Luděk Bukač mladší vedl jako trenér Mladou Boleslav, kde působil i ve funkci sportovního manažera, stejně jako v pražské Slavii. Trénoval i v Německu a Itálii, u mládežnických reprezentací mu pod rukama prošli David Pastrňák, Dominik Kubalík či Jakub Vrána.
V současnosti pokračuje v dlouholeté tradici hokejových škol a kempů, které kdysi rozjel se svým otcem, legendárním trenérem mistrů světa z let 1985 a 1996.
Zároveň je Bukač mladší hlasitým kritikem poměrů v českém hokeji a po olympijském neúspěchu v Pekingu, kde národní tým obsadil až deváté místo, ho namíchla diskuze o možném příchodu kouče ze zahraničí.
V rozhovoru Aktuálně.cz sdělil svůj názor na obsazení exponované pozice a vyjádřil se rovněž k bronzovému slovenskému úspěchu.
Na Facebooku jste napsal, že při úvahách o angažování zahraničního trenéra se naši předci včetně vašeho otce musí obracet v hrobě. Proč tak razantně nesouhlasíte s příchodem cizince?
Je důležitá naše tradice a náš hokejový genofond. Nedokážu si představit, že by si Američané, Kanaďané, Rusové nebo Švédové vzali zahraničního trenéra. Ano, ve Finsku před 55 lety trénoval Augustin Bubník, ale teď je to u hokejového národa s takovou tradicí něco nemyslitelného. Přestože zažíváme určitou krizi, máme tady dost talentovaných trenérů. Venca Varaďa, Miloš Hořava, Tomáš Martinec. Potenciál máme a zaráží mě, že po olympiádě v médiích hned řešíme zahraničního trenéra.
Slováci najali po mistrovství světa 2017, kde se sotva zachránili, Kanaďana Craiga Ramsayho. A jim tato změna evidentně prospěla.
I tam je dost kvalitních trenérů, ale je pravda, že Craig Ramsay se svými obrovskými zkušenostmi a inteligencí Slovákům určitě pomohl. Dokázal pomoct i s výchovou dalších trenérů, přičemž v této oblasti se u nás i na Slovensku podle mě hodně zaspalo. Přesto si myslím, že český hokej by měl svou tradici nadále nést. Nejsme na tom tak špatně, abychom přivedli cizího trenéra.
Bylo by to pro vás uznání, že už si český hokej sám neví rady?
Pokud si sami vezmeme cizího trenéra, o ty naše už nikde nebude zájem. Když je někdo v něčem dobrý, vyspělé hokejové národy si ho pozvou na jeden dva měsíce, pomůže jim s výchovou jejich trenérů. Ale žádný z top hokejových národů by nesáhl k tomu, že by si cizího odborníka dosadil do klíčové pozice. Můžeme si pomoct cizinci na přednáškách, na stážích, ale ne udělat z takového člověka trenéra národního mužstva.
Koho byste tedy viděl jako nového trenéra pro reprezentaci před nadcházejícím MS ve Finsku?
Nevím, jak přesně je kdo vázaný v klubu. Pro mě je jednoznačně Venca Varaďa člověk, který má výsledky, pracovní disciplínu a už i trenérské zkušenosti. Jsme pár měsíců před MS a potřebujeme někoho, kdo hráče dobře zná. To by mohl být také Miloš Hořava, k ruce třeba s mladšími trenéry Tomášem nebo Patrikem Martincem, Láďou Čihákem. Tu funkci by zvládl dále Alois Hadamczik, který má zkušenosti. Kdyby se obklopil dobrým realizačním týmem, jeho jméno by se rozhodně mohlo skloňovat.
Nebylo by u Varadi problémem, že při probíhající přípravě národního týmu před MS pravděpodobně povede Třinec v play off extraligy?
Nebylo by to jednoduché, ale jsme v situaci, kdy většina dobrých trenérů je pod smlouvou. Proto budeme muset více zapojit třeba asistenty. Jde o týmovou práci. Zodpovědní lidé musí hledat řešení.
Jak čekáte, že se k tomu postaví výkonný výbor hokejového svazu? Je možné, že podrží Filipa Pešána do konce sezony?
To nevím, je to věc svazu. Problém sice je, že takhle špatně jsme na turnaji nikdy neskončili, ale tou základní věcí je dlouhodobá koncepce českého hokeje. Musíme začít pracovat úplně jinak, než pracujeme. Pokud se hnutí nespojí a nedojde ke změnám, je víceméně jedno, kdo bude trenérem národního mužstva. Podívejte na Slováky, s Ramsaym nikde vyloženě nepropadli, ale úspěchu dosáhli také až po více než čtyřech letech. V tom tkví náš problém.
Že český hokej hledá jednoduchá řešení a zanedbává zmíněnou dlouhodobou koncepci?
