Nikdy jsi nedělal hlavního trenéra seniorského týmu? Tak si to pojď zkusit rovnou k reprezentačnímu áčku! Přesně tohle udělala Fotbalová asociace České republiky, když svěřila roli dočasného kouče národního mužstva Jaroslavu Köstlovi.
Ale bizarností je v mimořádně důležitém výběrovém řízení mnohem více. Spása ze zahraničí sama nic nezmůže.
Že mise Ivana Haška u české reprezentace nemůže dopadnout dobře, bylo jasné už před jeho nástupem do funkce. Jeho CV se v posledních deseti letech omezilo jen na Saúdskou Arábii, kde sice tryskají ropné peníze ze země, ale moderní fotbal tu žádnou laboratoř nemá.
Zadruhé - i když Hašek měl za sebou hromadu zápasů na lavičkách různých celků, jeho herní rukopis zůstal tajemstvím. Ale byl zrovna lehce dostupný, tak po něm generalita vedená tehdejším předsedou Petrem Fouskem sáhla.
Jenže když Součka a jeho parťáky nejenže porazili v kvalifikaci mistrovství světa, nýbrž i přehráli v poli outsideři z Faerských ostrovů, vyhazov již nešlo odvrátit. A tak nová fotbalová vláda, ve které mají silný vliv Jaroslav Tvrdík a Adolf Šádek, musela oznámit Haškův konec.
David Trunda, Fouskův nástupce, na tiskové konferenci chtěl být světácký, proto vytáhl pojem bridge trenér. Jakmile však začal vysvětlovat obsah tohoto výrazu, prozradil, že tohle je jen švihácky vypadající maska pro švejkovské myšlenkové pochody.
Jinak by nemohl říci: "Bavíme se o tom, aby byla zachována kontinuita, abychom našli řešení, které nám vyřeší listopadový sraz."
Jaká kontinuita má být zachována?
Národní tým s Haškem na střídačce nepřelezl na Euru základní skupinu s Portugalskem, Tureckem a Gruzií, která patřila k nejlehčím. Pod hlavičkou improvizace hrál fotbal na náhodu. A klima v kabině výmluvně charakterizovalo památné interview s uraženým záložníkem Václavem Černým korunovanou větou: "Tak to hoďte na mě."
Opravdu je dobré tuhle kontinuitu zachovat?
Lídři českého fotbalu jsou o tom přesvědčení. Kdyby ne, měli by jasno, jaké parametry musí mít pyramida, aby na jejím vrcholu mohl národní tým předvádět co možná nejmodernější fotbal. A podle toho by dosazovali do klíčových rolí nejschopnější odborníky.
Tohle je systematická profesionální práce.
Když kluby z top lig podepíšou smlouvu s novým koučem, už mají v záloze seznam jeho nástupců. Správná firma musí být v předstihu připravená na nutnost náhlého přepřahání.
Realita u české reprezentace?
Asociace narychlo shání bridge trenéra. A ukáže na Jaroslava Köstla.
Pětatřicetiletý kouč má pestrý fotbalový životopis. Vedl juniorku pražských Bohemians, ve vršovickém Ďolíčku se otočil i ve funkci tiskového mluvčího či šéfa akademie. V pouhých dvaadvaceti se ocitl na pozici sportovního ředitele Ružomberku.
Jméno si však udělal až jako asistent Jindřicha Trpišovského ve Slavii. V úloze hlavního trenéra seniorského celku se ovšem pouze letmo mihl u rezervy "Klokanů". Takže se jde učit být hlavním trenérem rovnou k reprezentačnímu áčku.
Navíc si ani coby Haškův asistent o povýšení neřekl. Kolik toho přenesl ze slávistické hry, s kterou červeno-bílí prorazili do Ligy mistrů, do herního kabátu národního mužstva? Hodně málo.
