Praha - Miluje klavírní koncerty. Vůni čerstvě posekaného trávníku. A taky chuť fotbalových vítězství.
A nikdo v celé zemi nezná cesty, jimiž se k nim dá dojít, tak dobře jako on. Však po nich Karel Brückner kráčí už 75 let. Narozeniny slaví právě dnes, takže se rozhodně sluší uctivě pogratulovat: Všechno nejlepší, trenére!
Na tohle listopadové datum vycházejí reprezentační termíny FIFA a UEFA celkem pravidelně, takže ten rituál už si užil mnohokrát. Od hráčů dnes Karel Brückner dostane dort a nejlepší fotbalisté země mu na oslavu zazpívají. Sice už ne jako hlavnímu kouči, ale i jako poradce a konzultant Pavla Vrby hraje nyní Brückner u národního týmu velmi důležitou roli. A také on má svůj podíl na tom, že tým zatím v kvalifikaci o Euro 2016 kráčí od vítězství k vítězství.
Někdy může stačit jedna věta, drobný postřeh, kterým přispěje. A právě z malých detailů se skládá velký celek. A řekněte: kdo jiný by měl umět dobře poradit než muž, který už ve fotbale zažil prakticky všechno?
Zápas proti nečekanému soupeři
V neděli hrají Češi s Islandem. A na svoji poslední fotbalovou návštěvu tohoto drsného ostrova Karel Brückner jistě ještě nezapomněl...
Kalendář tehdy ukazoval poslední srpnový den roku 2001. A kvalifikační zápas "jedenadvacítek" Islandu a Česka hostilo městečko Grindavík, malá rybářská osada, s hřištěm jak u nás na vsi.
Jenže přestože bylo podle kalendáře léto, teplota se pohybovala jen pár dílků nad nulou. A hlavně... Od moře se nad hřiště stáčel stále silnější ostrý vítr. Novináři a lidé z vedení výpravy, co se pokoušeli přemístit do kryté tribunky u středové čáry, bojovali v předklonu s protivětrem o každý krok vpřed, pohybem připomínali polárníky v Arktidě.
Když gólman Petr Čech vyhodil míč k půlící čáře, stala se věc jinde nevídaná. Balon se tam ve vzduchu zastavil a vzápětí ho větrný poryv vzal s sebou zpátky, přímo k Čechově brance. Podmínky naprosto neregulérní, ale i v téhle fujavici se kvalifikační utkání muselo odehrát.
"To bychom sem museli letět kvůli náhradnímu termínu ještě jednou - a víte, co stojí letadlo na Island?" vysvětlovali čeští bafuňáři, proč se zápas ani v takových podmínkách nezrušil. Díky Jiránkově gólu se navíc vyhrálo 1:0. A právě tenhle český tým získal pak o devět měsíců později ve Švýcarsku titul mistrů Evropy.
Den po větrném utkání stál Brückner po boku Jozefa Chovance jako jeho asistent u A-týmu v Reykjavíku. A tam to dopadlo hůř, islandští chasníci vyhráli 3:1, i protože Janu Kollerovi ve 40. minutě vytekly nervy, ohnal se po soupeři loktem. A muselo se dohrávat o deseti.
Alespoň postup do baráže kvalifikace MS 2002 pak musela jistit výhra nad posledním soupeřem ve skupině, nad Bulharskem. A triumf 6:0 se tehdy do jisté míry přičítal i skutečnosti, že důležitý taktický trénink si vzal tentokrát před zápasem na starost asistent. Karel Brückner.
Do Koreje a Japonska se na šampionát ovšem stejně nejelo, protože se nedisciplinovaní Češi utopili v baráži proti Belgii. Po ní byl Chovanec od týmu odvolán a nastala velká přetlačovaná o to, kdo tým jako hlavní kouč převezme.
Haló, tady Faltus!
Brückner, ověnčený úspěchy s jedenadvacítkou, s níž v roce 2000 získal na ME na Slovensku stříbro (nad Doškovým gólem ve finále převážily proměněná penalta i trestný kop z kopačky, co měl na noze Andrea Pirlo), už na to v jednu chvíli neměl nervy a předsedovi asociace Janu Obstovi telefonicky sdělil, že z kandidatury odstupuje.
