Glosář - Žijeme v unikátní době, kdy je hlavní síla českého klubového fotbalu rozdělena mezi Spartu a Plzeň. Malým klukům možná přijde, že je to tak od nepaměti, ale není.

Všechno to naplno odstartovala sezona 2010-11, kdy Viktoria Plzeň získala svůj vůbec první mistrovský titul v historii. Ano, jednu nárazovou famózní sezonu dokázaly předtím zapít z mistrovského poháru v 80. letech třeba i Vítkovice, v naší době pak Slovan Liberec či Baník Ostrava.

Ale že by někdo z regionu vystavěl dynastii a čelil Spartě v pozici rovného s rovným, teď už čtyři a půl roku v kuse, to je tu historicky poprvé. Jako bychom se posledních pár let dívali na grotesku s Tomem a Jerrym. Stejně jako animované postavičky se ti dva v popředí tabulky honí pořád dokola. Čas od času by se jim do toho rád někdo přimotal, ale rychle odpadá a ti dva stále zůstávají.

Logika věci vycházející z toho, že regionální zdroje samy o sobě nedokážou Viktorii na špičkové úrovni dlouhodobě stabilizovat, věští, že postačí dvě tři neúspěšné sezony bez evropských pohárů a Viktoria si na sebe tak, jak je nyní nastavena, prostě nevydělá.

Není jasné, za jak dlouho to "někdy" nastane, tentokrát to však ještě nebude. Právě máme za sebou podzim 2015 a pohled na tabulku jasně prozrazuje, že Plzeň je prostě pořád tady:

Nicméně jak by řekli v pohádkách, ten kdo chce Plzeňské z jejich pozic vystrnadit, už se nejspíš narodil. A nárok má na ně přímo historický. To, čím je nyní Spartě Plzeň, tím jí byla tradičně, prakticky od samého počátku fotbalu v českých zemích Slavia.

Ta se nyní vrací do hry na křídlech čínského draka, tedy investiční skupiny CEFC. V zimě bude verbovat nové bojovníky a titul chce snad do tří let. Říká tedy ten opatrnější ze slávistických generálů Jiří Šimáně. Jeho kolega Jaroslav Tvrdík je viditelně nedočkavější.

Jejich pokus vyvést Slavii z nuzoty a prachu cest, jež ji dvakrát div nezavedly do insolvence, rychle zpátky mezi nejlepší a také do Evropy, bude možná nejsledovanějším příběhem jara. Za pomalu hotovou věc se mají příchody zlínského útočníka Železníka a na Letné poodstaveného středopolaře Hušbauera. Padají i další jména jako Šural, Zahustel, Pospíšil, Tecl, Pavlenka, Hloušek, Petrák...

Brzy uvidíme, jestli v Edenu začnou rovnou stavět silný tým, nebo zda si nejdřív pejsek s kočičkou budou muset na vlastní kůži vyzkoušet, jak péci dort.

Drak chce své království zpět

I kdyby vše šlapalo jak hodinky, dvanáctibodová ztráta na plzeňského lídra po podzimní části Slavii ještě do hry o titul nejspíš nepustí. Ale k jistotě návratu do Evropy postačí posunout se v tabulce o jedinou příčku výš. Ve srovnání s loňským podzimem je Uhrinův tým o 6 bodů úspěšnější a to není špatný základ pro stavbu něčeho většího. Pokud tedy někdo v přemíře snahy ten základ nejdřív omylem nerozmetá...

V Plzni mohou mít slušný pocit z toho, jak zvládli ligu. Po pelyňku už je cítit vzpomínka na laciné zahození šance útočit po výhře v Tel Avivu na poslední kolo kvalifikace Ligy mistrů. Ani fáč z Evropské ligy nebyl posléze tak hojivý, jak bývali v Plzni zvyklí, po pěti kolech čekali víc než tři body.

Zatímco sparťanský herní projev pod Zdeňkem Ščasným nabral víc dynamičtějších prvků, Plzeň jako by spíš průběžně pořád zpomalovala. Jako by se Limberský a spol. třeba v zápasech s Rapidem Vídeň dívali sami na sebe ve svém mladším vydání. Jenže tentokrát už to byli oni, kdo nestíhal, konkrétně zejména Procházka s Rajtoralem.

Že je mladí hráči jako Matějů vystrnadí ze sestavy tak rychle, s tím asi žijící legendy Viktorie nepočítaly. Je otázkou, jak se k nové situaci postaví. Čelem, zády, nebo nakřivo? Odpověď na tuhle otázku může být pro další plzeňský vývoj klíčová.

Ve Spartě také může panovat jen částečná spokojenost. Na jedné straně je tu postup do jarní části Evropské ligy a slušná pozice v domácí soutěži. Na straně druhé další marný pokus o Ligu mistrů či velké množství bodových ztrát na hřištích soupeřů, kde Sparta vůbec nenachází suverenitu. Bolí ji prohry v Edenu či v Liberci, ale úplně ji musí vnitřně mučit selhání v Plzni, kde se Letenští po Procházkově vyloučení v závěru první půle polekali toho, že teď se po nich bude chtít vítězství. A v tom rozpoložení s deseti viktoriány prohráli.