Ano, hledáme spasitele. Místo toho, abychom změnili pohled na náš hokej a začali jinak pracovat. Místo reorganizace. Jednou je to Pešán, jindy Vůjtek, Říha. My máme trenéry, kteří jsou schopni to odkoučovat, zodpovědní lidé si teď musí probrat možnosti. Skutečné problémy jsou však daleko hlubší.
Výroky po vypadnutí se Švýcary, že už Češi nejsou hokejová velmoc, jste označil za alibistické. Na druhou stranu ale tvrdíte, že pokud letos český hokej vysadí les, bude se desítky let čekat, než vyroste.
Ten problém máme už ne deset, ale patnáct nebo dvacet let. Nepoučili jsme se, děláme jen kosmetické změny. Teď se mluví o zahraničním trenérovi, před touto sezonou to byl zámořský model s výraznější rolí manažera. To jsou taková řešení, která nás moc nebolí, nestojí tolik práce. Mládežnické reprezentace mají už dlouho ještě horší výsledky než A-mužstvo, takže až za deset let budeme skládat reprezentaci z těchto hráčů, bude to daleko horší. Díváme se na to velmi špatně a pokud nezměníme celý systém výchovy hráčů, nikam se nepohneme.
Psal jste, že tým na olympiádě v Pekingu ale ještě měl dobrou šanci na medaili. Proč neuspěl? Co bylo špatně?
To mužstvo nemělo pevnou kostru z hráčů, kteří by tam byli dlouhodobě. Tak to dělají Finové, Slováci s Ramsaym, u české reprezentace takhle pracovali můj otec, Pavel Wohl nebo Miloš Říha. Slováci si hráče připravili a ohráli si je. To platí pro mladíky Slafkovského, Nemce, Kňažka. U nás to nevidím. Ještě k tomu naše mužstvo létalo po skupinách, šéf Českého olympijského výboru to říkal sám.
Jiří Kejval prohlásil, že se hokejisté scházeli jak švábi na pivo.
Ano. Den před odletem hráli někteří ještě extraligu, z hlediska celkové podpory českého hokeje je to nesmysl. Pak nemůžete udělat výsledek. Teď nemluvím o covidových potížích, s kterými nikdo nic nenadělá. Ale ani na turnajích Euro Hockey Tour se ta kostra netvořila. Někdo tam nebyl a najednou se objevil v nominaci. To dřívější trenéři nedělali a diskuze v českém hokeji to nedopustila. Krejčí, Červenka, Sobotka jsou skvělí hráči, rozhodně jsme na papíře nebyli horší než Slováci, ale neutvořili jsme tým.
Došlo tedy podle vás i k podcenění situace, když se stavitelé národního týmu dlouho spoléhali, že dorazí hráči z NHL? Generální manažer Petr Nedvěd to tvrdil ještě v době, kdy už zbytek světa počítal s tím, že se bude hrát spíš bez nich.
Víme, jak rychle se v dnešní době vše mění. A když jedu skautovat hráče NHL, přestože tuším, že se bude hrát s jinými… To jsou všechno takové zvláštní věci. To si musí někdo vyhodnotit. Přese všechno si myslím, že stále máme dobré hráče, zkušené i mladší, jsou také v extralize. Slováci ukázali, že se dá jednorázově uspět i s takovým týmem. Ale v českém prostředí mi chybí koncepčnost, dlouhodobá strategie a práce. Čtyřikrát za posledních pět let měníme systém juniorské extraligy, to prostě ostatní nedělají.
Co tedy znamená bronzový výsledek z Pekingu pro slovenský hokej? Pocit nadechnutí po dlouhých letech bez medaile, byť nelze čekat, že teď Slováci budou mezi nejlepšími týmy pravidelně?
Je to pro ně důležité ocenění, v osmnáctkách a dvacítkách jim dozráli dobří hráči, prosadí se na draftu. Podobně jako u nás jim ale hodně hráčů vyrůstá v privátních projektech mimo klub. Odchází do zahraničí, tam se rozehrávají. Slovenské problémy jsou stejně jako u nás hluboké. Nicméně mužstvo na olympiádu bylo výborně poskládané, dali šanci mladým a byli odměněni. I když si nemyslím, že to bude dlouhodobá věc. Sešlo se jim všechno, my jim můžeme jen pogratulovat.
Od stříbrného MS 2012 získali Slováci juniorský bronz v roce 2015 a nyní třetí místo na olympiádě. Česká sbírka od bronzového MS 2012 je mezi dospělými i juniory prázdná.
Je to tak. Ale opravdu je třeba se problémy zabývat s výhledem na delší dobu. Říha nebyl na MS 2019 daleko od medaile, také jsme mohli být bronzoví. My tu šanci ale potřebujeme mít dlouhodobě. Slováci dobře obsadili trenérské pozice v mládeži i u A-týmu, Miro Šatan je výborný manažer. Jenže ten bronz není za mě úplným obrazem slovenského hokeje. Z minima udělali maximum, především díky manažerské a trenérské práci jednotlivých lidí.
