápení. Do Plzně se loni vrátil jako neúspěšný bojovník o soupisku Los Angeles, které ho po solidní sezoně v kanadské juniorce draftovalo mezi posledními. Další rok za oceánem však přišel sešup, který vyústil ve výměnu ze Sudbury do Kitcheneru. "Šel jsem ze špatného týmu do ještě horšího," vypráví Kubalík. "Navíc jsem si nesedl s trenéry a nehrál jsem tak, jak jsem měl hrát. Zpětně si myslím, že mi to psychicky pomohlo, ale když jsem se vrátil, bylo to špatné."

Ne ale tolik, aby nemohlo být ještě hůř. "Zranil jsem se na kempu dvacítky a šel na operaci s ramenem," pokračuje. "Dá říct, že jsem ztratil letní přípravu, což se projevilo."

Ano, ve 35 extraligových zápasech skóroval jen třikrát, ale vytížený byl až až. Nastupoval i v juniorce, prvoligovém Havlíčkově Brodu i druholigových Klatovech. To ho zocelilo. A když v létě nemusel do nemocnice a v lajně si sedl s Miroslavem Indrákem a Jaroslavem Kracíkem, začal předvádět velké věci.

I díky plzeňskému vedení, které rádo dává prostor mladíkům. "Nemyslím si, že bych jinde dostal větší šanci, protože Plzeň prostě má takovou filozofii," tvrdí Kubalík. "Už je to pár let, co zapracovává hodně mladých hráčů, a myslím si, že to vychází. Jsem za to jedině rád. Možná by mi dali šanci i jinde, ale tam bych třeba jen vysedával na střídačce nebo hrál první ligu."

"V reprezentaci musí člověk přemýšlet"

Teď hraje extraligu. Tak dobře, že ho reprezentační kouč Vladimír Vůjtek nominoval na listopadový Karjala Cup. Forvard, jenž do té doby přišel do kontaktu s mezinárodním hokejem jen v juniorce, najednou čelil hvězdnému Kovalčukovi či švédským mazákům.

"Nejdřív jsem z toho byl takový vyjukaný, protože to byl větší rozdíl, než jsem čekal," přiznává. "Co se týče bruslení a fyzičky, tak bych se přizpůsobil, hlavní rozdíl je ve zkušenostech. Už to není takový hurá hokej, člověk u toho musí i přemýšlet. Čím víc zápasů budu hrát v extralize a možná i v reprezentaci, tím to bude lepší a lepší, co se týče těch zkušeností."

Po Karjala Cupu Kubalík od Vůjtka slyšel: "Dál makej v klubu a uvidíme, jaká bude příští nominace."

"Snažil jsem se to plnit," říká útočník, který napjatě čeká, zda se v úterý objeví na soupisce pro ruský Channel One Cup.

Pokud ano, zase o něco víc připomene loňskou pouť Dominika Simona, který se z Plzně prostřílel až na domácí mistrovství světa, kde si ho všiml Pittsburgh. "Pro všechny mladé hráče u nás je to motivace a důkaz, že je možné dostat se z extraligy do zahraničí nebo reprezentace," dodává aktuálně nejlepší střelec domácí soutěže.