A.cz: Lukáši, v Mladé Boleslavi jste na hostování právě z Třince. Byl to pro vás speciální zápas?
Ne, to bych ani neřekl. Bral jsem to jako každé jiné utkání. Každopádně mě ale mrzí, že jsem nedal nájezd. Byla by paráda tu rozhodnout.
O tom, že s vámi Třinec nepočítá jste se dozvěděl docela zvláštně, že?
Docela ano. Po telefonu, nikdo mi před tím nic neřekl. Sbalil jsem se a pak už jsem byl v Boleslavi.
Neštvalo vás to?
Bral jsem to jako fakt. Hloupé akorát bylo, že mi po sezoně všichni říkali, že se mnou stoprocentně počítají a pak z ničeho nic před letní přípravou změnili názor. Asi změna filozofie nebo co. Nic jim ale nemám za zlé. Takový je hokej, je to byznys.
U Ocelářů před sezonou podivně skončili i hráči jako Klesla, Kopecký nebo Svačina...
O tom nic nevím a raději asi ani vědět nechci.
Hostování máte do konce sezony. Umíte si ještě představit návrat k Ocelářům?
To nevím. Teď jsem ale v Boleslavi, na kterou se chci plně koncentrovat. Uvidíme po sezoně, co bude.
Dvacet nájezdů? Extrém
Z ledu druhého celku tabulky si odvážíte jeden bod. Spokojenost?
Určitě, je to pro nás zlatý bod. Prohrávali jsme 0:2, ale pak jsme hru vyrovnali, dali góly a místy jsme domácí i převyšovali. V kabině nám trenér poděkoval za bojovnost.
Nečekali jste, že budou domácí silnější? Zejména ve druhé třetině jste jim snad deset minut pořádně nepůjčili puk...
Oni vedli o dvě branky, chtěli to uklidnit a my jsme do toho vletěli po hlavě. Už jsme neměli co ztratit. Silní byli, myslím, dost. Mají hodně zkušených jmen, ale ne vždycky to jde, jak si představujete. Sám vím dobře, jak to tu chodí. Není to jednoduché.
Zažil jste někdy delší nájezdy? Jelo se jich 20...
No delší asi ne. Byl to extrém.
Ve staronovém působišti se vám zatím daří. V tabulce jste třetí, vy osobně taky sbíráte body.
Máme štěstí, že jsme udělali pár zápasů za tři body. Hra ještě ale stále není úplně optimální, i když v některých pasážích proti Třinci už to vypadalo dobře. Ono si to musí sednout. Přišlo nás asi osm nových hráčů a není lehké rychle zapadnout. Lusknutím prstu to nejde, musíme makat.
