Za Spartu naskočil v sezoně 2010/11 už jako teenager, v dalších letech se stal stabilním článkem extraligového mužstva a vše vrcholilo v ročníku 2015/16, kdy Přibyl v 45 zápasech základní části posbíral 45 bodů.
Vysloužil si šanci na farmě Calgary, jenže to už začal zdánlivě nekončící kolotoč zdravotních problémů. Rozjetou kariéru talentovaného útočníka zabrzdilo zranění kolene, návrat se pořád a pořád odkládal.
Až se Přibyl vloni na podzim, přesně po 245 týdnech bez zápasu, dočkal. V play off první ligy je teď součástí historického úspěchu Baníku Sokolov, který bude dnes doma pokračovat v semifinále proti Jihlavě.
A po dvou těsných porážkách chce favoritovi uzmout první bod.
Po šesti letech hrajete zápasy play off. Jak si užíváte toto období?
Užívám si to. Sokolov postoupil do semifinále první ligy poprvé v historii a na atmosféře v týmu je to znát. Celý klub tím žije, je to super.
Jaký pokrok jste udělal za čtyři měsíce od doby, kdy jste se po čtyřech a půl letech vrátil do zápasového tempa?
Nemám rád, když mám sám sebe hodnotit. Cítím se lépe po fyzické i po psychické stránce, jsem si jistější sám sebou. Hraní už je přirozenější. Je pravda, že v prvních zápasech jsem byl nervóznější, i když hokej jsem předtím hrál dost dlouho na to, aby to pro mě i tak bylo přirozené. Přesto teď už je všechno zase zaběhlejší.
V listopadu 2020, před rokem a půl, jste říkal, že si s návratem dáváte poslední šanci. Že si neumíte představit čekat do další sezony. Přesto jste ještě celý rok čekat vydržel. Co vás u toho udrželo?
Jako poslední šanci jsem to bral pořád, ale můj stav se stále zlepšoval, takže jsem cítil, že návrat se blíží. Sice se to protahovalo, nicméně už jsem byl na ledě a viděl jsem, že je to reálné. Když už jsem byl tak blízko, přišlo mi zbytečné hodit flintu do žita.
Čekání bylo strašně dlouhé, problémy se vrstvily. Za pět let jste prodělal sedm operací kolene, dvě operace kyčle.
Je to tak, zhruba před dvěma lety jsem byl na poslední operaci. Od té doby jsem naštěstí nemusel na žádný další zákrok, jenom trvalo, než posílím nohu a koleno a než se s tím tělo naučí pracovat.
Zápasovou zátěž posledních měsíců zvládalo koleno od začátku dobře? Nebo byly na startu nějaké pochybnosti?
Neměl jsem žádný zásadní problém. Musím se o to samozřejmě pořád starat a věnovat tomu větší péči než ostatní kluci. Rozcvičovat se jinak a delší dobu, ale je to v pohodě. V lednu jsem onemocněl, trochu jsem vypadl z koloběhu a potom zase chvilku trvalo, než se koleno zaběhlo. Nicméně už jsem věděl, jak na to, a šlo to poměrně rychle.
Nepřemýšlel jste v prvních zápasech o tom, co by se mohlo kolenu přihodit? Neměl jste v hlavě problém, že budete muset do soubojů?
Žádné takové pocity jsem neměl. Nebál jsem se chodit do soubojů. Snažil jsem se na tom pracovat, ale ani s dřívějšími zraněními jsem takový problém nemíval. Když už jsem věděl, že je ta část těla v dobrém stavu, nebál jsem se, že by se něco mohlo stát.
Jak jste přijal přeřazení ze Sparty na střídavé starty do Sokolova? Tam původně přišel váš comeback, pak jste si vyzkoušel šest zápasů v extralize a vrátil se zpět o patro níže.
Moc jsem o tom nepřemýšlel. Věděl jsem, že se potřebuju rozehrát a dostat do formy. Na Spartě pak bylo více zraněných hráčů, a návrat tak přišel už po 3 zápasech v Sokolově. Měl jsem jet na Spengler Cup, ale ten se nakonec zrušil, takže jsem byl poslán zpět do Sokolova, abych hrál. Nevím, jak to na Spartě brali nebo berou, zase tolik mi k tomu nesdělili. Jarda Hlinka mi říkal, že z jeho pohledu je v mé situaci lepší hrát v Sokolově, kde dostanu hodně prostoru na ledě, než pár minut na Spartě.
Když říkáte, že jste o tom tolik nepřemýšlel, primární pro vás byla radost, že znovu můžete hrát zápasy?
Určitě. Nebudu lhát, že jsem chtěl být co nejvíce na Spartě, ale na druhou stranu se snažím hrát nejlépe, jak můžu. Pokud to někdo vidí tak, že na to nemám, chápu to a snažím se dál zabývat svými výkony. Další věci už neovlivním. Jestli mě tam zařadí, nebo ne. Jestli mi věří, nebo ne.
V Sokolově jste v základní části nasbíral 12 bodů ve 14 zápasech. Vy sám jste byl se svými výkony spokojený?
Samozřejmě jsem za to byl rád. Potřeboval jsem čas, abych se dostal do pohody. Vážím si toho, že se mi podařilo vrátit takovým způsobem. Ale musím říct, že se zpětně na zápasy nedívám, takže vlastně nevím, jak na ledě vypadám. (úsměv)
Kde se v celém týmu vzala síla na historický postup do semifinále, v jehož prvních dvou zápasech v Jihlavě jste padli až v prodloužení?
Když jsem do Sokolova v listopadu přišel, měli kluci skvělou vítěznou vlnu. Nálada už tehdy byla skvělá. A po mém dalším návratu v lednu se tým v tabulce pořád držel vysoko. Semifinále je velký úspěch, ale když vidím výkony některých kluků, musím říct, že je to oprávněné. Jihlava teď v semifinále možná vypadá hokejověji, je taková lehčí, ale zápasy u nich byly hratelné. Nic nevzdáváme, teď zabojujeme doma.
Jak se vám jinak v Sokolově hraje? Na dva zápasy čtvrtfinále proti Třebíči přišla v obou případech návštěva jen kolem tisícovky, přitom stadion má pětkrát větší kapacitu.
Kluci mi říkali, že paradoxně na druhou ligu v Sokolově chodilo lidí více. Nevím, čím to je. Bylo by krásné, kdyby byl stadion zaplněnější, ale i tak je atmosféra solidní. V Sokolově jsem si zvykl, parta v kabině je skvělá.
Pokukujete po zápasech Sparty v play off extraligy a doufáte, že ta šance pro vás ještě přijde?
Jasně, koukám na to. Jsem s klukama v kontaktu. S Mírou Formanem téměř v každodenním. Vím tedy i to, jak se kluci cítí a jak se jim daří. Za šanci bych byl samozřejmě rád. Ale jak už jsem říkal, jediné, co můžu ovlivnit, jsou mé výkony.
Co říkáte nástupu Sparty na Liberec? Už před play off měla výbornou formu, doma soupeře nejdříve smetla 7:0, podruhé přetlačila 3:2.
Je to skvělé. Čekal jsem, že série s Libercem bude hodně těžká, ale zatím se klukům daří potvrzovat tu pohodu, kterou měli už před play off. Věřím, že to tak bude pokračovat a půjde to hladce.
