Petře, krize Pardubic se prohlubuje čím dál víc. Čím to je?
To je jedno s druhým. Pět minut po zápase je to těžké téma na povídání. Člověk si ty myšlenky musí trochu utřídit, aby to mělo hlavu a patu. Vědomí toho, že nám to nejde se na naší výkonnosti dost podepisuje. Na druhou stranu dnes a stejně tak v pátek proti Třinci, i když jsme prohrávali, byli jsme dlouho ve hře. Bylo to 50 na 50 a tahali jsme se o jeden gól. Všechno je to o detailech, které nás sráží dolů.
Co vás sráží dolů? Koncovka?
To je jednoduché říct, ale ta samotná koncovka taky někde začíná. Chce to plynulejší přechod z obranného pásma do útoku. Je to hodně detailů, které nemáme zažité a vypilované. Říct, že nás trápí koncovka, netlačíme se do branky a nestřílíme, je takové otřepané klišé. Zjednodušeně to tak můžete říct, ale ono to někde začíná. Musíme zlepšit jednotlivé herní činnosti jako celek.
Na vyrovnání jste se hodně nadřeli, ale vzápětí přišly dva rychlé góly Sparty. Bylo to rozhodující?
Bylo. Kdyby se podařilo udržet do konce druhé třetiny ten stav 1:1, bylo by to jiné. Člověk pak má takovou větší víru v sebe sama, že ty góly ještě můžou padnout a můžete vyhrát. Škoda, že jsme zase prohrávali už od šesté minuty. Měli jsme dost přesilovek, bohužel blbě sehraných. Z jedné jsme ale nakonec vyrovnali. Půlhodiny jsme na tom dřeli a pak za minutu zase prohráváme. Celé to úsilí bylo pryč a my si mohli říct jen : "Do pytle, zase to budeme honit."
Plzeň dnes překvapivě vyhrála v Třinci, vy jste tak poslední. Díváte se ještě na desítku, nebo je pomalu prioritou záchrana?
To nevím, je teprve konec října. Abych se navíc přiznal, tak ani pořádně neznám ty bodové rozestupy. Netuším, kolik tam je teď díra na to desáté místo. V současné situaci se musíme dívat jen na soupeře o jedno dvě místa před sebou. Musíme si uvědomit, že i kdybychom o desítku nehráli, stále potřebujeme získat hodně důležitých bodů, abychom se vyhnuli už jen samotné baráži.
Papír snese všechno. Můžeme si říkat, že chceme do desítky, ale realita je teď bohužel trochu jiná. S Olomoucí nás teď čeká neuvěřitelně důležitý zápas, který doma musíme bezpodmínečně zvládnout a získat tři body.
Jak tuhle situaci zvládáte psychicky?
Je to ubíjející. Mentální stránka hraje na našem výkonu velkou roli. Podívejte se třeba na loňskou Kometu nebo Litvínov. Bylo by ale hrozně laciné teď říct, že jsme psychicky dole a proto nám to nejde. Za to se schovávat nemůžeme. To je náš problém, se kterým se teď musíme vypořádat. Každý musí odevzdat svoje maximum. Musíte mít čisté svědomí, že jste na tom ledě nechali všechno.
V týmu máte dostatek zkušených hráčů typu Rolinka, Čáslavy nebo přímo vás. Cítíte na sebe tlak, že byste to měli být právě vy, kdo tým nakopne?
Na rovinu... Asi bychom měli být z těch, kteří to otočí, ale.. teď to řeknu asi trochu blbě. Je nám 37 let. Otázka zní: Máme my vůbec ještě takovou tu extrémní sílu na to, abychom to zlomili a přervali? Nebo už to musí být rozloženo na deset, patnáct hráčů? Podle mě je zadruhé správně. Nechci se ale za něco schovávat. Měli bychom to táhnout, ale upřímně, nečekejme zázraky.
Našel byste přeci jen na vaší hře něco pozitivního?
Například výkon brankáře. Brandon chytal dobře dneska i proti Třinci. Dostáváme se do šancí a ta hra je asi i opticky vyrovnaná, ale to není dost, abychom bodovali a vyhrávali zápasy. Celkově ale moc pozitiv není. Musíme toho hodně zlepšit.
Plzeň si dala za cíl přežít do reprezentační přestávky. Máte to podobně?
To bych neřekl. Trénovat můžeme jak chceme, můžeme makat, nebo si dát volno. Ale pak přijde další zápas a zase budeme na tom úvodním buly s vědomím toho, že musíme nutně bodovat. Nemůžeme čekat do pauzy. Musíme začít hned a nečekat na zázrak.
