Praha - Čtvrteční fotbalový pohřeb v podání Baníku, Jablonce a Plzně přinesl přesvědčivý důkaz, proč české fotbalové kluby propadly v evropském srovnání z osmé na osmáctou příčku. Pád koeficientu není jen statistická hříčka: tuzemské kluby se z této mizérie budou sbírat ještě dlouhé roky.
Jistě, mohlo by se říci, že Plzeň neměla štěstí na los, když hrála se silným Besiktasem a navíc v prvním zápase neproměnila trestuhodně mnoho šancí. Soupeř Jablonce Apoel Nikósie zase ještě loni hrál Ligy mistrů, kde dokonce dokázal remizovat s Chelsea. O něco hůře by ale hledal výmluvu Baník Ostrava po svém selhání s Dněprem Mogilev, v Česku donedávná naprosto neznámým běloruským týmem. Ostravští by například mohli žehrat na neproměňování šancí, oslabení kádru před sezonu obzvláště co se týče útočné fáze, či nepřízeň kyperských rozhodčích.
Neoddiskutovatelným faktem ale zůstává zjištění, že včerejší výsledky jen potvrdily tendenci čím dál horších výkonů českých týmů v evropských pohárech.
Čtěte také:
Černý večer českých týmů. Do EL se nepodívá ani jeden
Sparta opět vyhrála a jde dál. Dohrávala však o devíti
Řepkovy tresty: 3 zápasy stop a do konce roku bez pásky
Sparta krůček od Ligy mistrů. Kdo se ji ještě postaví?
Koeficient padá
Statistika totiž ukazuje, že koeficient české ligy (který je rozhodující pro nasazování do evropských soutěží) klesl za posledních deset let o stejný počet míst - z osmého místa v roce 2000 na současnou osmnáctou pozici.
Je přitom víceméně jasné, že koeficient bude po letošní sezoně i nadále padat, neboť na osmnáctou příčku se hodně tlačí Rakousko, které má v evropských pohárech ještě všechny čtyři své zástupce a bez šancí není ani Kypr na příčce dvacáté.
A to i přesto, že Sparta v Lize mistrů, či Evropské lize, kam má zaručen postup do skupiny v případě neúspěchu v playoff Champions League, ještě může český koeficient navýšit, pokud se jí bude výjimečně dařit.
Každopádně je ale téměř jisté, že zpátky do skupiny zemí na sedmém až patnáctém místě, která má zaručena dvě místa v předkolech Ligy mistrů a tří v Evropské lize, se Češi v nejbližší době nevrátí.
Naopak další vzestup čeká jak Turky, tak především Bělorusy či Kypřany, tedy soupeře českých týmů ze včerejších zápasů.
Zatímco u Turecka přední příčky v ligovém koeficientu (momentálně je osmé), zas až tak nepřekvapují, tak například maličký Kypr za posledních deset let vyšplhal ze sedmadvacáté příčky v roce 2000 na současnou dvacátou pozici a míří ještě výš.
Důvod? V Evropě se daří jen Spartě a Slavii
Jednou z příčin, proč český ligový koeficient klesá stále níže, je fakt, že v evropských soutěžích se dlouhodobě daří jen pražské Spartě a Slavii, které se jako jediné kluby za posledních deset let dokázaly významně zapsat do statistiky českých úspěchů.
Během této doby se v evropských pohárech představilo hned jedenáct českých týmů, ale výraznějšího úspěchu dosáhly v této době právě jen týmy Sparty a Slavie, když především Letenští na začátku tisíciletí pravidelně hrávali Ligu mistrů.
Kromě nich ještě několik dobrých výsledků zaznamenal Slovan Liberec se svoji pohárovou jízdou v sezoně 2001-2002 (a účastí v základní skupině poháru UEFA v ročníku 2007-2008) a Mladá Boleslav, která základní skupinu poháru UEFA hrála v sezoně 2006-2007.
Dalším týmům se ale už příliš nedařilo: Teplice, Baník Ostrava, Olomouc, Viktoria Žižkov (s výjimkou slavné výhry nad skotským Glasgowem Rangers) ani Jablonec, Plzeň a Drnovice si příliš slávy v Evropě neužily.
Výprodeje hráčů snižují české ambice
Hlavním důvodem selhání těchto českých celků je, že tyto kluby obvykle po povedené sezoně rozprodaly valnou většinu původního kádru, a tak v následujících ročnících nedokázaly své úspěchy zopakovat.
Zářným příkladem může být Baník Ostrava, který v sezoně 2003-2004 vyhrál ligu, aby pak v létě prodal všechny své hlavní hvězdy (Marek Heinz, Miroslav Matušovič, René Bolf) a v následující sezoně dostal v kvalifikaci o Ligu mistrů pět gólů na Leverkusenu. Podobně tomu bylo ostatně i letos, kdy před sezonou odešli z Baníku klíčoví hráči Tomáš Mičola, Mario Lička a Matěj Vydraa Baník selhal s běloruským Mogilevem.
Tento proces rozprodeje kádru v menší míře probíhá i u pražských "S", což mimo jiné dokumentuje i lopotná a povětšinou neúspěšná těchto týmů se v posledních letech probojovat do Ligy mistrů. Nicméně oba pražské celky disponují výrazně movitějším zázemím, které jim umožňuje podržet si vybrané hráče, získávat každý rok místa zajišťující pohárovou účast, a především tak získat další neocenitelné zkušenosti v pohárové Evropě.
I přesto je ale nad jiné patrné, že něco jako stabilizace kádru u českých klubů již v podstatě neprobíhá. Každá byť jen vycházející hvězdička okamžitě míří z české ligy ven (často s pochybnou nadějí na prosazení se), čímž oslabuje svůj klub a v důsledku i výkony české ligy jako celku a následně se snižuje i ligový koeficient.
A zatímco dříve pražské kluby těžily z toho, že většina těchto dobrých fotbalistů odcházela do Evropy především přes ně (hlavně pak přes Spartu) a tím je posilovali v pohárových bojích, nyní opouští tito hráči své týmy do zahraničí přímo, a tak upadá i síla pražských "S".
Možná, že sestup českých klubů do šedého evropského průměru je jen přirozený proces a česká liga se prostě jen vrací na ta místa, která jí reálně patří, nicméně českého fanouška, který byl zvyklý vídat souboje svých týmů s evropskými velkokluby, prohry s evropským průměrem až podprůměrem rozhodně k aktivnější podpoře v ochozech stadionu nepřilákají.
A o to jde především.