Sotva se to ovšem dozvěděl moravský místopředseda Jiří Kubíček, namluvil Obstovi, že si z něj udělali legraci novináři. A ten abdikační hovor že s ním nevedl Brückner, ale populární hlasový imitátor Václav Faltus. A na Brücknera okamžitě "zakleknul" s tím, že to vzdávat nesmí. Alespoň tak to tedy Kubíček popisuje ve své knížce Den volby.
Brückner to tedy nakonec nevzdal, tým mu svěřili - a nastala (skoro) zlatá éra českého fotbalu. Přestože mu pánové ze Strahova radili, ať už ze svých plánů vyškrtne "zlobivého" Pavla Nedvěda a postaví tým kolem mladého Tomáše Rosického, Brückner si úhelný kámen své velké stavby vyrazit z ruky nenechal.
A když začal s hvězdami, co pamatovaly ještě Euro 1996, tedy s Nedvědem, Poborským či Šmicrem, které doplnil hráči ze svých úspěšných "jedenadvacítek", nacvičovat věci, které opory týmu dobře znaly z Juventusu, Benfiky či Liverpoolu, uvědomily si, že tohle by mohla být jiná cesta. Nadějnější než ta předchozí. A Nedvěd a spol. po ní šli mnohem poctivěji než kdy předtím.
Na taktických přípravách, které dřív byli zvyklí prozívat, teď právě Nedvěd a Poborský vždycky seděli v první řadě a viseli trenérovi na rtech. A ono to celé fungovalo. Líp, než by si kdo uměl představit.
"Nejzajímavější fotbal na Euru 2004 hrály týmy Portugalska a Česka," smekl klobouk Michel Platini, prezident UEFA a trojnásobný držitel Zlatého míče.
Žádná klasická česká odkopávaná, kdepak. Brilantní kombinační fotbal na jeden dotek, strhující úderná síla. A fenomenální obrat zápasu s Nizozemskem, ve kterém se prohrávalo už nula dva. Ale Brückner šel v koučinku na totální riziko a vyčaroval výhru, na kterou ten, kdo ji viděl, opravdu nikdy nezapomene (video zde).
I když pak česká spanilá jízda skončila už v semifinále, když neprorazila řecké opevnění, doma se slavilo, jako by s výpravou na Ruzyni nepřistál "jen" bronz, ale rovnou ryzí zlato.
Tým pod vedením Karla Brücknera postoupil i na další dva šampionáty, na MS v Německu i Euro 2008, které pořádaly Švýcarsko a Rakousko, však skončil vždy už ve skupině.
Projevovalo se postupně, že za Brücknerovou optimální jedenáctkou příliš nedorůstali její nástupci. A i kdyby nějací byli, trenér sázel vždy do poslední chvíle na ty "své koně", byť už je únava z dlouhé kariéry či častá zranění výrazně zpomalily.
Do Hamburku utekl v pyžamu
Takhle si ostatně Brücknera pamatovali i z jeho slavných let v Sigmě Olomouc. Hráče dělil na zlaté a prašivé. Jedni hráli a druzí se na ně mohli jen dívat.
Ale i tam to neslo výsledky, v Poháru UEFA se počátkem 90. let probojovala Brücknerova Olomouc až k zápasům s Juventusem Turín a Realem Madrid! Už tenkrát totiž Brückner, poctivý čtenář německých odborných časopisů, správně odhadl, kudy se bude fotbal ubírat.
Pochopil, že od osobního se posune směrem k zónovému bránění. Když to Kotůlka, Marošiho, Hapala, Látala či Kerbra v Olomouci učil, říkal tomu ovšem po svém: "honit tygra". A na způsob, jakým tehdy prohnal třeba bundesligový Hamburk, tam šokovaní Němci ještě léta vzpomínali.
Málokdo přitom věděl, že aby právě na tomto zápase nechyběl, Brückner doslova utekl z olomoucké nemocnice. V bačkorách a pyžamu. A to nebyl hospitalizovaný kvůli žádné malichernosti, ale kvůli nepříjemnému nálezu na močovém měchýři.
Fotbalový fanatik, chlapík, který své technické znalosti a představivost dokázal přenést od projektantského prkna na fotbalové hřiště. A také bonviván a vynikající společník. To všechno je Karel Brückner. Na stíny a šmouhy se rychle zapomíná, v paměti zůstává jen to skvělé. A v jeho podání toho opravdu nebylo málo.
Tak tedy ještě jednou: Všechno nejlepší, trenére!
