Glosář - Čas letí. Už to bude dva a půl roku, co Bílkův tým na stadionu ve Vratislavi porazil domácí Poláky 1:0 a dostal se díky tomu na Euru 2012 mezi 8 nejlepších týmů kontinentu.
V aktuálním úterním mači sice mužstvo Pavla Vrby na stejném stadionu polské družině podlehlo 1:3, ale o nějaké dokonané vendetě se asi opravdu mluvit nedá.
Tentokrát šlo totiž "jen" o pouhý test, a to pro oba. Test, ve kterém Češi i Poláci hledali další možné varianty, jimiž by mohli zaktualizovat soupisky, případně vylepšit sestavy pro Euro 2016, mezi jehož dvěma tucty účastníků nebudou scházet.
Pokud se tedy vzhledem ke zvýšené aktivitě teroristů nějaké Euro vůbec bude konat, vždyť kupříkladu včera se z bezpečnostních důvodů rušily mače Belgie-Španělsko a Německo-Nizozemsko.
Nicméně ve Vratislavi se hrálo, a bylo to dobře, i když zápas skončil výsledkem, jenž nebyl pro Čechy zcela lichotivý. Trenéru Pavlu Vrbovi jeho bilanci v přípravných zápasech reprezentace (1-2-4) na rozdíl od páteční výhry nad Srbskem (4:1) příliš nevylepšil, ba naopak, ale on na ni zase až tak moc nedbá.
Může si to ostatně dovolit. Podstatné jsou totiž samozřejmě výsledky kvalifikace - a v ní vyhrál skupinu. Poláci v té své skončili jen o bod za Německem a dosáhli největšího počtu nastřílených branek v celé skupinové fázi (1. Polsko 33, 2. Anglie 31, ...10. Česko 19).
Jak se záhy ukázalo i v úterý ve Vratislavi, polský gólový apetit je skutečně neukojitelný, a to ani nemusí být v týmu Robert Lewandowski, jeden z nejnenasytnějších gólových otesánků současnosti.
K tomu si připočítejte fakt, že Vrbova reprezentace dosud ještě ani jedinkrát neodehrála zápas s čistým kontem, dále že tentokrát nastoupila s opravdu hodně experimentální obranou, a především pak, že většina členů týmu zaznamenala hodně zpožděný zážeh do utkání - a ve výsledku toho všeho uvidíte časomíru ukazující 12. minutu a stav 2:0 pro domácí.
Plašil ve šrotu neskončil. A je to dobře
Na zvrat vbrzku pokaženého skóre asi tentokrát český výběr sílu neměl, ale podstata naštěstí ležela jinde. Šlo o to, vyzkoušet další dosud opomíjená nebo upozaďovaná jména a jejich případné souhry a kombinace. A přestože Češi podlehli a vstřelili jediný gól, i mnohé další fáze či spíš fragmenty české ofenzivní souhry ve Vratislavi naznačovaly, že pro Vrbův koncept způsobu hry jsou tu k použití i další jména. I ta, která toho v kvalifikaci zase až tak moc, nebo vůbec nic, nenahrála.
Nejlíp z toho všeho vyšla tentokrát patrně dvojice Plašil - Vacek. Musím říct, že po skončení Bílkovy éry jsem patřil mezi ty, kdo doufali, že notorický brzdař herního tempa jménem Jaroslav Plašil už propadne dějinami. Jenže on je tu pořád - a v Polsku byl na place nejlepší. Nutno říct, že pod Vrbovýma rukama výrazně ožil a hlavně začal přihrávat i směrem dopředu, což mu asi Michal Bílek zakazoval nebo co, protože jinak lze tak zásadní proměnu opravdu jen těžko vysvětlit.
Nutno uznat, že v hodně mladém reprezentačním týmu plném mezinárodně nepříliš zkušených hráčů patří nyní Jaroslavu Plašilovi i nadále velmi významné místo. Zvlášť při Rosického absencích. A bude-li zdráv, dokráčí Plašil v příštím roce bez problémů i ke stovce mezistátních startů. Nyní jich má 97.
To Kamil Vacek si po dlouhé pauze připsal teprve start číslo 8. A pro ty, co pamatují jeho tápání ve Spartě po návratu z nevýrazného pokusu o italské angažmá, musel být jeho aktuální výkon menším zázrakem. Forma mu šla nahoru už na jaře v Mladé Boleslavi a teď v polských Gliwicích nabral Vacek formu a sebevědomí, jaké asi ve své kariéře dosud neměl. Takže si ho jako variantu mezi středové hráče či podhrot může Pavel Vrba rozhodně poznamenat.
