Pravidelná linka Praha - Istanbul měla v úterý na palubě vzácného hosta. Nedvěd, majitel Zlatého míče France Footballu, usedl tiše k okýnku a nechtěl budit pozornost. Ale pozornosti ostatních cestujících neunikl. Jeho tvář je samozřejmě známá po celém světě.
Proč se vydal do největšího tureckého města?
Oficiální zdroje k účelu jeho cesty na pomezí Evropy a Asie mlčí. Ovšem že by putoval sám soukromě relaxovat do tepla, to nezní příliš pravděpodobně.
Zvláště ne v době, kdy má od vedení fotbalové asociace za úkol urgentně sehnat hlavního trenéra národního mužstva.
"Asociace ho chce mít do ledna," shodují se dobře informovaní lidé o dění ve strahovské centrále.
Času tedy není nazbyt.
Listopadové finále kvalifikace mistrovství světa se San Marinem a Gibraltarem odkoučuje "bridge trenér" Jaroslav Köstl, ovšem březnovou baráž, do které by se snad měli Souček a spol. prokousat, už má vést plnohodnotný nový trenér.
Co ještě víme?
První muž tuzemského fotbalu David Trunda oznámil, že Haškovým následovníkem bude expert zpoza hranic a že ho bude vybírat generální manažer Nedvěd.
Sotva to dořekl, spekulace zařadily mezi nejvážnější kandidáty Terima, dvaasedmdesátiletého tureckého trenérského doyena. A do toho sedí zkraje týdne v letadle do Istanbulu právě Nedvěd.
Znají se z Itálie i aš-Šababu
Nelze z toho šmahem vydedukovat, že by se Terim doopravdy objevil na střídačce českého národního celku. Nicméně nemůžeme vyloučit, že se tak stane. Co hovoří pro druhou variantu?
Jeho vazba na Nedvěda. Oba pracovali v italském fotbale. Nedvěd válel v Juventusu, kde se poté přesunul do vedení klubu.
Terim se podílel na řízení Fiorentiny a AC Milán. Největší triumf však slavil coby kouč turecké reprezentace, kterou dovedl k bronzu na Euru 2008.
Co je ale nejdůležitější - Nedvěd a Terim spolu krátce pobývali v jednom klubu v Saúdské Arábii. První byl v aš-Šababu trenérem, druhý tam přišel na pozici sportovního ředitele.
"Pavel Nedvěd má pro mě speciální význam. Byl v Juventusu, zatímco já jsem tenkrát byl ve Fiorentině. Fantastický hráč. Ze spolupráce s ním mám velkou radost," zářil tehdy Terim štěstím.
I když jejich kooperace netrvala ani půl roku, úzké vazby přetrvaly. Navíc Terim je momentálně po konci na lavičce aš-Šababu volný.
Jeho plusem jsou zkušenosti. Pobral osm tureckých mistrovských titulů, v roce 2000 dokonce s Galatasarayem Istanbul vyhrál Pohár UEFA. Jenže v posledních letech už žádnou trenérskou díru do světa neudělal.
"Kamarádská" sleva na gáži?
Druhá překážka?
Peníze. Renomovaní zahraniční trenéři jsou zvyklí na patřičnou odměnu. Ani půl milionu korun by je neoslnilo. Konto fotbalové asociace přitom zrovna nepřekypuje prostředky.
Proto se zdají být nesmyslné spekulace třeba o stěhování německého internacionála Jürgena Klinsmanna k českému nároďáku. Nezapomínejme, že by nedorazil sám, nýbrž se štábem vlastních specialistů.
Vzpomínáte, jak k německé reprezentaci zkraje druhého tisíciletí přivedl z Ameriky fitness kouče a psychology?
To by bylo asi nad síly strahovského rozpočtu. Totéž se dá říct i o případném vábení zajímavých zahraničních trenérů, kteří sice jsou momentálně bez práce, ale běží jim ještě kontrakty u klubů, které je předčasně odvolali od týmů.
Odstupné by FAČR za ně těžko zaplatil.
Ale zpátky k Terimovi.
O tom, jestli by udělal Nedvědovi "kamarádskou" slevu na gáži, si můžeme jen zaspekulovat. Podobné je to i s otázkou, kolika vlastními odborníky by obsadil realizační tým.
Jedno je však u něj značným hendikepem.
První muž českého fotbalu Trunda opakovaně zdůraznil potřebu zachování kontinuity a koncepční práce u reprezentačního áčka. Trenér s ročníkem narození 1953 k tomuto záměru moc nepasuje. Měl by dostatek energie k progresivním změnám? A uměl by vývojové trendy převést do praxe?
Kouč šampionů v Polsku pohořel
Poláci v to věřili, když v lednu 2023 angažovali k národnímu mužstvu Fernanda Santose (ročník narození 1954). Ten dosáhl s Portugalskem v čele s Cristianem Ronaldem na Euru 2016 na zlato, ovšem u kanonýra Lewandowského a jeho souputníků totálně pohořel.
Na lavičce vydržel pouze šest zápasů. Bilance tří výher a tří porážek zase až tak hrozivá nebyla, ale vaz mu zlomily výsledky v kvalifikačních zápasech o postup na mistrovství Evropy. Polsko se jako hlavní favorit skupiny najednou krčilo na čtvrtém místě se šesti body z pěti zápasů.
Navrch vyplavaly neshody s částí hráčů i s vedením svazu. To nemohlo přijít na chuť tomu, že Santos přijel do Polska vždycky jen na otočku. Vše vyvrcholilo bouřlivým rozchodem. Santos nejprve odmítl odstoupit, nakonec se až po složitých jednáních povedlo dosáhnout dohody.
Na to vše je nutné předem myslet.
Ať už bude Nedvěd vyjednávat s Terimem či někým jiným.
