Glosář - Vem to ďas, že ani napočtvrté nevyhráli. Do tabulky se přeci Pavlu Vrbovi a jeho fotbalové reprezentaci budou započítávat až body z kvalifikace.
Jenže jestli budou předvádět to, co zejména v prvním poločase středeční generálky proti týmu USA, která skončila prohrou 0:1, pak to asi bude s tím sbíráním bodů proti Nizozemsku, nebo v říjnu v Turecku, velmi složité.
Ten výkon byl opravdu na draka, chvílemi až deprimující. Přechodová fáze jak za krále klacka, spousta technických chyb, občasná parodie na presink. A topili se v tom všichni.
Ano, po přestávce spojené s patrně velmi hlasitým taktickým zpřesněním úkolů a také s prostřídáním se výkon týmu zefektivizoval. Objevily se časem dokonce i závary před americkou brankou. A s nimi také spousta zahozených šancí.
Jenže berme prosím v potaz, že trenér Klinsmann přivezl ze svého skvělého, atleticky nabušeného týmu z MS v Brazílii jen devět jmen. Navíc po hodině hry začal také intenzivně střídat. A právě tehdy se začal rodit velký český tlak plodící spoustu nevyužitých šancí. Přiznejme si, že přišel, když Češi stáli proti náhradníkům náhradníků.
Z pěti amerických borců, co ve druhé půli přišli nově do pole, měli "na futru" jen Shea 26 a Ream 8 zápasů v národním týmu. Garza s Hyndmanem hráli úplně poprvé, Morales podruhé.
Na jednu stranu je možná dobře, že proti téhle americké "juniorce" nedali v závěru Češi třeba tři góly. Zase by pak totiž možná měli tendenci nalhávat si, kdovíjak nehráli dobře. Ale oni prostě dobře nehráli.
Pět dní na práci. Šestý bude oranžový
Představa, že národní tým začne zářit ve stylu nejúspěšnějšího období Viktorie Plzeň, se líbila úplně všem. Jenže čtyři doposud letmá setkání a čtyři zápasové testy, s Norskem, Finskem, Rakouskem a teď s USA, dosud k tomu, aby na národní tým přeskočilo Vrbovo plzeňské kouzlo, bohužel nestačily.
Jenže žádný reprezentační kouč (přinejmenším v Evropě) nemá tým k dispozici dlouhodobě pro dennodenní práci. S tím Vrba pochopitelně počítal. Nicméně troufnu si říct, že ho nejspíš ani v nejčernějším snu nenapadlo, že mu výuka národního týmu půjde tak ztuha.
Systém rozesílání DVD s nastříhanými herními situacemi a taktickými variantami zjevně zcela nefunguje. Takže teď už asi bude potřeba přestat si hrát na to, že "my se máme rádi, my jsme kamarádi", a trochu zvýšit hlas a intenzitu přípravy. Taktické a mentální v první řadě.
Pět dní má teď Vrba k dispozici, a to před dnem šestým, který přinese zápas s Nizozemci. To je doba, za kterou se dá něco zvládnout. Právě teď přichází chvíle, kdy Vrba musí začít čarovat.
A ukázat, že je opravdu trenér za všechny peníze a že operace, v jejímž rámci ho předseda asociace Miroslav Pelta skoro doslova ukradl Viktorii Plzeň a jejímu běsnícímu šéfovi Tomáši Paclíkovi, nebyla marná a zbytečná.
Lehce podrážděně reagoval Pavel Vrba na poznámku jednoho z novinářů, že Michal Bílek vyhrál s národním týmem na pátý pokus. Srovnávání se svým předchůdcem Vrba opravdu nevyhledává a hned přidává podoteky, že ať budou výsledky týmu jakékoli, on ze své ofenzivní strategie neustoupí.
To mu nikdo nebere, naopak, ale to by tu ofenzivní strategii museli nejprve hráči realizovat. A k tomu potřebují kvalitní přechodovou fázi, což je právě to, co aktuálně, v konfrontaci s týmem USA, chybělo Vrbovu celku ze všeho nejvíc.
A trenér to přiznával, také se na hráče zlobil, že nepostupovali vpřed mnohem rychlejší a přesnější rozehrávkou na menší počet doteků.
