"Přepadla mě nostalgie, když tady tak procházíme," říká bývalý útočník Rostislav Martynek.
Třinecký rodák a odchovanec, který ve staré Werk Areně strávil dětství a potom zde odehrál osm extraligových sezon, se ujal role průvodce v krátkém dokumentu Ocelářů.
Zimní stadion na Lesní ulici byl domovem třineckého klubu v letech 1967 až 2014, než se Oceláři přesunuli do nové, moderní Werk Areny o několik stovek metrů dál.
Stará hala pak sloužila ještě mládeži, ale v posledních letech už jen chátrala a půjde k zemi. Na jejím místě vyroste výzkumně-vývojové centrum zaměřené na zpracování odpadů.
Ještě než k tomu dojde, rozloučili se s halou hokejisté a fanoušci. A při té příležitosti vznikl zmiňovaný dokument s Martynkem, který vzpomíná na specifika ikonické stavby.
"Nemusel jsem se ani moc snižovat a vždycky jsem prošel zdarma. Až do dvaceti let, než jsem začal hrát extraligu, jsem tudy chodil," směje se Martynek u vstupu do haly.
I po dlouhých letech tady zůstala modrou páskou označená hranice 150 centimetrů. Kdo se pod ni vešel, vstupné na extraligu zkrátka neplatil.
Nutno podotknout, že v mumraji před zápasem se často zadarmo vmáčkli i o něco vyšší diváci. Také proto se v hale při těch největších utkáních tísnilo určitě více lidí, než předepisovala kapacita 5200.
🎬 Pojďte na poslední návštěvu do staré Werk Areny na Lesní. Role průvodce se ujal Rostislav Martynek. pic.twitter.com/VMjCoOiEC9
— HC Oceláři Třinec (@hcocelaricz) June 1, 2025
"Když byla hala plná, byl to pocit, který se ani nedá popsat," zasní se Martynek při záběrech na přeplněný "kotel" skalních příznivců.
Komentátor České televize Robert Záruba popsal starou Werk Arenu na sociální síti X zase takto: "Zvláštní místo, zajímavé (a dobré) zasvícení, vtipné jméno a hokejová atmosféra."
Název odkazuje k železárnám, nejvýznamnější fabrice v regionu, která dává práci tisícovkám lidí a zároveň je největším podporovatelem zdejšího hokeje. V místním nářečí se železárnám říká "werk".
Ve staré hale oslavil Třinec historicky první titul v roce 2011, tehdy v extraligovém finále s nádechem derby porazil Vítkovice. Dalších pět pohárů při unikátní šňůře v letech 2019 až 2024 vybojoval už v nové aréně, která po své předchůdkyni převzala jméno.
Přesun do modernějšího zázemí byl pro klub s nejvyššími ambicemi nutností, ale vzpomínky na starou halu, ty dnes působí jako správné hokejové retro.
"Jak se tady dělaly klobásy a další pochoutky, sem tam to zavonělo až na led. Jako domácí hráči jsme na to byli zvyklí, ale soupeři sem podle mě nejezdili rádi," usmívá se Martynek.
A hned přidává historku z rozcviček, které se odehrávaly za tribunou. Hráči vzali kopačák, z bufetových stolů se udělaly branky a hrálo se.
"Balon šel tady podél skel, spoluhráči Tomáši Frolovi se odrazil od rohu a on v plné síle narazil do betonového sloupku. Zlomil si prst od nohy a do zápasu pak nenastoupil," líčí Martynek.
Žádný velký komfort neměli ani mladí hokejisté v šatnách.
"Tohle byla moje první kabina u Ocelářů. Ano, díra, ale my jsme byli rádi, že si vůbec někam můžeme dát věci. Tady v hale podle mě využili každý prostor," culí se průvodce při pohledu na komnátku pod ochozem.
Fanoušci se s Werk Arenou rozloučili v neděli pochodem od nové haly. Martynek spolu s dalšími bývalými hokejisty Martinem Adamským, Jiřím Polanským či Martinem Vojtkem pak rozdávali autogramy a vzpomínali.
A podepisovali také staré sedačky, které si fanoušci mohou vydražit.
Oceláři odehráli v hale na Lesní ulici 19 extraligových sezon, včetně play off dohromady 555 utkání. Tím posledním bylo semifinále proti Zlínu na jaře 2014.
