Glosář - Na podzim již ve fotbalové Synot lize dohráno jest, takže teď máme spoustu času rozumovat nad tím, jaká ta soutěž vlastně je.
Atraktivní, nebo nudná? Progresivní, či snad už lehce korodující?
Nedostatku napětí bych se na jaře rozhodně nebál, o titul i korunku vicemistra, která tentokrát také postačí na kvalifikační pokus o Ligu mistrů, se budou prát hned tři týmy. Tradiční bipolarita českého fotbalu (Sparta vs. Slavia či poslední dobou Sparta vs. Plzeň) se rozšířila o Jablonec.
Ten sice do jara půjde s pětibodovým odstupem na lídra a navíc s vědomím, že už v ročníku prohrál oba zápasy s Plzní a jeden se Spartou: Ale jablonecký a svazový šéf Pelta nejspíš nohu z plynu nestáhne, tak jako třeba loni Teplice.
Ohrožený je stále i Baník
Co se týče záchranářských bojů, jednu jízdenku do pekla už má předobjednanou Hradec Králové, tu druhou může vyfasovat kdokoli od pátého místa dolů. Mezi pátým Baníkem a patnáctým Libercem najdeme jen sedmibodový rozdíl a v něm se smáčklo dalších devět týmů. Tady bude rozhodně hodně o co hrát, ne že ne.
Nejsilnější trojka odskočila ostatním sportovně i ekonomicky. V jakémsi meziprostoru pak najdeme Mladou Boleslav. A všichni ostatní už jsou potom tak nějak rovnostářsky zarovnaní na plus mínus stejné sportovní úrovni. Jako by je tam obepínal jakýsi šedivý plášť, pod nímž už je navzájem ani příliš nerozeznáte.
Povedl se ti úvod sezony? Fajn, ale kvalitu neudržíš, protože ji nemáš, takže příští měsíc už ti zase přinese ouhor. Právě tímhle scénářem, nebo jeho zrcadlově prohozenou variantou, kdy se nejdřív prohrává, pak se vyhodí trenér a pod novým koštětem se pak ztráta zase dožene, si v téhle šedé zóně procházejí víceméně všichni z téhle početné partičky.
Do průměru už upadly i týmy donedávna mnohem ambicióznější než dnes. Z hrušky dolů je srazila vnitřní destabilizace.
Majitel Slavie Aleš Řebíček už druhým rokem hledá někoho, jemuž by červenobílé veslo, co se mu stalo přítěží, s chutí vrazil do ruky.
V Liberci stáhli rozpočet a v několika etapách postupně rozprodávají tým. Trenér Šilhavý ho několikrát dokázal obnovit, ale pak si uvědomil, že touhle sisyfovskou dřinou vlastně jen udržuje šéfy klubu v jejich klamné vizi, že něco takového půjde dělat donekonečna. A přijal nabídku sousedního Jablonce. Další pokus Slovanu hrát stejně dobrou muziku s ještě levnějším týmem už pak pod rukama Samuela Slováka nevyšel.
Teplice tvrdě zasáhla smrt jejich dlouholetého klíčového funkcionáře Františka Hrdličky. Jako by se po jeho skonu klub úplně rozklížil. Zejména na hřiště soupeřů se nedávný černý kůň soutěže jezdí jen podívat jak parta výletníků. Donedávna zářící cizinci vyčichli a hlasitě touží po odchodu...
Z jistot minulosti prostě nemůže žít nikdo. Třeba Sigmu Olomouc, léta vzor stability, potkala vnitřní "občanská válka". A teď ji najdete ve druhé lize.
Skutečnost je taková, že nikdo neví dne ani hodiny, kdy se mu jeho hrad může zbořit, jako by byl z písku.
I zdánlivá stabilita Sparty či Plzně je křehká
A týká se to i Sparty, která je ekonomicky naprosto závislá na dotacích od šéfa klubu Daniela Křetínského. Nikomu nepřeju nic zlého, chraň bůh, ale čistě teoreticky: Co když se s Křetínským něco stane? Nebo ho fotbal jednoho dne prostě přestane bavit?
Srovnatelného mecenáše, jemuž by v desetiletém horizontu nevadilo utopit někde bez mrknutí oka miliardu jenom na provoz, opravdu jen tak neseženete.
Plzeňský rozpočet drží peníze naspořené ze dvou bohatých sezon v Lize mistrů a z prodejů Jiráčka a Daridy. Letos se ale nepovedl ani vstup do Evropské ligy. A klub okamžitě opanovala totální hysterie, jež trenéra Uhrina nemilosrdně gilotinovala. Příjmová složka od UEFA: nula. To je prostě problém. A pokud by se snad měl opakovat, i plzeňské impérium padne.