Ačkoli je  vždycky lepší hledat spíš pozitiva, tak úhelný kámen podzimní části Sparty ležel právě tam. A nějaké to ostřejší slovo přitom nejspíš padnout muselo. Upřímně řečeno, jestli odejde ze Sparty třeba Konaté, je celkem jedno. Pokud je ale něco pravdy na tom, že se tehdy mohly poškodit vztahy trenéra s reprezentantem Dočkalem, pak už to začíná být zajímavější.

Galácticos v předvánoční slevě

Po Váchově návratu z marodky vzniká - i navzdory očekávanému odchodu Hušbauera - poněkud přetlak mezi středními záložníky. Možná proběhne pokus předělat Jiráčka na kraj. Ve Ščasného ideální představě třeba až do pozice halvbeka v systému 3-5-2. S tím modelemsezonu zkoušel odstartovat, ale hráči předělaní vzadu na stopery dost tápali, nemluvě o tom, jak roli náhrady za Kadeřábka fatálně neplnil Steinhöfer.

Naopak Fatai s navrátilcem Frýdkem jsou pro Spartu bezesporu nejlepšími kaufy poslední doby.

Místo nákupů se teď spíš na odprodeje bude muset přeorientovat Jablonec, největší zklamání podzimu. A Miroslav Pelta aby si dál lámal hlavu, proč to na jeho straně kopce nejde a v Liberci ano. Přestože Slovanu přeplatil a k sobě přetáhl trenéra Šilhavého. Zkušeného vyzrálého matadora, co si ovšem nyní s jabloneckým syndromem vyhoření prostě nevěděl rady, ať už točil sestavou, jak chtěl. Střelec týmu mu prostě z nikoho nevykrystalizoval a deprese jen narůstala, až všechno pohltila.

To v Liberci měli v létě při volbě trenéra ruku mimořádně šťastnou. Takový prvoligový debut trenéra jako v případě Jindřicha Trpišovského bychom asi dlouho hledali. Stačilo mu pár letních týdnů, aby propojil to zdravé z týmu, co se na jaře zachraňoval, s přišedšími z Viktorie Žižkov. A vyrobil brilantní funkční těleso, konkurenceschopné doma i v Evropě, generující rovnou hráče pro základní sestavu reprezentace. Čepici dolů, Pavel Vrba bude mít možná tentokrát v anketě Trenér roku zdatného protivníka.

A teď taneček s kostlivci

Černý příběh psal na podzim Baník. Jeho situace je už vůbec mimo veškerá srovnání. Tedy kromě toho, že v celé Evropě má po polovině soutěže méně bodů než Baník jen ukrajinské Záporoží.

Navzdory pouze čtyřbodovému zápisu se ale mnozí fanoušci Baníku radovali po sezoně jako malé děti. Proti apaticky hrající Spartě podala pozměněná sestava Baníku  na podzimní poměry klubu relativně solidní výkon, o další prohře rozhodla jen strašidelná chyba brankáře Pavlenky.

Nicméně zmiňovanou radost vyvolal na tvářích příznivců Baníku zejména majitel klubu Petr Šafarčík, který ohlásil svůj odchod z představenstva. A naznačil tak, že prodej klubu je snad na dobré cestě.

Obávám se, že si příznivci Baníku situaci příliš zjednodušují, když si ze Šafarčíka učinili univerzální bleskosvod svých frustrací.

Ano, Šafarčík udělal šílené chyby, největší právě před rokem, kdy trenéra Svědíka vyhazoval z páté pozice v tabulce při zisku 22 bodů. Stačí srovnat s letošními čtyřmi.

Baník na mnoha místech ovládli amatéři a finanční situace klubu bude podle všeho ještě mnohem horší, než jak ji Šafarčík veřejně maluje. Další potíže totiž odhaluje mimo jiné seznam nesplacených faktur, které eviduje Fotbalová asociace ČR - tady si ho prohlédněte. Baník asociaci dluží v součtu 748 992 korun. Ba vlastně už víc, protože disciplinární komise napařila všem neplatičům pokutu ve výši 15 procent dlužné částky. A v ten moment byl Baník o dalších sto tisíc chudší.

Pokud se Václav Brabec, majitel ČSAD Havířov, v dané situaci Baníku ujme, přijme na sebe obrovskou odpovědnost. Protože Baník je značka, která prostě nesmí zahynout. A jednou se díky své popularitě a tradici zase může vrátit k vítězstvím a prosperitě.

Jenže zvládnout v mezidobí šílený tanec s kostlivci, který se dá asi očekávat, to bude nejspíš menší peklo. Začít na jaře s mladým týmem, který se připraví na pokus o okamžitý návrat z FNL do nejvyšší soutěže, to bude asi to nejmenší.

Baník hlavně však především potřebuje obnovit svou důvěryhodnost, získat zpět podporu fanoušků a najít cesty k lepší spolupráci s městem. Baník sfárá. Jde o to, zda se ještě nahoru někdy vrátí.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz