Jak jste v sobotu reagoval na odklad zápasu s Varnsdorfem? Může vám to pomoct, nebo byste po třech porážkách raději hned hrál?
Rozhodně jsme chtěli hrát. Po dvou venkovních zápasech jsme měli hrát doma, chtěli jsme konečně bodovat. Bohužel hřiště nebylo způsobilé, déšť byl vehementní. Balon by se nekoulel, neskákal by. Nemělo by to úroveň, akceptovali jsme to. Ale rozhodně jsme my nechtěli po třech porážkách nic oddalovat. Potřebujeme hrát, potřebujeme bodovat.
Co se s týmem děje, že jste v prvních třech kolech nejenže nebodovali, ale ani neskórovali?
Těžká otázka, nikdy v kariéře jsem se s takovým startem nesetkal. Nic takového jsem nezažil, je to pro mě nové. Měli jsme slušnou přípravu, mistrovské zápasy jsou sice něco jiného, ale takový propad bych si ani ve snu nepředstavil. Je to v hlavách hráčů, cítí tlak. Vyhlásili jsme, že chceme hrát o postup, přinejmenším baráž. Na druhou stranu jsme Dukla Praha, hráči se s tím musí vypořádat. Už jen název klubu nás zavazuje k tomu, abychom chtěli postoupit.
Ale jak velkou ranou pro postupové ambice je takový start?
Nebudeme nic měnit. Teď to nechci nijak více přirovnávat, ale podívejte se, jak začal sezonu Manchester United nebo Leverkusen. Cíle zůstávají u nás i nadále ty nejvyšší, přestože jsme třikrát prohráli. Ano, už teď to bude těžší, ale sami se z toho musíme dostat.
Takže jste viděl, že se po úspěšné přípravě, kdy jste porazili Teplice a Hradec, remizovali jste s Libercem, některým hráčům v ostré sezoně rozklepala kolena?
Bylo to vidět v některých situacích. Vyrovnané první kolo s Líšní jsme ztratili na konci, udělali jsme tam několik hloupých chyb. V Opavě jsme si mysleli, že to půjde samo, a ve dvanácté minutě jsme prohrávali 0:2. V Třinci jsme soupeře přehrávali, jenže z jediné šance jsme dostali gól, pak přišlo vyloučení. Nechci věřit tomu, že hráči za dva měsíce zapomněli přihrávat, zpracovávat balon. Dolehla na ně psychika.
Jako trenér jste ve druhé lize poprvé v kariéře. Jak se s takovým začátkem sezony perete osobně?
Nesu to těžce, ať je to v první lize, nebo v divizi. Nerad prohrávám, jsem zaskočený z toho, že nemáme ani vstřelenou branku. Ale není to o mně, o tom, jak to bere Rada. Nechci si dělat nějaké entrée. Je mi jedno, že jsem ve druhé lize, beru to jako výzvu a chci bojovat dál. Samozřejmě se proti mně obrací ten předsezonní klip, kde jsem říkal, že začne vojna. Vrací se mi to jako bumerang, ale já to beru. Jak už jsem říkal, Dukla musí mít ve druhé lize ty nejvyšší cíle. Za tím si pořád stojím.
V klipu, o kterém jste mluvil, vejdete do šatny v uniformě, dáte s míčem tři žongly a rázně řeknete, že teď začne vojna. Je to úplná nadsázka, nebo jste opravdu v kabině zavedl přísnější pořádky?
Video bylo o tom, že se vracím do klubu, v němž jsem začínal. Měli jsme tam vojnu, ale proto jsme měli výsledky a úspěchy. V tom kontextu to bylo. Někoho to možná pobavilo, někdo si třeba řekl, že Rada je blázen. Byl to klip z recese, na odlehčení.
Takže hráčům jste nic speciálního vštěpovat nemusel?
Co se týče přístupu, nijak se to od první ligy neliší. Pokaždé, když přijde nový trenér, jsou někteří hráči trochu vyplašení. Ale myslím, že nikde jsem neměl problémy s tím, že by se mě snad báli. A i když už jsem starší, své principy neměním. Hned na začátku jsme si ujasnili, jak to bude fungovat, což je ale normální. Hráčům jsem říkal, že chci, aby se oni zlepšovali, aby se oni chtěli posunout do první ligy. Už jen proto, že když vidím divácký, mediální a funkcionářský zájem o naši druhou ligu, je mi z toho úzko. Je to opravdu slabé.
Tohle vás zklamalo po přesunu z nejvyšší soutěže?
Mně samotnému o tu mediální pozornost nejde, naopak mám více klidu na práci. Ale mrzí mě, že o druhou ligu u nás nikdo nemá zájem a lidi o ní nevědí vůbec nic. Nepíše se o ní, v porovnání se západními fotbalovými zeměmi to je jako nebe a dudy. Hrajeme si na to, jak všechno funguje, ale v tomto ohledu nefunguje nic. Druhá liga je profesionální soutěž, přesto nikoho u nás nezajímá. Pak těžko seženete sponzory a peníze, návštěvy na stadionech jsou tristní. Když jsem trénoval v první lize, tolik jsem to nevnímal, nevadilo mi to, zato teď je to pro mě smutné zjištění.
A na druhou stranu asi nejlepší motivace, proč chtít postoupit.
Určitě. A to se týká zrovna Dukly, která patří historicky k nejúspěšnějším klubům u nás. Jméno pořád máme. Tradicí i úrovní stadionu Dukla patří do první ligy. Lidí na ni sice nikdy moc nechodilo, ale návrat do nejvyšší soutěže by tomu zájmu samozřejmě zase pomohl.
Jak teď na tým po třech ligových porážkách v řadě působíte? Jste při trénincích přísnější, nebo naopak držíte mužstvo v klidu?
Teď jde podle mě o to, abychom situaci příliš nehrotili, nebortili se. Musíme věřit, že to přijde, že se to otočí. Může to ještě trvat, ale chceme, aby to bylo co nejdříve. Ano, musíme pracovat ještě poctivěji, zároveň musíme udržet nervy. Odhodit za hlavu stres a tlak. Je to fotbal, nejde o život. Ale už kvůli věcem, o kterých jsem mluvil, by měl mít každý druholigový hráč ambice posunout se výše.
