Plzeň – Historie se opakuje. Viktoria Plzeň se po 42 letech postaví německému gigantu Bayernu Mnichov a opět bude jako jasný outsider čelit největším hvězdám světového fotbalu.

Spíše než na body do tabulky Ligy mistrů budou Západočeši ve středu večer myslet na to, aby nedopadli podobně jako jejich předchůdci, kteří od bavorského velkoklubu dostali venku šest gólů.

Psal se rok 1971. Plzeňští fotbalisté sice spadli z nejvyšší soutěže, ale v domácím poháru se jim dařilo natolik, že se dostali až do finále, kde prohráli se Spartakem Trnava.

Slovenský celek měl ovšem jakožto ligový šampion povinnosti v Poháru mistrů evropských zemí, a tak zářijová reprezentace v Poháru vítězů pohárů spadla do klína hráčům TJ Škoda Plzeň.

Bican: Lidi zápas v Plzni prožívali

Samotná účast v pohárech byla pro město velkým svátkem, vždyť, když nepočítáme účast na méně slavném Rappanově poháru v roce 1962, naposledy se tu z pohárových zápasů mohli fanoušci těšit v 30. letech, kdy v rámci Středoevropského poháru přijel Juventus Turín.

A když navíc los určil „Škodovce“ za soupeře v prvním kole Bayern, kde hráli nejzářivější jména německé reprezentace včetně Beckenbauera a Müllera, byla celá Plzeň na nohou.

„Lidí přišlo do ochozů opravdu moc a atmosféra byla bouřlivá. I když se to nedá srovnávat s tím, co je dnes. Neexistovaly žádné kotle, žádná fanouškovská chorea. Ale diváci tehdy na fotbal rádi chodili a zápas s Bayernem prožívali,“ vzpomíná na atmosféru prvního zápasu ve Štruncových sadech v rozhovoru pro Aktuálně.cz jeden z tehdejších hráčů Plzně Ivan Bican.

Jmenovec slavného slávisty platil v sedmdesátých letech za jednoho z nejlepších útočníků Západočechů, potvrdil to i v dvojutkání, když na starém mnichovském stadionu dal jediný gól Plzně. „Doma jsme první zápas hráli vyrovnaně, oni dali vítěznou branku docela náhodou, snad z nějaké skrumáže. V Německu jsme museli hrát otevřeně a prohráli jsme vysoko 1:6.“

Ale popsání jeho gólové situace po něm nechtějte. Tehdy totiž netušil, že se ho i po čtyřiceti letech budou novináři na tuhle branku ptát. „Nedávno jsem mluvil se spoluhráčem Mírou Zieglerem, a ten mi říká: No vždyť jsem ti tenkrát nahrával na ten gól. Ale abych byl upřímný, už si to nevybavuju, asi to bylo z rohu nebo z nějaké standardky. Vážně netuším,“ usmívá se nad odpovědí Bican.

Tehdejší gólman Josef Čaloun raději vzpomíná na zápas ve Štruncových sadech. „Tam jsme měli vyhrát. Připravili jsme si víc šancí, jenže jsme je nevyužili. Oni měli jen víc štěstí, Sühnholz se trefil prakticky z ničeho,“ myslí si Čaloun.

Čaloun: Müllera jsme nastudovali z televize

Dvojzápas s Bayernem byl pro něho vlastně první ostrou zkouškou, v klubu působil sotva rok a půl poté, co v brance nahradil bratrance Františka Čalouna. „Dá se říct, že to byl vrchol mé kariéry, i když jsem pak v Plzni chytal ještě dlouho, nic většího jsem už neodehrál.“

Za snad nejkrásnější fotbalovou vzpomínku považuje duel s Mnichovem také obránce Zdeněk Michálek. Po 42 letech si váží toho, jak si se spoluhráči tehdy počínali v defenzivě při prvním utkání. „Doma jsme hráli skvěle dozadu. Vždyť jsme ubránili i obávaného Gerda Müllera,“ říká hrdě Michálek, který jakožto fotbalový univerzál hrál v Plzni na stoperu a v Mnichově ve středu útoku.

Čaloun ví, v čem tkvělo kouzlo tehdejší plzeňské obrany. „Chytali jsme v Plzni německou televizi a na fotbal jsme koukali. Věděli jsme, kdo je jak nebezpečný a i na Müllera jsme se připravili. Dnes to mají hráči i gólmani ještě snazší. Na počítačích si můžou všechno do detailu rozebrat. To nám musela stačit televize. “

Kluby tehdy a teď nejde srovnávat

Všichni tři pamětníci se ale shodují, tehdejší Bayern a Plzeň se nedají srovnávat s těmi dnes. „Hrál se jiný fotbal než dnes. Teď je to rychlejší, hodně o fyzických soubojích,“ říká Bican.

„Před čtyřiceti lety hrál v Bayernu Beckenauer, Gerd Müller, chytal Sepp Maier, dnes tam běhají Robben, Ribéry, Lahm. Také hvězda vedle hvězdy v tom je to možná podobné. Ale my? My hráli o záchranu, zatímco teď Viktorka každý rok o titul. Raději to nesrovnávejme,“ zůstává při zemi Michálek.

Právě Michálek je po Pavlu Vrbovi jedním z nejúspěšnějších trenérů západočeského klubu. Plzeň dostal čtyřikrát zpět do první ligy. Teď svému nástupci fandí a sleduje jeho kariéru.

Michálek by chtěl Vrbu v reprezentaci

„Já pana Vrbu moc uznávám. To, kam až Viktorku dostal, je obdivuhodné a moc bych mu přál, aby vedl reprezentaci. Vím, že ho klub nechce pustit, ale pět let je v českých podmínkách dlouhá doba a když se vžiju do jeho pocitů, s Plzní už nemůže dokázat víc,“ myslí si Michálek.

Ve středu večer bude on stejně jako ostatní plzeňští patrioti fandit viktoriánům, aby v Mnichově neudělali ostudu. „Já myslím, že jestli je Bayern někde může podcenit, tak je to právě doma v Německu. Ale viděli jsme, jakou má sílu a co provedl s Manchesterem City, se kterým kluci měli takové problémy,“ předvídá Bican.

Čaloun byl na začátku nové plzeňské éry coby trenér gólmanů, a tak má v živé paměti, jak Západočeši odjížděli na Nou Camp nebo na San Siro s obavami z debaklu. „Před Barcelonou a AC Milán jsme se toho také báli a pak se ukázalo, že se s nimi dá hrát. I když Bayern je teď ještě o něco silnější soupeř,“ dodává bývalý gólman.

Zatímco na zápas v Allianz Aréně budou někdejší opory Škody Plzeň koukat přes televizní obrazovku, odvetu o čtrnáct dnů později si už vychutnají přímo ve Štruncových sadech. Klub totiž všechny hrdiny památného dvojzápasu z roku 1971 sezval na společnou večeři a následné sledování utkání z VIP lóže.

Vy můžete večerní zápas v Mnichově sledovat v naší online reportáži.