Konečný výsledek jeho spolupráce s Haškem všichni viděli při tristním představení na Faerských ostrovech. Domácí s druholigovými hráči ze Slovinska, respektive Dánska vyučovali borce z Premier League, bundesligy i Ligue 1 z moderny.
Přesto Köstl jako jediný z Haškova realizačního týmu neobdržel padáka. Neměl on sám přijmout spoluzodpovědnost za napáchané škody a dát z vlastní vůle sbohem strahovské kanceláři? Slušelo by se to.
Na Gibraltar s Pepíkem Hnátkem
Místo toho se stal garantem kontinuity. Asi se shodneme, že nad San Marinem a Gibraltarem by měl český nároďák vyhrát na střídačce i s Pepíkem Hnátkem z Okresního přeboru. Ale zbytečně se ztrácí čas. První tým v zemi totiž potřebuje radikální renovaci odstartovat ihned. Na trávníku i mimo něj.
Jenže jak na to, Trunda a jeho rádci očividně nevědí.
Nemůže jim tudíž přijít divné, že konkurz na nového reprezentačního vojevůdce svěřili člověku pravomocně odsouzenému v Itálii za nekalosti v době, kdy seděl v nejvyšším vedení Juventusu Turín.
Pavel Nedvěd je držitelem Zlatého míče France Footbalu, za což mu náleží obří respekt a uznání, má kontakty po celém světě, tuhle skvrnu na funkcionářském saku však nelze v civilizované společnosti jen tak vyzmizíkovat.
Špičky českého fotbalu jsou evidentně jiného názoru. A tak Nedvěd dostal od svazového předsedy a výkonného výboru na triko odpovědnost za áčko a jednadvacítku.
Jeho úkolem je nyní sehnat Haškova následovníka. Že by se přitom musel držet širšího plánu, nehrozí. Vždyť FAČR vystřídala za poslední tři roky dva sportovní ředitele a momentálně se čeká na nástup třetího.
I tahle amatérská kontinuita má být zachována? To snad ne.
Mezitím se čile spekuluje o zahraničních adeptech na místo reprezentačního léčitele.
Že by světoběžník Jürgen Klinsmann?
Do Německa přivezl před dvaceti lety z Ameriky fitness kouče a další specialisty, čímž přispěl k modernizaci tamního fotbalu. Ovšem pak všude pohořel. Naposledy se s ním předčasně rozloučili v Jižní Koreji.
Fatih Terim?
Opakovaně kormidloval Galatasaray Istanbul, krátce vedl Fiorentinu či AC Milán a s tureckou reprezentací dobyl v roce 2008 bronz na mistrovství Evropy. Ale je v dvaasedmdesáti tím pravým pro dlouhodobou inovativní práci?
Co radši zalovit v mladších, ale už zkušených a prověřených kádrech?
Jako to udělali třeba Belgičané, když k národnímu týmu dotáhli z Premier League Roberta Martíneze. Ten s sebou přinesl know-how z nejlepší světové ligy a otevřenost se o všechny poznatky podělit s celou belgickou fotbalovou rodinou. Teď totéž činí v Portugalsku, jehož reprezentaci dovedl k triumfu v Lize národů.
Proč se neporozhlédnout po podobných kandidátech?
Po Evropě se pohybuje dost trenérů, kteří se vyučili u světových trenérských vizionářů typu Pepa Guardioly nebo Ralfa Rangnicka, jednoho z otců celoplošného presinku.
Jeden příklad za všechny.
Marco Rose prošel pod Rangnickem systémem RB Salcburk, poté v bundeslize trénoval Mönchengladbach, Dortmund i Lipsko. Všude zanechal aktivní a přímočarý herní rukopis. Momentálně je na volné noze.
Že by Rose, respektive jeho kolegové byli drazí?
Úspěšní šéfové dobře vědí, že nejlepšími investicemi jsou ty do nejkompetentnějších lidí na stěžejní pozice.
Obchodním partnerům českého fotbalu to určitě nikdo nemusí připomínat.