Jen zranění nebo konec světa asi můžou od očekávané nominace odstavit Petra Čecha. Pro něj byl zápas v Polsku významný tím, že si zapsal start číslo 118, čímž v historické tabulce dohmátl na kótu dobytou dosavadním českým rekordmanem Karlem Poborským.
Zatímco v Anglii už se gólman Arsenalu co do vychytaných nul rychle blíží k rekordu Premier League, v reprezentaci mu v tomto směru pšenka zrovna nekvete. A tentokrát rozhodně ne jeho vinou.
Po rohu tři na jednoho? To snad ne!
Česká obrana si to tentokrát zkusila ve složení Kalas, Suchý, Procházka, Bartošák. Opakuji to už poněkolikáté, ale nemůžu jinak, protože to fakt stojí za to: Poslední jmenovaný, tedy Lukáš Bartošák, se v 25 letech ocitl v reprezentaci po odehrání svých prvních 10 prvoligových zápasů v kariéře. A rozhodně nepropadl, naopak, z celé vyjmenované zadní čtyřky odehrál zápas ve Vratislavi patrně nejlépe.
Ne zrovna šťastnou rozehrávku Suchého s Kalasem si presující Poláci vyčíhali hned zkraje utkání, následovala ztráta balonu a gól, kterého Milik dosáhl v souboji jeden na jednoho s Procházkou.
Chvíli nato přišla standardní situace, Vackova nedůslednost v souboji a nakonec balon, který propadl opět do Procházkova prostoru... A následně do brány.
Když už jsme u rekapitulace inkasovaných gólů, tak ve druhé půli došlo k průšvihu největšímu, to když Češi zahrávali roh, ztratili míč - a nechali tři Poláky utíkat s jediným Bartošákem na Čechovu branku. Že si finální přihrávku poslali Poláci na hraně, možná za hranou ofsajdových pravidel, vem čert. Podstatné je, že takhle strašidelnou "kolektivní chybu" hosté dokázali vůbec spáchat.
Ano, Vrbovy týmy zahrávají standardky riskantně, s nízkou mírou zajištění, ale přeci jen asi ne s nulovou. Takže takhle to jistě vypadat nemělo.
Pokud se vrátíme k obraně, tak jejím nejpevnějším pilířem směrem k Euru je dozajista stoper Sivok. Priority se jeví zjevně i na krajích, kde vlevo je jedničkou Kadeřábek a dvojkou Gebre Selassie, nalevo pak za Limberským stojí ve frontě Pudil, případně Novák či Bartošák.
Co ale vůbec není jasné, tedy alespoň pro mě ne, je obsazení pozice druhého stopera. Kadlecovi chybí ve Fenerbahce herní praxe, Suchý je trochu měkká nátura a navíc nesmí na Euru hrát první zápas, Procházka je momentálně úplně z formy. Za půl roku může být samozřejmě všechno jinak, nicméně jako varianta se asi ještě nabízí vyzkoušet Kalase na pozici stopera. Vpravo trochu plápolal a bylo by určitě škoda nechat jeho talent a dispozice utopit.
V nominačním boji mezi středovými záložníky včera Pospíšil, upřímně řečeno, nejspíš moc plusových bodů nepobral, zato vyšel zápas gólově podruhé za sebou křídelníku Krejčímu.
Právě mezi křídly bude, zdá se, největší přetlak. Uzdraví se, doufejme, Pilař, svou schopnost adaptovat se v týmu prokázal už i Zahustel, a to nemluvíme o Skalákovi, Šuralovi, případně Petrželovi. A doprava se někdy stěhuje i Dočkal.
Zdá se, že bude z čeho vybírat, včetně pozice hrotového útočníka (Necid, Lafata, Škoda, případně Vydra...). Na Euro pojede 20 hráčů do pole a tři gólmani. A větší konkurence nikdy nezaškodí.
Kdo vyskočí z koše?
Výsledky baráže mimochodem rozhodly o tom, že sny o druhém losovacím koši už jsou pasé, Vrbův tým půjde do "trojky". Čili kupříkladu Poláky, své úterní soupeře, tedy ve skupině znovu nepotká. Stejně jako Slováky, Rumuny, Maďary či Švédy.
Koš číslo 1 nabízí tyto soupeře: Francie, Německo, Španělsko, Portugalsko, Anglie, Belgie.
Koš číslo 2 hrozí především Itálií, ale i Chorvatskem, Ruskem Švýcarskem, Rakouskem a Ukrajinou.
A koš číslo 4 pak tvoří: Turecko a Island, tedy staří známí z kvalifikační skupiny, a s nimi Irsko, Severní Irsko, Wales a Albánie.
Losuje se 12. prosince. Tak koho asi Češi dostanou jako předčasný vánoční dárek?
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
