Tradičně se říká, že play-off je jiná soutěž, ale Spartě může pomoct velmi úspěšné období na konci základní části?
Může to pomoct hodně. Sezona je dlouhá, každý tým si projde krizemi, většími či menšími. Sparta si tím prošla někdy v listopadu, ale čím blíže bylo play-off, tím sparťané zapnuli. Jistota a pohoda před play-off je pro tým hodně důležitá.
Od začátku nového roku boduje Sparta s úspěšností 75 procent. Vyhrála osmnáct ze čtyřiadvaceti zápasů.
To jsou úžasná čísla, Sparta bez debat dominovala. Ale pro mě byla překvapením spíš ta podzimní šňůra osmi proher, když vidím, jak silný kádr Sparta má. Byť pro mě je to srdeční záležitost, jsem velkým fanouškem a moje názory tím mohou být trochu zkreslené. (úsměv) Nicméně čísla ze závěru základní části tu sílu potvrzují.
Jak se vám líbil herní projev Sparty v základní části?
Celkově je třetí místo výborný výsledek, kluci hrají velmi dobře. Při té sérii porážek to byla shoda okolností, možná i nějaké lehkovážnosti, kdy Sparta ztrácela zápasy v závěru. Jinak je ten projev dobrý, hlavně vepředu má Sparta mnoho zkušených a dobrých útočníků. Šest sedm z nich by byli v jiných týmech top hráči. Směrem dopředu je Sparta podle mě nejnebezpečnější v extralize, dala i suverénně nejvíc gólů. Čímž neříkám, že se tím play-off vyhraje. Je potřeba dostávat méně branek, klíčem k úspěchu je tam hlavně defenziva a brankář.
Na podzim Sparta ztratila v závěru několik zápasů, v nichž vedla o dvě nebo o tři branky. Přesto se dokázala otřepat a otočila základní část v poklidný postup do čtvrtfinále.
To ano, ale nepřišlo to hned. Nebylo normální, co se v těch zápasech s Plzní nebo Olomoucí dělo, když kluci ztratili velký náskok. Padla na ně psychická deka a chvíli trvalo, než se z toho vyhrabali. Lehké to nebylo, ale asi spíše otázkou času, kdy to s tak kvalitním kádrem prolomí. Asi nebylo možné, aby prohráli třeba dvacet zápasů.
Bylo důležité, že v tu chvíli nepanikařilo vedení? Podrželo trenéra Josefa Jandače, i když byl tým v tu chvíli až na konci postupové dvanáctky do play-off.
Bylo to hrozně důležité. Petr Ton s Jardou Hlinkou, kteří ve vedení jsou, toho ve Spartě strašně moc zažili. Ať si každý říká, co chce, to prostředí tam skutečně specifické je. Oni týmu věřili dál, doplnili ho. Bylo to správně.
Ostatně oni dva i s vámi pamatují, jak se otočila sezona 2005/06, kdy jste se Spartou před Vánoci byli třináctí a na konci ročníku jste slavili titul.
Přesně tak, nedávno jsme na to s klukama na Spartě naráželi. Tehdy jsme odjížděli na Spengler Cup, do té doby jsme hráli hrozně. V této sezoně to bylo podobné, tým měl také jet na Spengler, tak jsem si říkal, že to může být stejné jako za nás. Kéž by to tak bylo! Vzpomínám si, že v roce 2006 jsme si uhráli play-off až v posledním kole základní části se Slavií a nastartoval se nádherný konec sezony.
Připadá vám teď Sparta silnější než vloni, přestože před rokem vstupovala do play-off jako vítěz základní části?
To je těžké srovnání, každá sezona je jiná. Nicméně už vloni jsem Spartě hodně věřil. Pro sebe jsem si říkal, že nemá s kým prohrát, ač samozřejmě respektuju Třinec a další výborné týmy. Vloni přišel zkrat s Libercem, kluci prohráli první tři zápasy a otáčet to bylo těžké, i když to skoro vyšlo. Kamarádi už se mi smějí, že každý rok tvrdím to samé, bohužel Sparta už nevyhrála patnáct let.
Oproti kádru pro loňské play-off přibyli Filip Chlapík (31+39) a Erik Thorell (21+31), hlavní ofenzivní tahouni s bilancí více než bodu na zápas. Mohla by to být klíčová jména v play-off?
Určitě. Chlápa má úžasnou sezonu, lepí mu to, ta čísla jsou perfektní. Erik je vynikající hráč s velkým přehledem. Nicméně Sparta to nestaví jen na těchto dvou hráčích. Řepík, Sobotka, Horák, to jsou další hráči s obrovskou kvalitou a zkušeností. Síla týmu je v tom, že třeba devět lidí může play-off rozhodnout.
Čím byly pro vás specifické sezony 2005/06 a 2006/07, kdy jste byl součástí týmů, které naposled pro Spartu vyhrály extraligu?
Vzpomínám vždy na výjimečnost kabiny. Měli jsme nějakou vnitřní sílu, strašně důležitou část tomu dali trenéři František Výborný s Marianem Jelínkem. Táhli jsme za jeden provaz, jádro týmu čítalo větší počet lidí a měli jsme úžasnou sílu. Potvrdilo se to v roce 2006 ve finále se Slavií, kdy jsme nebyli lepší tým, ale otáčeli jsme zápasy. Petr Ton s Jardou Hlinkou předváděli famózní individuální výkony, nicméně nakonec to převážila síla týmu.
Koho považujete za největšího soupeře Sparty v boji o titul? Obhájce Třinec a vítěze základní části Hradec Králové?
Asi to tak bude. Každopádně Třinec, vyhrál play-off dvakrát za sebou a už dobře ví, jak to hrát. Jeho síla je obrovská. Hradec je pro mě směrem k play-off trochu otázkou, udělali úžasný úspěch v základní části, ale Sparta je dokázala porazit větším rozdílem. Hlavního soupeře vidím v Třinci.
Vy osobně nyní žijete play-off dorostu, jste trenérským asistentem Františka Ptáčka u Sparty. Jak situaci prožíváte z druhé strany?
Je to pro mě novinka a hrozně si to užívám. S klukama hraju poprvé play-off a na střídačce jsem se dostal do transu, který jsem zažíval jako hráč. Moc mě to baví. Doufám, že to dnes pro nás bude v osmifinále proti Slavii se šťastným koncem, je to vyhrocené. Má to tak být, pro kluky je to úžasná zkušenost.