Příjmy z domácích televizních práv se sice oproti minulosti lehce navýšily, ekonomickou stabilitu ale žádnému účastníkovi Synot ligy napořád ani zdaleka negarantují. Takže s cash-flow jsou na štíru mnozí, datum splatnosti na fakturách slouží většinou jen k tomu, aby kolonka nezela prázdnotou.
Ale už není v módě si veřejně stěžovat, klubům to kazí image a také hráči už vědí, že když momentálně v pokladně žádné peníze nejsou, tak je prostě v danou chvíli nemůžou dostat. Funguje to tak na spoustě adres a ekonomická nejistota samozřejmě žádnému fascinujícímu sportovnímu rozvoji podmínky nenabízí.
Od Hřebíkova stříbra vydobytého na ME "19" se slavným ročníkem 1992, který teď dozrál nejen pro Spartu, ale i reprezentaci, se tu zatím žádná jiná zázračná vlna kouzelných dětí neobjevila. Pokrok by mělo přinést spuštění systému akademií, ale ten se rozjede až v letech 2015 a 2016. Pro čtrnáctileté kluky. Sami si tedy snadno spočítáte, kdy se budeme moci dočkat prvních viditelných efektů téhle velké reformy. Pokud tedy přijdou, věřme tomu...
Odbornost nad zlato
A nepodléhejme žádné skepsi. Vždyť víme, že nejlepší týmy české ligy jsou po sportovní stránce schopny Evropě konkurovat. Ne zrovna Bayernu Mnichov, ale už prokázaly, že mají sílu na to, aby kvalifikací prošly do Ligy mistrů nebo aby hrály velmi důstojnou roli v Evropské lize.
Handicap plynoucí z finančních limitů může do jisté míry nahradit vysoká odbornost a dlouhodobá systematičnost práce. Rozdíl mezi Plzní Pavla Vrby a jakoukoli předchozí tváří tohoto klubu nebo mezi Spartou řízenou Jozefem Chovancem a tou, kterou teď mají na povel Vítězslav Lavička s Jaroslavem Hřebíkem, je snad zjevný všem.
Teď z toho těží i reprezentace, která je najednou plná hráčů z domácí ligy a je nadobyčej úspěšná. I oněch dvanáct kvalifikačních bodů, co tým už po čtyřech zápasech zapsal do tabulky, svědčí o tom, že i hráči ze Synot ligy dokáží úspěšně konkurovat nizozemské či turecké reprezentaci.
A to logicky zvyšuje i jejich atraktivitu na mezinárodním přestupním trhu. Na něm Češi nějaký čas neměli zrovna moc co nabízet, navíc globální ekonomická krize způsobila jeho deformaci. Zatímco přibližně 10 nejbohatších klubů světa vytáčí finanční spirály stále výš, ti ostatní si po přitažení opasků museli zvyknout neutrácet, protože není co, a raději teď v opravdu velkém množství případů trpělivě čekají, než jejich vyhlédnutým posilám vyprší jinde smlouva a přijdou k nim tedy zdarma.
Hlavní část soukolí evropského přestupního trhu zatuhla. A pokud se postupně uvolňuje, tak opravdu velmi zlehka. Viktoria Plzeň udržela svůj silný tým pohromadě i proto, že s výjimkou Jiráčka a Daridy prostě po jejích hráčích nebyla dostatečně silná poptávka.
Jako zneklidňující faktor působí skutečnost, že když už se českého hráče do kvalitní ligy podaří prodat, velmi často v ní vyhoří. Přesněji řečeno, uhnízdí se na lavici náhradníků. Jen namátkou: Jiráček, V. Kadlec, Kalas, Gebre Selassie, Rabušic, Vacek, vlastně i Petržela a Pilař s Rajtoralem. Domů se vrátili třeba i Dočkal, Gecov, Mareček... Proč?
"Nedvěd a spol. se nikdy neuspokojili, šli pořád dopředu, až na absolutní vrchol. Generaci našich dnešních fotbalistů bohužel stačí získat to angažmá, třeba v bundeslize. Podepíší smlouvu a tím se jejich touhy naplní. Uspokojí se a přestanou na sobě pracovat," říká k tomu tvrdě Jaroslav Hřebík.
Ale zjevně na tom něco bude... Z poslední vlny odchodů se výborně chytil prakticky jen brankář Tomáš Vaclík, co za Basilej chytá Ligu mistrů. A klíčovou osobností Freiburgu je Vladimír Darida, tady ale nadšení bohužel kalí skutečnost, že jeho klub hrává jen o záchranu.
Uvidíme, jak se bude po odchodu za hranice dařit dalším "produktům" Synot ligy. Na spadnutí je nejspíš transfer Josefa Hušbauera do Cagliari. A hodně zajímavý přestup by se pak mohl časem uplést třeba kolem Ladislava Krejčího.
Věřme, že podobných důkazů toho, že se česká liga po letech krize zase postupně zkvalitňuje, bude časem přibývat.