Praha - Juventus Turín po dvanácti letech opět prožívá fotbalový svátek. Opět se dostal do finále milionářské soutěže Ligy mistrů. V roce 2003 to proti AC Milán nevyšlo, teď čeká na svěřence Massimiliana Allegriho rovně těžká překážka, hvězdami nabitá Barcelona.
Oba finálové zápasy ale pojí jedno jméno - Pavel Nedvěd. V roce 2003 musel jako hráč trpět na tribuně a přihlížet finálové porážce, protože si odpykával karetní trest. Nyní tam bude sedět také, protože v Juventusu plní roli sportovního ředitele.
Myslíte, že si 6. června v Berlíně vzpomenete na onen dvanáct let starý zápas?
Vzpomenu si na to určitě. Byl to vrchol mé kariéry. Ten rok se povedlo skoro úplně všechno až na to finále, které jsme prohráli. Tak jen doufám, že se historie nebude po dvanácti letech opakovat.
Dají se porovnat euforie, která s vámi cloumá nyní a kterou jste prožíval tehdy?
Ty emoce jsou teď skoro i větší. Člověk poznal klub i z té druhé stránky. Když jsem byl hráč, tak emoce byly hlavně se spoluhráči na hřišti. Teď člověk cítí zodpovědnost za celý klub.Tenkrát mě to ale štvalo, že jsem jen na tribuně, teď budu spokojený.
Utěšoval jste se tehdy tím, že se tým určitě ještě do finále Ligy mistrů dostane a vy dostanete druhou šanci?
Ano. Věřil jsem tehdy, že si to ještě zopakujeme. Přeci jen jsme měli výborný tým v letech 2005 a 2006. Nakonec to dopadlo tak, že jsme spadli do druhé ligy. Co se dá dělat. Ještě jako hráči se mi povedlo vrátit nás zpátky, ale neměli jsme takovou sílu něco vyhrát.
Jak moc velké zlepšení Juventus prodělal?
Klub se za posledních pět let změnil moc. Vrátili jsme se zpět do italské špičky. Tam bych řekl, že dominujeme, v Evropě to ale tak není. Sice nám vyšel postup do finále Ligy mistrů ale tak tři čtyři kluby, možná i pět, ještě jsou před námi. Ještě máme na čem pracovat.
Bude to stačit na Barcelonu?
Nesmíme proti nim hlavně zalézt a nechat jim absolutní iniciativu. Na to jsou zvyklí a umí to hrát. Určitě by nám nějaký ten gól dali, takže jim musíme dělat vepředu problémy.
Odborníci tvrdí, že se utká nejlepší obrana s nejlepším útokem, co zvítězí?
Každý se dá uhlídat. Je to specifický zápas. Rozhodně momentální forma a rozpoložení obou mužstev. Ve finále člověk nikdy neví, jak se kdo vyspí, co se může stát. Je to otevřený, i když samozřejmě favorit je Barcelona, na ní bude ten největší tlak a zodpovědnost vyhrát.
Takže z tria Messi, Neymar, Suárez strach nemáte?
Messi je úplně někde jinde. To se těžko hodnotí. Neymar má také hodně nakročeno ke skvělé kariéře. Když si vezmete, kolik mu je a on má asi 50 gólů v reprezentaci. Suárez je zase klasický koncák, agresivní útočník. Do téhle útočné trojky se skvěle hodí. Když má někdo v týmu tyhle tři, tak startuje zápas už se skóre 2:0.
Nicméně jednoho giganta ze Španělska jste už vyřadili a také tam neměl zanedbatelná útočná esa. Je o to víc cítit z týmu odhodlání?
Určitě je. Já tu sice skládám poklony Barceloně, což je zasloužené, ale na druhou stranu z kluků je cítit vůle po tom ukázat, že v tom finále nejsme omylem. Chceme ukázat dobrý fotbal a určitě do Berlína nejedeme prohrát.