Rosický nebyl úplně ve hře
Zvláštní je, že tentokrát byl k dispozici i mistr tohoto oboru Tomáš Rosický, ale zejména v první půli jako by se vůbec nedostával do hry. Vrba ho ve svém hodnocení maximálně podržel a přičítal skutečnost, že proud hry tentokrát příliš netekl přes kapitána, taktickým chybám jeho spoluhráčů, kteří mu nepomáhali s clonami a neotevírali pohybem prostor.
Neumět využít Rosického, to je velká chyba. I když ani on ve středu zjevně neměl svůj nejlepší den.
Vysedáváním na lavičce náhradníků, ať už v jakémkoli klubu, se bohužel ještě nikomu forma nevylepšila. Těžko říct, zda měl přesun na střídačku Chelsea nějaký vliv i na chybu, kterou udělal brankář Petr Čech. To když vyhodil balon na střed hřiště na presovaného Daridu, který balon ztratil - a český tým, jenž v té době stál v útočném postavení, už neměl šanci gólové katastrofě zabránit.
Vrba po zápase mluvil o tom, že hráčům Sparty, kteří měli poslední dobou nabitý program, chyběla dynamika, která se možná ještě obnoví.
Takovému Petru Jiráčkovi už se ale nevrací poměrně dost dlouho. Když nehraje ani v Hamburku, který byl v minulé sezoně na "padáka", asi to bohužel něco signalizuje.
Poté, co oproti jaru odpadl výkonnostně Hušbauer, hledal Vrba zoufale někoho na post druhého zadního záložníka vedle Daridy. A podle všeho na něj favorizoval dokonce Bílkova oblíbence Plašila, jenže toho rozbolela pata. Tak přišla poprvé pod Vrbovou taktovkou řada na Jiráčka. A trenérova bývalá hvězda ze stále temnějšího stínu, který její výkonnost nyní obestírá, nevystoupila.
Nutno podotknout, že Jiráček se v těchto dnech objevil v mimořádné situaci, kdy jeho partnerka v Hamburku porodila a fotbalista za ní na otočku cestoval. Ani se neúčastnil předzápasového tréninku a tahle štrapáce mu jistě na výkonu nepřidala.
Zdaleka nebyl sám, kdo se na hřišti topil, ale právě u něj to bylo hodně viditelné.
Nepanikařit, pracovat a věřit
Zpět k tomu, co Vrba může za pár zbývajících dní ještě s týmem udělat. Zejména může do aleluja nacvičovat standardní situace. Jak podotkl, proti USA ani žádné nápady v tomto směru tým nevytahoval, všechno si schovává na Nizozemce. Tak snad alespoň nějaká naděje...
Očekává se také uzdravení a návrat Lafaty do týmu. Mít se 23 hráči na soupisce jediný hrot, a to Vydru, toť pro český fotbal poněkud nezvyklé. A když se pak do druhé půle vyběhlo bez něj a něco na způsob hrotu hrál Kolář, mnozí nad tím kroutili hlavou. I absence nějakého fotbalisty, který má v popisu práce střílení velkého počtu gólů, se asi při marnění spousty šancí projevila.
Vrba se možná inspiruje španělským týmem, který na Euru 2012 občas hrával bez Torrese se šesti záložníky, z nichž se nejvíc povysunoval Fábregas. Něco podobného hráli zkraje MS v Brazílii i Němci s Götzem.
Tak možná je to moderní a pokrokové, ale obávám se, že Kolář, při vší úctě, není Götze. A hlavně že kolem něj nepobíhá záloha, která by na soupeře svou superkvalitou uměla vytvořit obrovský tlak.
Takže hlavní inspirace experimentu z druhého poločasu se tu možná rýsuje v utkání Ligy mistrů Bayern Mnichov - Plzeň, kde pozici pseudo-útočníka Kolář také markýroval. Připomeňme, že duel skončil 5:0 a že šlo vzhledem k tomu, co se na hřišti dělo, o celkem ještě milosrdný výsledek...
Věřme, že v utkání s Nizozemci, tedy s bronzovým týmem světového šampionátu, nás něco podobného nečeká. Že se Češi vzchopí.
I proto, že žhavější jiskra by na ně mohla přeskočit také z hlediště. To bude napěchované po okraj. A atmosféra tak bude mnohem démoničtější než před středeční dvanáctitisícovou návštěvou, kterou ještě z valné části tvořily neplatící děti, pozvané do ochozů, aby tribuny nevypadaly ještě prázdněji.
Je třeba věřit. Nepanikařit a pracovat. Věřme prosím stále tomu, že český tým je v dobrých rukou. Teď jen, aby v něm byli i dostatečně dobří hráči...
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
