Praha – Hokejovou kariéru si prodlužuje vskutku originálně. Veterán Jan Hlaváč už třetím rokem tráví většinu sezony s rodinou na Floridě, s blížícím se play off však vyráží do Česka. "Není to normální," ví 39letý forvard, jenž má letos pomoct k titulu pražské Spartě.

Za oceánem ji bedlivě sledoval, přičemž si pravidelně volal s Jaroslavem Hlinkou, kapitánem Pražanů. Jinak dvojnásobný mistr světa trénoval s amatéry a sledoval Jágrovu Floridu či geograficky bližší Tampu. "Znám ty týmy už možná líp než jejich trenéři," vtipkuje Hlaváč.

Teď ho místo prosluněných pláží obklopuje méně hostinné Česko v zimním hávu. Zato si může připadat jako větší celebrita, především v prvoligových Benátkách, kde nabírá zápasovou praxi. Ve dvou duelech vsítil dva góly, ale také chytil virózu. "To se stává, když člověk přijede z tepla do zimy. Takže teď jsem ležel, ale už jsem to vyležel a příště bych měl hrát," vypráví po jednom z tréninků Sparty. "Předtím jsem se ale cítil slušně, tak doufejme, že to bude pokračovat."

Předpokládám, že jste se připravoval už v zámoří. Jak to šlo?
Devět měsíců jsem víceméně dělal jenom suchou přípravu a občas se šel sklouznout. Florida bohužel není Toronto, kde je těch ledů mraky. Zápasy jsem tedy hrál jenom s nějakými amatéry. Bylo to spíš o tom, abych byl trošku na puku. Jinak mi to nic moc nedalo.

V jednom loňském rozhovoru jste zmínil, že na Floridě už sousedíte s Jaromírem Jágrem. Byla to nadsázka, nebo konstatování?
Úplně to tak není. Já jsem u Tampy, Jarda u Miami. To jsou čtyři hodiny cesty. Ale byl jsem se na něj podívat, popovídali jsme si.

Nepřemlouval vás, abyste v závěru sezony pomohl spíš jeho Kladnu?
Vlastně ani ne. Říkal jsem mu, že jsem se předběžně domluvil se Spartou už v létě. Nevadilo mu to. Říkal, ať si jdu, kam chci.

Sledujete v americkém domově spíš Floridu, nebo Tampu? Nebo snad máte jiného favorita?
Hokej sleduju strašně moc, víceméně pořád. Koupil jsem si balíček se sedmi zápasy denně. Mám vytipovaných asi pět mužstev, na které koukám. Je mezi nimi Florida i Tampa. Znám je už možná líp než jejich trenéři.

Pokud jde o vás, kde čerpáte motivaci pro návrat do Česka na závěr sezony?
To je jednoduché. Hokej mě pořád strašně baví. Přitom devět měsíců trénuju sám, což je strašně těžké vydržet. Ale zvládl jsem to, je to tím, že v sobě stále mám chuť hrát, i když se třeba nedaří.

Na Spartě vás nejspíš láká i vidina titulu, že?
Kdo by ho nechtěl. V mém věku už člověk kouká jen na to, že by ještě chtěl něco vyhrát. To rozhodlo pro Spartu. Musím tedy říct, že i na Kladně jsem byl strašně spokojený, vždycky mi vyšli vstříc.

Dokážete se včas dostat do extraligového tempa?
Myslím si, že jo. Jsou dva typy hráčů – někomu návrat trvá déle, i když třeba má letní přípravu, ale mně stačí fakt málo a můžu hrát. Už to takhle dělám třetí rok a myslím si, že jsem se do toho vždycky dostal rychle.

Neuvažujete, že by tohle mohla být vaše poslední sezona?
Ani ne, chtěl bych hrát dál. Nebudu říkat, že tohle bude moje poslední sezona. Uvidíme, co bude po ní. Jak jsem říkal, hokej mě pořád baví a cítím, že bych klidně mohl hrát dál.

Dokud to tělo dovolí?
A když někdo bude mít zájem, protože to není normální. Žít na Floridě a hrát hokej tady. S kluky ve Spartě se ale znám a dali mi šanci. Uvidíme, jak to půjde dál.

Pokud se neozve nikdo z extraligy, budete "dojíždět" z Floridy i na první ligu?
Je to možné. Loni nebo letos v létě jsem někomu říkal, že bych ještě chtěl vyhrát titul a pak postoupit s Kladnem, takže uvidíme. Třeba se mi to ještě splní.

Profesionální kariéru jste odstartoval zhruba na začátku 90. let. Jak se hokej od té doby změnil?
Hlavně v rychlosti. Ta je teď úplně někde jinde. Také je víc vyloučených, píská se skoro všechno. Je to ale hlavně o té rychlosti. Všechno jde kupředu, jsou lehčí puky i hokejky. Střely jsou o dost tvrdší. V tom jsou ty největší rozdíly.

Je těžké se tomu přizpůsobit?
Jasně, člověk nemládne, ale pořád se to dá. Když dobře trénujete, dokážete se tomu přizpůsobit.