Glosář - Čtvrtý kvalifikační zápas, čtvrté vítězství. V ofenzivní fázi plno šancí a nápadů, nebezpečné standardní situace. A nově také prokázaná schopnost dovést k vítěznému konci zápas, ve kterém první gólové slovo pronese silný soupeř.

Zhruba tak se dá shrnout dosavadní, nadobyčej úspěšné působení české fotbalové reprezentace v kvalifikaci o Euro 2016, podtržené nedělní výhrou 2:1 nad Islandem.

V souboji dvou týmů, které dosud procházely soutěží "bez ztráty kytičky" šlo o to, kdo si tuhle bilanci podrží. Dokázali to Češi a k Euru už opravdu nemají daleko.

Před zápasem se vědělo o několika rizikových faktorech:

1) Ze sestavy osvědčené v předchozích zápasech vypadli kvůli zdravotním problémům dva její pilíře: levý bek David Limberský a defenzivní záložník Lukáš Vácha.

2) Zápasová praxe opor Petra Čecha a Tomáše Rosického v jejich anglických angažmá je nedostatečná.

3) Islandský soupeř je v laufu, na 8 dosud vstřelených kvalifikačních gólů mu stačilo 16x trefit bránu soupeře. A ve třech předchozích zápasech Islanďané žádný gól neinkasovali. Jasně přehráli i tým Nizozemska.

Pudil a Plašil? Palec nahoru

Jak se s těmito riziky dokázal český tým vyrovnat? Až nečekaně dobře s tím prvním. Trenér Pavel Vrba se rozhodl netrhat stoperskou dvojici a nutit Kadlece aby si rozvzpomněl, jaké to je hrávat na kraji obrany.

Sáhnul po Danielu Pudilovi, který sice kope "jen" druhou anglickou ligu, ale zato pravidelně - a právě na tomto postu. A chlapík, který už dvakrát na poslední chvíli vypadl z užší nominace na Euro, naposledy až v průběhu závěrečného kempu, dal jasně najevo, že na reprezentaci má. A že do třetice už by na Euru opravdu chybět nechtěl. Výborný byl Pudil zejména v přechodové fázi, kdy dokázal pohybem i přihrávkou přidat české hře na dynamice. A po rozehraném signálu ze standardní situace přihrál i na gól, takže: všechna čest!

Vedle Daridy se postavil Jaroslav Plašil, označovaný za veterána. Možná ani ne tak kvůli jeho věku (32 let), jako spíš možná kvůli důchodcovskému stylu fotbalu, který uplatňoval v českém týmu v éře Michala Bílka.

Ale tentokrát záložník Bordeaux zahrál dobře. Zkraje mu sice některé míče utekly, ale pak chytil svižný rytmus Vrbova týmu a k úspěchu mu jednoznačně pomohl. I velmi šťastným gólem, kdy míč z jeho kopačky tečoval islandský obránce a na další odraz od gólmana pak balon doputoval do sítě. Snad jen standardní situace, které zkraje utkání Plašil rozehrával, tolik nevycházely. Když se jich pak chopili Krejčí, Rosický či Darida, dařily se jim lépe.

Dostáváme se k riziku číslo 2. Zatímco Tomáš Rosický zahrál jako z partesu a bylo cítit, že kapitánská páska ho motivuje k tomu, aby se stále snažil tým burcovat a vést za vítězstvím, u Čecha se jeho problémy z Chelsea projevily.

Čechových hrubek povážlivě přibývá

Dva zápasy Ligy mistrů, dva v ligovém poháru, jedno naskočení z nouze v Premier League. Občas se do branky Chelsea sice dostane, ale absolutní jistotu a dokonalé reflexy by při tak nízké zápasové praxi neudržel žádný gólman na světě.

Na Čechovu hlavu začaly létat hromy blesky hned v 9. minutě, kdy si po dalekonosném autovém vhazování soupeře šel pro míč ven z brány - a jeho poletování českou šestnáctkou zastavit nedokázal.

Po utkání pak dokonce sám připustil, že se z jeho strany jednalo o chybu, což mu v minulosti také dělávalo problémy...

Potíž byla v tom, že i jeho spoluhráči z defenzivy byli z Čechova momentálního selhání natolik paf, že sami - bez náznaku pokusu něco s tím udělat - s němým úžasem sledovali, jak Islanďané dokončují akci vstřelením gólu.

Čech takhle v národním týmu neselhal zdaleka poprvé. Z poslední doby se vybaví laciné góly inkasované od Arménie, v Itálii, od Norska... Ty všechny sice padly ještě v době, kdy za Chelsea pravidelně chytal. Nicméně Pavel Vrba na něj jistě bude apelovat, aby se svou situaci pokusil v zimě nějak řešit.

Čech si ještě v zápase s Islandem stačil vysloužit alespoň částečný odpustek, když zaznamenal jeden výtečný zákrok v závěru utkání, kdy se soupeř dostával do náporu.

A tím už se dostáváme k hodnocení posledního rizikového faktoru, a tím byl samotný tým Islandu.

Islandské průniky smrděly gólem

Ten v dosavadních zápasech kvalifikace potřeboval na 8 gólů jen 16 střel na bránu. A tuhle padesátiprocentní bilanci nezměnil ani po utkání ve Štruncových sadech, kde statistici zaznamenali celkový poměr střel 20:5 a z toho na branku 5:2.

Poté, co se jim podařilo až nečekaně rychle skórovat, začali se Islanďané věnovat defenzivě na svoje poměry možná až příliš důsledně. Pokusů o rychlý brejk, jejich nejsilnější zbraň, nebylo až tolik, jak jsou zvyklí. Dostali se proto postupně pod intenzivní český tlak.

Ale když už nárazově na svou spanilou jízdu vpřed vyrazili, smrdělo to pokaždé gólem na sto honů. Síghthorssonovi dokázal jeho průnik Kadeřábek ve sprintu alespoň zkomplikovat tak, že útočník Ajaxu zamířil těsně mimo, ke konci zápasu zvonila Čechova tyč, další "skoro-gól" gólman Chelsea chytil.

Takže šancí byla spousta na obou stranách, na té české třeba jen Lafata zakončoval čtyřikrát, ale tentokrát mu nebylo přáno.

Při ještě lepší efektivitě jedné či druhé strany tedy mohl zápas skončit jakkoli. Ale výhra se, tentokrát nutno říct, že celkem spravedlivě, přiklonila na českou stranu.

Pavel Vrba dělá svou práci dobře.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz