To se ale bude řešit až po oslavách Ocelářů. K dalšímu poháru dokráčel třinecký tým po domácí výhře 4:1 nad Hradcem Králové. Ve finálové sérii soupeře zlomil poměrem 4:2.
Sedmadvacetiletý Voženílek, kdysi nepotřebný v Pardubicích a před aktuálním ročníkem příchozí z Českých Budějovic, přispěl dvěma gólovými přihrávkami. V první třetině soupeře načal také důrazným hitem proti Oliveru Okuliarovi.
Spolu s parťákem Andrejem Nestrašil byl Voženílek s deseti asistencemi nejlepším nahrávačem play off. Poprvé v kariéře si sáhl na mistrovský pohár a jeho služby by mohly zajímat reprezentačního trenéra Kariho Jalonena.
Jak se teď pár minut po zápase cítíte?
Super pocit, nemám teď moc myšlenek. Užívám si to a jsem rád, že to takhle dopadlo.
Do finále jste prošli až z předkola, jaká to byla cesta?
Bylo to strašně náročné, o to je to cennější. Měli jsme hrozně kvalitní soupeře, Litvínov, Spartu, Pardubice i Hradec. Moc si toho vážím, soupeři byli skvělí.
Vy jste dnes sehrál výraznou roli. Ať už hitem na Olivera Okuliara, nebo dvěma asistencemi. Byl jste speciálně motivovaný?
Chtěl jsem za každou cenu dneska vyhrát, už to bylo opravdu dlouhé a síly ubývaly. Včera jsem si říkal, že dneska vyhrajeme 1:0. To bohužel nevyšlo, ale jsem rád, že jsme pak dali na 2:1 a dotáhli to do konce.
Budete mít vůbec síly na slavení?
Síly slavit budu mít určitě. Doufám, že mi kluci ukážou, jak se takový titul slaví. (úsměv)
V play off jste odehráli 22 zápasů, kde jste pak ty síly bral?
Moc jich nebylo, ale vždycky v sobě musíte nějaké vyhrabat a odevzdat to na tom ledě.
Motivovalo vás, že se Třinci letos obecně moc nevěřilo?
Je to pravda. Už před Litvínovem mi paní doma říkala, co četla, a já jsem ji v uvozovkách zpražil. Říkal jsem "ty vůbec nevíš, jaké kouzlo je v tomhle týmu". Já jsem věřil už před play off, že můžeme jít hodně daleko. Ten tým je dost specifický.
Je to pro vás životní sezona?
Určitě. Vyhrál jsem mistrovský pohár, což se mi v životě nepovedlo. Je to nejlepší sezona v životě.
Co bude dál?
To nevím. Doufám, že další pohár. (úsměv)
Věříte, že přijde pozvánka do reprezentace?
Kluci v týmu to řešili, ale já opravdu nevím. Co přijde, to přijde.
Na národní tým byste síly ještě našel?
Je to o to složitější, že jsme tady dlouho. Kluci v reprezentaci už měli čas se sehrát, Kari s nimi mohl pracovat. Ať tam budu, nebo ne, budu jim strašně přát. Měl jsem v sezoně možnost tam nahlídnout a líbilo se mi, jak to funguje. Doufám, že budou úspěšní.
Proběhla vám po konci zápasu hlavou vaše kariéra?
Už v průběhu finále… Patrik Miškář, Radek Pilař, s nimi jsem hrál v dorostu v Hradci nebo v Litoměřicích. Na pokoji jsme spolu hráli hry na telefonu. Na to jsem si vzpomněl. Jsem rád, že i kluci se dostali nahoru do týmu a že se jim dařilo.
