Třinec - Hokejisté Hradce se octli v letošním play-off celkem pětkrát na hraně vyřazení. Čtyřikrát vyhráli a zajistili si pokračování, popáté už to nedokázali a po porážce 1:2 v prodloužení skončili v semifinále na holích Třince. A tak dospěla do konce i hvězdná kariéra jednoho muže.
Jednačtyřicetiletý Jaroslav Bednář se pro toto řešení rozhodl už dříve a také s ním hokejovou veřejnost obeznámil. Mistr extraligy z roku 2008 s pražskou Slavií či majitel 120 startů v NHL patřil stále k hlavním oporám Mountfieldu, ale k udělání tečky ho přiměly mimo jiné zdravotní trable.
Různá omezení limitovala produktivního útočníka již několik let, přesto měl stále motivaci pokračovat. Hnala ho hradecká vidina titulu. Před rokem došel s týmem do semifinále, ale letos už se dál neposunul.
Nebylo to loučení ve vítězném opojení a se zlatou medailí na krku. Bednář musel přihlížet oslavám Ocelářů a kousat hořkost vyřazení. Přesto přišel jako známý pohodář mezi novináře s úsměvem na rtu. Nostalgie ho přepadne později, nyní vyhlíží aktivní odpočinek.
Co vás po semifinálové sérii proti Třinci nejvíce mrzí?
Produktivita. To jediné nám vůbec nešlo, táhlo nás to dolů.
Výkon Hradce postupně gradoval. Kde byl problém v úvodu série?
Měli jsme strašné potíže s prvními třetinami, nešly nám vlastně v celém play-off. Když už jsme ji neprohráli, dotáhli jsme zápas do vítězného konce. Ale trápila nás ta produktivita, vůbec nám nešly přesilovky. Na jeden dva góly se nevyhrává, to je prostě hrozně málo.
Jaká to byla série pro vás osobně?
Ukázalo se, že v mém věku už těch sil tolik není. Potvrdil jsem si, že rozhodnutí po sezoně skončit bylo správné. Nic se na něm nemění.
Jak těžké bylo dospět k rozhodnutí ukončit kariéru?
Cítil jsem to delší dobu. Po loňské sezoně jsem měl operaci s ramenem, byla to docela těžká plastika, špatně se mi to zatáhlo. Nemohl jsem udělat ani klik, nic s činkou, a navíc se ozvaly plotýnky, které mě trápí už od Ruska (v Nižním Novgorodu končil Bednář v roce 2010, pozn. aut.). Chyběl mi čas v posilovně a bez toho už mladé kluky honit nejde. V každém zápase jsem jel nadoraz, ale bohužel už to dost dobře nešlo. Teď je čas se sbalit a nechat to mladším. (úsměv)
Postoupil by Hradec se zdravým Jaroslavem Bednářem?
Ne, je těžké o tom teď spekulovat. Nepomohl jsem týmu v produktivitě. Ode mě se to čekalo, v sezoně mi to šlo. Body jdou za mnou, beru to.
Jak se lišilo letošní semifinále od toho loňského s Kometou?
Hráli jsme proti úplně jinému soupeři. Chytili jsme podobné mužstvo, jako jsme my. Urputně bránící, v pěti lidech na brankovišti. Nedokázali jsme přes to projít, jejich hráči nás výborně blokovali. Nechali jsme tam vše.
Emoce na vás zatím nedolehly? Žádné slzy nebyly?
Zatím ne, ono to ještě dojde. (úsměv)
Budete chtít u hokeje zůstat?
Stoprocentně. Uvidíme, jakým způsobem u hokeje zůstanu, to ukáže čas. Teď je ještě strašně brzo, nevím, jestli přijde nabídka z klubu.
Vyrazíte v nejbližší době někam do lesa nebo na ryby?
Ze všeho nejdřív s holčičkama na lyže, dcerky začaly lyžovat. Pokud vyjde čas, rád bych zaletěl s klukama na ryby a mám i další aktivity, na které se hodně těším. Přijde-li nabídka ohledně hokeje, rád ji zvážím.
Který okamžik z vaší kariéry byste vyzdvihl?
To je hrozně těžká otázka. Odpovím a stoprocentně si zpětně vzpomenu na další. Určitě všechny tituly (dva švýcarské, jeden český a ruský), první start za nároďák, první start za áčko, první start v NHL, vítězství v tabulce střelců ve Finsku. Každá úspěšná sezona se člověku vybaví.
A jak budete vzpomínat na poslední tři roky v Hradci?
Musím přiznat, že jsem se trochu bál dojíždění z Prahy, ale nestalo se ani jednou, že bych si řekl: Nechce se mi na tu dálnici. V Hradci jsem si to užíval. Závěr se bohužel nepovedl, titul jsme nevyhráli. Ale byla to skvělá zkušenost, ať už to byli fanoušci, spoluhráči nebo vedení.
